|
- Rulík | - Ves. Kubíček | - |
Již byl soumrak, když Kubíček odešel od svého dobrého hospodáře. Tmy ho přepadly v lese a nebylo jiné pomoci, než že tu tmavou noc musí v tom lese přečkati. Asi okolo jedné hodiny s půlnoci se strhla bouřka velmi strašlivá, pršelo, jen se lilo, prudký vichr vyvracel stromoví z kořene a hrom bil třeskotem strašlivým na všecky strany. Kubíček, jinak vždy srdnatý a neohrožený, pocítil veliký strach, očekávaje v každém okamžení, brzo-li hrom udeří do toho stromu, pod kterýmž seděl. I počal litovati, že prchl od svého dobrého hospodáře, a bědoval tím hůře, poněvadž se mu nezdálo jináče, než že tu bude jeho poslední hodina. "Dočkám-li rána," pravil, "půjdu zase k laskavému hospodáři a požádám ho, aby si nepřipomínal mého přečinění a daroval mně místo předešlé." Bouře potom utichla; a než vyšlo slunce, Kubíček se rozmyslil daleko jináče. Co mluvil v tmavé noci, to nesplnil bílého dne, nýbrž povstav vzhůru, dále se bral cestou z lesa; milovalť více potulování nežli poctivé sloužení, protože zvyknouti němu jest druhé přirození, a to se zřídka kdy promění.
Ještě myslí, kam se má obrátiti aneb co začíti, tuť vidí několik hudebníků, aniť se berou do jedné vesnice, aby tam hudovali na hlučné svadbě. To byla rada Kubíčkovi, nemešká k nim jíti a slyše příčinu jejich cesty, požádal jich, aby mu bylo svobodno s nimi také držeti tovaryšstvo a spatřiti tu hlučnou svadbu. Jeden z nich se táže, má-li nač cechovati. A když slyšel, že by byl Kubíček při penězích, ochotně mu toho dopřáli a bratrstvo obětovali. Tuť se Kubíček náležitě naučil, co ještě neuměl, totiž: notně píti a zpívati oplzlé písně, jakož močhubové mívají obyčej. Anička, dcera rychtáře té vesnice, se provdala s jedním bohatým mladíkem, tuším, že byl jediný syn šafářův, a svadební veselí se drželo skvostně. Při té svadbě byl nejznamenitější vůz nevěstin neboli její vypravení. Co stála ta ves, nebylo nikdy viděti co pěknějšího. Vůz byl plný šatstva, plátna, peřin a krásného nábytku. Lidé ve vesnici otevřeli oči i hubu, když viděli tak pěkné věci. Ale ještě větší bylo jejich podivení, když slyšeli, že v celém tom vypravení nebylo ani jedné niti od kramáře, alebrž všecko jen díla domácího. Tehdáž prý se nosívali sedláci sprostě a mívali plné truhlice. Plátěné okruží okolo krku a peněz dosti v pytlíku. Čistě a sprostě dcerky nesli, ale věno manželům panské přinesly. Jistý kramář, muž možný a veselomyslný, byl jakožto přítel nevěstin jeden ze svadebných hostů; ten dal ze své vlastní dobré vůle ke cti nevěsty upéci velikého krocana a když ho při hudbě přinesli na stůl, měl okolo sebe tento nápis:
Počkej, počkej, ty Aničko, penízek dobrá schráničko!
Co jiných tržím po zlatém, tolaru,
ty nedáš počinek ani krejcaru.
Dobře, že takových mnoho není,
nebylo by sic nám k vydržení.
Avšak jest jiných mladých děvčat hojnost,
pro ně krajek, portů nemá kramář dost.4
Svatební veselí trvalo od neděle až do pátku. A když se rozešli všickni hosté, hudebníci v hospodě notně jedli a pili, pobízejíce Kubíčka, aby si za jejich peníz dal dobře chutnati, že mu to přejí od srdce. Kubíček jedl a pil jako o závod a zpíval přitom beze všeho studu. Ale tito močhubové se již byli o to smluvili, že v noci prchnou a Kubíčka nechají v koncích. To se také stalo tu noc na neděli. Ráno, když se probudil, neviděl více svých tovaryšů, jenom veliký cech vymalovaný na stole. Ještě oči měl upřeny na ten notný cech, tuť jde hospodský a praví: "Nu, milý hudlaři, aneb co jste, již jest čas, abyste zapravil cech. Neděle boží jest, já musím jíti do kostela." Aj, toť byla písnička, pro Kubíčka noty nepovědomé. Všecko jeho jmění bylo asi třicet krejcarů, a vzav je z kapsy, hospodskému je položí na stůl. Hospodský se na něj počal sápati a vyhrožovati šatlavou. A když viděl, že na něm nemůže nic vzíti, vysvlíkl ho z kabátu a vyhnal ho z hospody ven. Tu byla rada drahá Kubíčkovi. Haléře neměl a o kabát přišel a nevěda kam jíti, několik dní strávil touláním. I vzpomenul na kramáře, s nímž byl na svadbě učinil známost a provozoval šprýmy. Umínil si tedy, že k němu půjde a požádá od něho pomoci, což také učinil. Na štěstí se setkal na cestě s jedním tarmarečníkem, kterýž handloval s haraburdím a též se bral k řečenému kramáři. S tou tedy příležitostí se dostal Kubíček tam, jakž si byl předevzal.
zpět na obsah 
Další: