O jednéj krajině, jenž Tataři sú obsadili na straně severní.

V některých vlastech v končinách téj strany na puólnoc mnoho Tateróv jest, majíce krále svého, jenž jest taterského ao pokolenie velmi velikého krále. A ti Tataři obyčej držie po starých svých předsích, jenž praví Tataři jsú. Všickni jsú modlosluhy a jednoho boha následují, jemuž řiekají Vatygaj, jehož mnie, by vládl zemí i tiem všiem, což sě z země rodí; a protož jej nazývají bohem zemským. Tomu svému bohu křivému modlé a obrazy činie z plsti, jakož i o jiných Tatařiech svrchu psáno stojí a praveno jest. Ten lid ani na hradech ani v městech přebývá, ale v horách a po poléch téj jisté vlasti. Těch Tataróv jest velmi veliké množstvie a žádného hole obilé nemají, než masem sě živie a mlékem. V pokoji také velikém bydlé, neb král jejich, jehož poslušni jsú, v pokoji je zachovává. Velblúdóv, koní, voluóv, ovec a jiného dobytka rozličného veliké množstvie mají. Tu jsú bielí nědvědi velicí velmi, dlí často na dvacet piedí. Tu jsú lišky černé všecky a veliké. Tu jest divokých oslóv mnoho. Tu jsú zvieřata malá, jimž oni řěčí rondes, jenž mají velmi zšlechtilé kóžky. Ty kuóžky sobolové slovú. Také jest těch šěrých zvieřátek popelečných veliké množstvie, z nichžto blány zšlechtilé dělají. Tu jsú také zvieřata velmi veliká podlé pokolení svého, jenž slovú faraonovy kočky, jichžto létě tak veliké množstvie nalovie, že jim toho času nemnoho třeba jiného masa k jedení. Tu také jest veliké množstvie divokého zvěři, neb ta vlast divoká a něčso pustá jest.

zpět na obsah Další: O jednéj krajině, do niež pro bláto a pro led nemóž jíti.