O zemi Tyntintalas, kapitule XXXXVIItá.

Po téj vlasti Kamul přijde pak k vlasti téj, ješto slove Tyntintalad, jenž blíž příleží púščě v tu stranu na puólnoci. A ta vlast jest dlí šestnáste dní cesty, a jest pod panstvie velikého kám. Tu jest měst mnoho a hraduóv. Jsúť také tu někteří křesťané a někteří, ješto sě Machometu modlé. A ostatek lidu téj vlasti modlám sě modlí. V téj vlasti jest hora, v níž jest ruda ocelová, a také jiná ruda. Jsú také v téj vlasti salamandrové, z nichžto bývá některaké rúcho nebo plátno, že když je v ůheň vržeš, nemuóž shořeti. Bývá také tu plátno z země, jakož jsem slyšal od tovařiše svého Turka, jenž bieše rytieř, muž múdrý, jemuž říkáchu Zursytan, jenž z poručenství velikého kám v téj vlasti bieše usazen nad těmi, ješto na rudě děláchu, i pravieše tak, že v téj hořě jest některaká zemná ruda, v níž některaké niti podobné k vlně nalézají. Ty niti sušie na slunci, potom v moždieři měděným tlukú, potom vodú zperú, a tu zemi, jiežto sě přidržie, vytřesú a vyberú, a tak potom z téj vlny niti předú, z kteréžto niti potom plátno dělají. To jisté plátno když od tkadce vezme, nebývá bielo, ale musí sě v uóheň vrci a v ohni za hodinu nechati, a tak zbělé, že bude jako snieh, a oheň jemu nic neuškodí. A když sě začrní, tehdy jemu též učiní, neb jiného pránie, když je chce čistiti, jemu netřeba. Ale o tom hadu, o salamandru, o němž pravie, že vždy v ohni bydlí, nic jsem neslyšal v těch krajinách na vzchod slunce, než což jsem o salamandřě slyšal, to sem vše věrně popsal. Pravie, že v Římě jest některaká rúcha neb ubrus z salamandry, v němž jest zavinut některaký ručník Boží, ješto sobě jím pot stieral, když pracoval cestú v horko, anebo snad ten, jakož byl v jeho hrobě nalezen po jeho vzkřiešení, kterýžto ubrus poslal byl papežovi jeden král taterský.

zpět na obsah Další: O zemi Suttur, kapitola XXXXVllltá.