Česká čítanka - Polo- Milion -

O poléch a oráni Barguij, kapitole LXdruhá.

Vypravivše v ten čas obyčeje a mravy taterské, ku popsání některých vlastí již přistúpíme. Odejdúce od města Karobaram a od hory Alkaj, jest jíti přes puólnoci strany po polích a po trávnících Barguij, kterážto krajina vzdéli čtyrydceti dní cesty. Lidé, jenž tu přebývají, slovú Metritové, a ti poddáni jsú velikému kámovi, a mají taterské obyčeje a mravy. A jsú lidé lesní, maso jedie těch zvieřat, což na lovu popadnú, a zvláště jeleny, jichžto tu velmi mnoho mají, a také je opitomují. A když je opitumie, jezdie na nich miesto koní. Obilé nemají ani vína. V létě velmi veliký lov mají ptákuóv i zvěři, ale zimě všecken zvěř i ptactvo béře se odtud přeč pro velikú studenost neb zimu téj vlasti. Pak po skonání těch čtyřidceti dní cesty jest přijíti k moři, ješto slove Okceanum, okolo něhožto jsú hory, na nichžto jsú rarohové a sokolové neznámí, a tu hniezda mají, a odtud je nosí k dvoru velikého kám. Na těch horách žádných jiných ptákuóv nenie, jedno ti rarohové a některací jiní ptáčti, jimžto řiekají bargelat, jimiž sě ti rarohové krmie. Ptáci ti jsú tak velicí jako kuroptvy, a mají nohy jako papúchové, ocas mají jako raroh, a jsú velmi ručí. Na ostroviech mořských rodie sě pak některací sokolové, jimž oni řiekají gurfalegové, to jsú ti, ješto supa nebo káni uhonie, s a těch jest tam veliké mnostvie. A ty ptáky nosie k velikému kámovi. Ale těch gurfalkuóv neb sokolů, ješto sě plodie v křesťanství, ješto je nosie do Tatar, nenosie je k velikému kámovi, neb jich tam má nazbyt, ale nosie jě k jiným Tataróm, ješto příležie Arménóm, Kumánóm. V těch krajinách ostrovové jsú, ješto jedno jsú na puólnoční stranu, tak že ta hvězda, ješto slove polus arcticus latině, jest jim na stranu podední.

zpět na obsah - Další: O království Ergymul, kapitole LXIIItí.