O vlasti Kangigu, kapitole čtyřidcátá V.

Potom jest naleznúti vlast, jíž dějí Kangigu, na vzchod slunce, jenž krále zvláščieho a řeč zvláščí má; lid v téj zemi modlám sě modlí a velikému kámovi podrobeni jsú. Téj země král má žen na tři sta. V téj zemi jest zlata veliké množstvie a kořenie rozličného, ale malé kupečstvie v něm jest, neb jest ta země daleko od moře. Tu jest lovu dosti a zvieřat rozličných. Lidé téj země masa, mléka a rýžóv požívají, vinic nemají, ale z r(ý)žě a z rozličného kořenie pitie rozkošné činie. Mužie i ženy v téj vlasti bodú sobě jehlami tvářě své, hrdla, ruce, břicha i stehně, a tak zdělají sobě obrazy lvové, drakové, ptačie, a to velmi misteřně. A to sě také tak zatvrdí na jich kóžě, že nikdy sníti nemóž. A ktož těch obrazuóv viece má, toho za kraššieho mají.

zpět na obsah Další: O vlasti Amu, kapitole čtyřidcátá šestá.