O království Kolyum.

Proti garbynu mil pět set přijde královstvie, jenž slove Kolyum, v němž jest křesťanuóv mnoho a Židóv i také modlosluhy. Tu mají řeč zvláští a krále, a žádnému nenie v daň podrobena. V tom království roste to ovoce, ješto slove byrci, a ti jsú tak velicí jako některaká jablka limony řečená a jsú velmi dobrá. Pepře jest tu množstvie, neb i po lesiech roste i po poli všudy plno jest. Než to dřěvíčko, jakož na něm pepř roste, domácie jest. A sbierají pepř máje, července a června. Tu jest také téj barvy velmi dobré, ješto slove indych, veliké množstvie, jehož požívají barevníci, ješto rozličnú věc barvie. A dělají jej z některaké zeliny. Tu zelinu sbierajíc, kladú v vodu u velikém náčiní a nechají tak dlúho státi, až ta zelina dobře namokne. Potom ji vyložie na slunce, jenž tam velmi horké jest, tak i s tiem náčiním a tak velikým horkem toho slunce vře ta jistá zelina, až sě i sevře v hromadu, potom pak na maié kusy zřěžíce prodadie a kupci roznesú do našich zemí. V téj vlasti pravá muka jest bydliti pro veliké horko, jenž tu jest, neb kdyby tam vajce v řěku neb v potok vložil, u malé chvíli velmi dobře uvře. Také mnoho kupcóv do téj zemi odjinad přicházejí. V téj vlasti mnoho zvieřat ke mnohým jiných vlastí zvieřatóm nepodobná, neb tu jsú lvové právě černi, beze všie jiné barvy. Tu jsú papúchové rozličné proměny, krašší než ti, jakož k nám za moře přinese. Tu jsú slepice k našim ovšem nepodobné. A všeckno má ta jistá vlast nepodobné jiným vlastem, ptáky, dobytek, zvieřata, vóni rozličnú, a to jest tiem, že jest horká příliš. Obilé žádného nemají kromě rýžě. Víno z cukru dělají. Což k ztravě třeba, toho všeho dosti mají. Hvězdářóv a lékařóv tu mnoho jest. Nazi všichni chodie, mužie i ženy, a všeckni jsú černi. I Hanebná místa života svého pěknú rúškú přikrývají. A všickni obecně smilni jsú, rodičky třetieho pokolenie pojímajá, též i macochy po svých otcóv smrti. A když bratřie zemrú, nevěsty své v domy pojímají, a to po všie Indie držie.

zpět na obsah Další: O království Komaří.