|
- Rulík | - Ves. Kubíček | - |
Břinda tedy přijal Kubíčka do služby, poněvadž znamenal, že jest jinoch čilý a schopný, a byl dobrý pořádný hospodář. On své hospodářství zřídil tak, že v něm všecko šlo jako hodiny. Když některý pacholík neb děvečka u něho hledali sloužiti, nejprve je všudy provedl, okázal jim, jaký pořádek jest u něho uveden a co jedenkaždý na každý den bez velení a přikazování má činiti, a dával přitom dobrá naučení, jak se napotom mají v jeho domě zachovati. Při tomto domovním pořádku míval Břinda málo mrzutostí se svými čeledíny, aniž trpěl v domě vády, různice, oplzlé řeči, zpěvy, a tudy se zmocňoval od času k času v mohovitosti i poctivosti. Toť ovšem pro Kubíčka nebylo nic, nebo svévolnost ducha nemůže snésti kázně.
Nazejtří Břinda zavolá Kubíčka a dává mu, jakž míval obyčej, toto naučení: "Mládenče, slitoval jsem se nad tebou, když jsi mne na cestě žádal o pomoc. Zdá se mi však, milý chlapíku, že tvá vrtkavá a nepokojná mysl bude toho největší příčina. Ty jsi osiřel a potřebuješ přítele i mistra, kterýž by měl tebe k dobrému a postaral se o budoucí tvé štěstí; neb vy mladíci jste rozmařilí a neradi stojíte pod kázní, neradi posloucháte dobrých lidí, myslíce, že jest vám všecko činiti svobodno a dovoleno. Nyní jsi mým čeledínem a já tvým hospodářem; má povinnost jest, abych se staral o tvé časné i věčné dobré, ty pak jsi povinen mně věrně sloužiti a mne poslouchati. Především sobě pamatuj, že jsi člověk a že máš býti živ lidsky, Boha ctíti nade všecko a k představeným se zachovati poníženě. Nevěrného a zlého tovaryšstva se varuj; neb nechť se lotru vede jak chce dobře, protoť své chytrosti nenechá. Raději užívej uší nežli jazyka, neb jazyk musíš mistrovati a pro něj se mnoho učiti i mnoho pokusiti. Mezi svévolnou chasou, zvláště ožralci, nemluv mnoho, neb tu se nepočteš za moudrého, než budou se posmívat. Velmi mrzká a zlá věc jest míti žerty z někoho a provozovati je pro marný zisk. Pozdravuj rád, nebo i psi, vrtíce ocasy, sobě zasluhují chleba. Což každý den získáš svou prací, to přispořuj k budoucímu času, abys nemusil z potřeby žebrati aneb si neslušným přičiněním dobývati chleba. S hospodářem neb představeným mluv opravdové věci a jakož se sluší, s ním obcuj. Nikdy se nestyď, když se máš učiti čemu dobrému, neb dobré učení jest nejlepší lékařství proti neřestem mysli. Lehké žváče a zlolejce od sebe vyháněj, žádného nenásleduj v svých mravích. S čeládkou se dobře snášej a nezáviď těm, kterýmž přeje štěstí, neb závist nikomu neškodí více než tomu, kdož závidí. A to jest, což jsem byl povinen, prv než počneš sloužiti, tobě říci a dáti jakož za pravidlo. Učiníš-li tak, dobře se ti všudy povede; pakli ne, pozdě budeš pykati, žes nechtěl uposlechnouti." Právě tak mluvil Břinda, jako by předzvídal, že bude Kubíček oddán takovým neřestem. A skutečně tomu bylo tak.
Liščí kůží podšitý Kubíček sliboval, že se tak zachová, stavě se, jako by sobě nad zlato vážil jeho slov. Nato ho brzy učinil poklasným a bude-li povinností svých pilen a věren, že ho ustanoví šafářem nade všemi svými dvory. Kubíček se choval tak dobře, až sobě docela získal u hospodáře přízeň i lásku. Potom se však, přišed na svou starou stopu, dopustil výstupků mnohých. Kdož z mládí zvyká zlým obyčejům, ačkoli, což může, nejvíce změní svůj způsob, nezmění však proto obyčejů, řekl Xanthus svým žákům.
Jednoho času kázal hospodář Kubíčkovi, aby ve dvořích na humně zdvihl zmlácené obilí a co ještě kde pozůstává, rychle nechal věječkou zmítati a přeháněti, aby se obilí čisté mohlo odnésti na sejpky a také prodati, neboť nepřítel se hotovil vpadnouti do Čech a krutá válka skutečně nastala. Kdo byl ten nepřítel a proč se stala ta válka, nenacházím. Jediné takto vypravují: "Nepřátelé, sebravše vojsko, táhli pod praporci k hranicím českým a jakž přitáhli, svedena byla bitva hrozná. Střílení bylo bez míry a porážku strašlivou učinilo mezi nepřáteli. Žalostivé bylo viděti onde i onde oudy lidské i koňské porůznu ležeti po kusích a patřiti na krev hojně tekoucí potokem. Koule vystřelená z jednoho převelikého nástroje, kdež se nepřátelé shlukli nejvalněji, porazila čelní houf a padali napořád odění i neodění. Avšak ani tak nepřestala bitva; nebo nepřátelé, shlukše se, tiskli na sebe více a více. A když přišlo k mečům, muž chopil muže, kůň dotřel na koně, tu bitva byla poněkud rovná, že se nemohlo znáti, kteří by přemáhali. Naposledy se nepřátelští houfové, přemoženi jsouce, obrátili zpátkem a utekli se strachem od hranic.
Kubíček podle rozkazu hospodářova rychle spěchal do dvora a maje v hlavě jakési vrtochy, neučinil tak, jakž měl učiniti. Místo práce svolal mlatce, nádeníky a kdež kdo byl, vzav pak svou bručivou trubku z kapsy ven, počal pískati, skákati a chasu vzbuzovati ke křepčení. Velel také přinésti dobrého nápoje, a tuť pili notně na zdraví pana poklasného, připíjejíce jedni druhým veselé truňky a křepčíce všickni dohromady. Tuť přijde hospodář a vida to krásné tovaryšstvo, kterak sobě počíná a cechuje s poklasným, počal plašiti šeredně opilé tovaryšstvo a hnáti do stodol. I dí k poklasnému: "Služebníče nevěrný, svůdce čeládky nešlechetný! Tak-li jest to plniti vůli pána svého? Tak-li se odplacovati věrou svému dobrodinci?" Kubíček hleděl své přečinění nejprv vymlouvati, potom smyšlenými příčinami zastírati; ale hospodář, nic se a to neohlížeje, kázal ho svléci a náležitě ubíti. Potom velí, by se odtud bral pryč a doma ho očekával, že mu vyplatí dosti skrovný peníz pozůstalé mzdy. Kubíček nedočkal ani jednoho ani druhého, nýbrž prchl odtud potajmo. Vrtkavá mysl nemá nikde stání.
zpět na obsah 
Další: