O městu Czyandu a o královském lesu, LXVI.

Jdúce od města Cziangomor v dál tři dni cesty v tu stranu na puól noci, najde město řečené Czianda, kteréžto jest ustavil veliký kám Kublaj, v němžto jest krásný a veliký palác mramorový, v kterémžto komnaty a síně zlatem okrásili a divnú rozličností zmalovali. Podlé paláce jest les králů neb obora, zdí se všech stran ozděna, kterážto zed v okršku má patnáste mil, v kterýžto oboře jest studnic, potokuóv a luk mnoho. Tu jsú jelenové, srny i také jiné zvěři proto, aby měli co dávati jiesti sokolóm a jiným ptákóm královým, když jich tu chovají. Neb tu někdy bývá sokoluóv a jiných ptákuóv zyrfalkuóv v téj ohradě do dvú stú i viece. A král sám na všaký týden k nim zahlédá. Také tu král často tu zvěř honí a na svém koni, na kterémž sedí, za sebú nese pitomého levharta, jehož na jelena neb na srnu poščije, a tu zvěř, kterúž uhoní, ptákóm těm zyrfalkóm a sokolóm rozdělí zrubaje.

A takové utěšení a chratochvíl často sobě činí. Prostřed téj obory má ten král veliký duóm jeden velmi krásný, některak ze třtie spletený a vnitř i zevnitř vešken pozlacen a rozličným malováním ozdoben, i fernýžem pomazáno, že jeho žádný déšč shladiti nemuóž. A jest tak misterně složen, že jej muóž zdvihnúti, rozložiti i složiti beze všeho pohoršenie. A když jej zdvihne a složí jakožto stan, dvěma a stoma provazy hedvábnými jej natáhne. A třstie, z něhož ten duóm dělají, jest dlúhé na patnáste kročejí, a v tlúščě na tři piedi i viece. Z toho dělají slúpcě, trámce i dvéřce. Také tiem třtiem svrchu pokrývají vešken duóm, takže to třtie na suciech přeřězují a na dvé rozščěpie, a z každého rozščěpenie dva šindely udělají, a tiem duóm pokladúc, a pokryjíc před deščem zachovají, a tak voda teče dolů po nich. A veliký kám po tři časy v roce tu přebývá, to jest července, června a srpna neb jest tu povětřie zdravé a horkost slunečná nepřekážie. Po ty tři měsiece duóm ten zdvižen stojí a jiný vešken čas svinúc a složiec schovají. A pak v den osmý a dvacátý srpna veliký kám z města Czyandu vyjeda i jede na jiné miesto, aby svým bohóm slavnú obět obětoval, mně, by skrze to obdržal sobě od nich, aby on, ženy jeho, synové, vešken dobytek, i to vše, co mají, bylo jim zachováno. Má také ten jistý král stáda veliká koní bielých, mezi nimižto má také klisic bielých viece s než deset tisíc. A když slaví hod svým bohóm sám král, ten jistý den káže připraviti mléka od těch klisic velikú věc v čistém a poctivém náčiní, svýma vlastníma rukama to mléko sem i tam rozlévá svým bohóm ke cti a chvále. I praví mistřie jejich, že to mléko, což tu jest rozléto, bohové pijí, a pro tu ohyzdnú obět král také sám pije to mléko od klisic, a žádnému jinému ten den to jisté mléko není dovoleno píti, jedno těm, kteříž z jeho pokolení jsú, a lidem jednéj vlasti, ješto slove Heryach, jimžto ta zvláščnost dána byla od Chynchyše, krále, kám velikého pro čest obdrženie jednoho velikého svítězení, kteréžto ten lid byl obdržel ke cti Chynchyšovi; a ten obyčej v den osmý a dvacátý měsiece srpna velmi slavně na věky zachovávají. A ty koně bielé i ty klisice lidé u veliké pocti mají, že když po poli jdú, tu, kdež mají pastvišče své, žádný tudy jda, nesmí v tu chvíli jíti, když ony jdú, až právě všeckny přejdú. V téj vlasti jedie lidské maso těch lidí, kteříž jsú obecným odsúzením spravedlivém zahubeni. Ale těch lidí masa, kteříž sami od nemoci zemrú, jiesti nechtie. Má veliký kám mudrce a čaroděníky, jenž ďábelskú chytrostí činie v povětří temnosti a mrákavy a nad palácem královém světlo. Činie také často, když král seda k stolu, že koflíkové jeho zlatí ďábelskú chytrostí s šenktyši, jenž prostřed stěny stojí, zdvihnúc sě vzhůru, bez lidské pómoci před králem na jeho stole se postavie. I praví ti čaroděníci, že oni to činie mocí svatosti své. A když ti čaroděníci hody svým so bohóm činie, vezmú od krále škopy s črnými hlavami a vonné dřievie, ješto slove aloes, a kadidlo, aby bohóm svým vonnú oběť obětovali, a vařené maso obětují modlám s zpievaním a s veselím velikým. A tu polévku, v nížto maso vařeno, prolejí před modlami a praviece, že by tak milost svých es bohuóv obdrželi, že jim skrze to dadie hojnost a plodnost země etc.

zpět na obsah Další: O miestech modloslužných, kapitola LXVII.