O veliké řěce Koromoram a městech.

Dokonajíc dřieve řečených šestnáste dní cesty, najde řeku velikú, řečenú Karomoram, jenž z těch zemí krále toho, ješto slove pop Jan, teče. A ten potok jest šíři za míli a tak hluboký, že najtěžšie lodie po něm volně jdú. Ryb také v tom potoce velikú věc lapají. Na tom potoce k velikému moři v jednoho dne cesty jest lodí viece v počtu než patnáste tisíc, kteréžto drží tu veliký kám na to, aby vždy byly hotovy jeho vojska, když by potřebie bylo, vésti je na mořské ostrovy. A ty lodi jsú tak veliké, že každá z nich unese patnáste koní s patnáste jezdci i s plnú potřebú, což jest třeba jezdcóm i koňóm i lodníkóm do dalekých vlastí, jichž jest v každé lodi v počtu dvadcet. A tu, kdež chovají těch lodí na řěce, jsú dvě městě, z nichžto jedno věčší město stojí na břěze téj řeky a druhé menšie s druhé strany řěky. Jedno z nich slove Kukanguj a druhé Kajgnfj. Minúc tu řeku, jest vjieti do zšlechtilé vlasti Mangi; o ní předivné budem praviti.

zpět na obsah Další: O vlasti Mangi a o milosti a spravedlnosti.