První staroslověnská legenda o sv. Václavu
Překlad ze staroslověnštiny
Hle, nyní se naplnilo prorocké slovo, které řekl sám náš Pán Ježíš Kristus:
Přihodí se zajisté v posledních dnech, a ty, jak se domníváme, jsou právě
nyní, povstane bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a člověku
budou jeho domácí nepřáteli. Neboť lidé budou k sobě nemilosrdní, ale Bůh
odplatí jim podle skutků jejich.
- Byl jeden kníže v Čechách jménem Vratislav a jeho žena se zvala Drahomíra.
I narodil se jim prvorozený syn a na křtu dali mu jméno Václav. Když povyrostl
a bylo třeba mu udělit postřižiny, otec jeho Vratislav pozval k nim jednoho
biskupa s jeho notářem i s jeho duchovenstvem. V chrámě svaté Marie byla proň
odzpívána mše, a potom biskup vzal hocha a postavil jej na rohu stupně před
oltářem a požehnal jej slovy: "Pane Ježíši Kriste, požehnej tohoto hocha,
jakos požehnal všechny své spravedlivé." A tak s požehnáním byl postřižen.
Proto se domníváme, že hoch požehnáním tohoto biskupa a jeho zbožnými
modlitbami počal růst chráněn milostí boží. Jeho bába Ludmila dala jej vyučit
v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobře osvojil jejich smysl.
Vratislav pak jej poslal do Budče, tam se hoch počal učit knihám latinským a
osvojil si je dobře.
- Když otec jeho Vratislav zemřel, dosadili Češi na dědičný trůn jeho syna,
knížete Václava. Jeho bratr Boleslav vyrůstal pod ním, neboť oba byli ještě
malí. Ale matka jejich Drahomíra zajistila zemi a spravovala lid, dokud Václav
nedospěl, a když dospěl, sám se jal spravovat svůj lid. Měl čtyři sestry, ty
provdali a vybavili do různých knížectví.
Milostí boží vskutku kníže Václav nejen se dobře naučil knihám, ale i ve víře
byl dokonalý. Všem nuzným prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil,
pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi
chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům božím, kostely zlatem zdobil.
Ježto věřil celým srdcem v Boha, konal za svého života všechny dobré skutky,
jaké jen mohl.
- I zpychli mužové čeští, vždyť kníže jejich byl ještě mlád, a ďábel vnukl
jim do srdce dřív, jako do srdce Jidášovi, zrádci Páně, aby povstali proti
svému pánu Václavovi jako Židé proti Kristu. Neboť je psáno, že každý, kdo
povstává proti svému pánu, podoben je Jidáši. Ti tedy namluvili Boleslavovi:
Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými
muži.
Ti zlí psi i Václava předtím navedli, aby vyhnal svou matku bez viny. Ale
Václav byl si vědom, co je to bázeň boží, a ulekl se slova, jež dí: Cti otce
svého i matku svou a milovat budeš bližního svého jako sebe samého. Aby splnil
všelikou spravedlnost boží, přivedl svou matku nazpět a velmi se kál a s
pláčem pravil: "Pane Bože, nepokládej mi to za hřích." A připomínal si též
slovo proroka Davida, jenž řekl: Hříchů mé mladosti a mých nevědomostí
nevzpomínej, Pane.
Kál se tedy a ctil svou matku, ona pak se radovala z jeho víry a z dobroty,
kterou konal. Neboť nejenže chudým a ubohým a pocestným a mnohým jiným
prokazoval dobrodiní, jakož jsme shora řekli, nýbrž vykupoval i ty, kteří byli
prodáni do otroctví. Na všech hradech vystavěl kostely velmi krásně a v nich
se postaral velkolepě o služebníky boží z mnohých národů, kteří tam konali
bohoslužby dnem i nocí podle ustanovení božího a jeho služebníka Václava. A
jak mu Bůh vložil do srdce, vystavěl kostel svatého Víta.
- Boleslavovi však, bratru jeho, který byl proti němu naveden, zasel ďábel
zlobu do srdce, aby jej zabil, a tak nebyla spasena jeho duše na věky. Když se
přiblížil den svatého Jimrama, jemuž byl svatý Václav zbožně oddán a veselíval
se v ten den, ti zlí psi pozvali Boleslava a konali s ním ďábelskou poradu o
jeho bratru Václavovi, jako kdysi Židé o našem Pánu Ježíši Kristu.
Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval Václav do všech chrámů. I
vešel do hradu Boleslavova v neděli na svátek Kosmy a Damiana. Když vyslech
mši, chystal se vrátit domů do Prahy. Ale Boleslav jej zadržel s podlým
úmyslem a řekl mu: "Proč odcházíš, bratře? Vždyť máme i zdravý nápoj." On tedy
neodřekl bratru, ale vsedl na kůň a zahájil hru se svou družinou na hradě
Boleslavově.
