O druhém velikém hodu února měsiece kapitule XVtá.

V prvních driech měsiece února, to jest první den léta podlé počítanie taterského, veliký kám i všickni Taterové, ktežkolivěk ten den jsú, veliký hod činie. Než král, šlechtici jeho, i také jiní Tataři, mužie i ženy, kteříž mohú dostáti, ten den všickni v bílé krásné rúcho sě zobláčie. A nazývají hod toho jistého dne bielý, i pravie, že rúcho bielé má dobrý osud a že skrze to ten den a rok dobře ščestie mají mieti. Ten den všickni zemščí páni a správce, jenž kterákéžkolivěk nápravy neb úřady od krále držie, nesú před krále čest, obětujíce jemu dary od zlata, od střiebra, perly drahé, kamenie, sukna čistá neb bielé koně, tak že někdy na ten den dostane sě královi darem těch bieléch koní sto tisícuóv. Takéž i jiní Taterové v ten hod šlí sobě dary bielé jakéžkolivěk jeden druhému, a jsú velmi veseli, tak aby ten cělý rok vždy veseli byli. Také v ten den vedú na králuóv dvór všeckny jeho slony, a těch jest v čísle do pěti tisíc. A ti všickni slonové přikryti jsú krásnými a rozličnými deky, a na těch deciech vyšívána jsú rozličná zvieřata a ptactvo z drahého sukna; i nese každý slon na sobě velmi čistá dva tlumoky, s každé strany jeden, v nichžto jest rozličná drásta od zlata i od střiebra i jiná mnohá sbrojě, k tomu bielému hodu potřebná. Také mnoho velblúduóv přivodie k dvoru, přikrytých čistémi sukny, jenž na sobě mnohé věci k tomu hodu potřebné nesú. A všicka ta zvieřata tak obtiežena před krále vedú a on ao sě tomu dívá a kratochvíl má. Ráno, to jest v ten den bílý, dřieve než stoly připraví, tehdy všickni králi, kniežata, vévody, šlechtici, rytieři, lékaři, hvězdáři, nápravníci zemščí i všic(k)ni úředníci velikého krále sendú sě v hromadu k dvoru královu. A kteříž sě v ní pro mnostvie směstnati nemohú, do jiných siení, jenž jsú na stranách téj sieni, sberú sě, kdežto král sedě na své stolici muóž všickny obezřieti. A tak zsadie všickny pravým řádem každého podlé jeho dóstojenstvie. Tehdy vstana jeden, křikne velikém hlasem a řka: "Klanějte se a modlte sě." A po tom křiku všickni brzo vstanúce, padnú na kolena a hlavu k zemi přikloníc, královi jakžto bohu sě modlé, a to po čtyřikrát učinie. Učiniece to, i jdú všickni svým řádem k oltáři, jenž jest v téj sieni ustaven. A na tom oltáři jest jedna dska, na nížto jest napsáno jméno velikého kám. Tu jest také připravena kadilnice velmi čistá, v nížto jest kadidlo velmi vonné, a tak s velikú poctivostí pokadiece téj dsky velikého kám, vrátí sě každý na své miesto. A to učiniece, každý své dary před králem ukáže, o nichž dřieve praveno jest. Potom stoly připraviec, jedie, majíce pyšné oběd, s velikú radostí a veselím. Pak po obědé piščci, hudci a jiní herci rozličné tu kratochvíle ukazují. Také na takovéch hodech lva pitomého přivodie, a ten velmi krotsě leží u králových noh jakož ščeně, jakžto vyznávajě, že on jest jeho pán.

zpět na obsah Další: O divokém zvěřě, ješto lovci posielají v jisté časy roku k dvoru velikého krále, kapitola XVI.