O kameni, jenž hoří jako drva, XXV. kapitole.

Po téj vší vlasti Kataj nalézají některaké kamenie černé, jenž lámí z skály, a když je na oheň vrže, hoří jako dřevo, a když sě rozhoří, dlúho oheň drží, neb když jej večer zažžeš celú noc uhlé chová. A jakžkolvěk v téj zemi drev dosti jest, však jeho mnozí miesto drev užívají neb drva jsú jim dražšie.

zpět na obsah Další: O velikéj řěcě, jížto ději Pulystanghynet, a o krásném mostu téj řěky, XXVI.