A tu se domnívám, že mu pověděli: "Bratr Boleslav tě chce zabít." Ale on tomu
neuvěřil a poručil to Bohu. Když nastala noc, shromáždili se ti zlí psi na
dvorci jednoho z vrahů Hněvsy, zavolali Boleslava a s ním se usnesli na onom
ďábelském záměru proti jeho bratru. Neboť jako se kdysi Židé shromáždili a
kuli pikle proti Kristu, tak se tito zlí psi sešli a radili, jak by svého pána
knížete Václava zavraždili. I řekli: "Až půjde na jitřní, tehdy si naň
počíháme."
- Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: "Díky
tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra." I vstal a šel na jitřní. Hned
v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: "Bratře, včeras nám
dobře posloužil." K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že
mu odpověděl: "Nyní ti chci lépe posloužit." Po těch slovech udeřil jej mečem
po hlavě. Václav se obrátil k němu a řekl: "Co ti to popadlo, bratře?" A po
těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal
Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva
ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a
probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: "V ruce tvé,
Pane, poroučím ducha svého."
V tom hradě zabili i jakéhosi Mstinu, urozeného muže Václavova, ostatní pak
hnali do Prahy, některé povraždili a jiní se rozprchli po zemi. I nemluvňátka
kvůli němu povraždili. Mnohé ženy provdali za jiné muže, služebníky boží
vyhnali a kdejakou ďábelskost napáchali.
Tira pak řekl Boleslavovi: "Pojďme a zabijeme též i vaši matku, tak najednou
oželíš bratra i matku." Boleslav však řekl: "Nemá, kam by se poděla, dokud
nebudeme hotovi s jinými." A odešli a nechali Václava rozsekaného a
neuklizeného.
- Tu jeden kněz Krastěj vzal a položil jej před chrámem a přikryl jej
plachtou. Jakmile uslyšela matka, že její syn byl zavražděn, přišla a hledala
jej. A když ho spatřila, s pláčem padla na jeho srdce a posbírala všechny údy
jeho těla, neodvážila se však je odnést k sobě domů, ale umyla je a oblékla v
příbytku knězově, a pak je zanesla a položila do chrámu. A poněvadž se bála,
že bude zavražděna, utekla do Charvat, takže Boleslav ji tu už nezastihl. I
povolal jednoho kněze jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem
Václavovým.
Pohřbili potom úctyhodné tělo Václava, dobrého a spravedlivého ctitele božího
a milovníka Kristova, duše pak jeho odešla k Bohu, jemuž sloužil s nábožností
a bázní. Krev jeho však po tři dny nechtěla vsáknout do země. Až třetí den,
jak všichni viděli, krev jeho se ztratila a vzešla v chrámě nad ním, takže se
všichni divili. Doufáme však v Boha, že se na přímluvy zbožného a dobrého muže
Václava ukáže ještě větší zázrak. Neboť jeho utrpění se vpravdě vyrovnalo
utrpení Kristovu a svatých mučedníků. Vždyť i o něm konali poradu jako Židé o
Kristu, rozsekali ho stejně jako Petra a nemluvňátka kvůli němu povraždili
jako i kvůli Kristu.
Byl pak zabit kníže Václav 28. dne měsíce září. Bůh udělil pokoj jeho duši na
místě věčného odopčinutí se všemi spravedlivými, i s těmi, kteří kvůli němu
byli pobiti, ač byli nevinni.
- Bůh však nezanechal své vyvolené na posměch nevěřících, ale shlédl na ně
svým milosrdenstvím a obrátil jejich kamenná srdce na pokání a doznání hříchů.
Tak i Boleslav se rozpomenul, jak veliký hřích spáchal, modlil se k Bohu a
všem jeho svatým a přenesl tělo svého bratra, spravedlivého mučedníka Václava,
do Prahy a řekl: "Zhřešil jsem a svého hříchu jsem si povědom."
Uložili jej v kostele svatého Víta po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů,
kde sám řekl při stavbě chrámu. Bylo pak přeneseno tělo knížete Václava,
milovníka Kristova, 4. den měsíce března. Ať Bůh umístí jeho duši v lůně
Abrahamově, Izákově a Jakubově, kde odpočívají všichni spravedliví a čekají na
vzkříšení svých těl v Kristu Ježíši, Pánu našem, jemuž sláva na věky.
Amen
zpět na obsah 
Další: II. staroslověnská legenda o svatém Václavu
