|
- Tomek | - Děje české | - |
Země česká, se všech stran horami obstoupená zůstávala, jak zeměznalci učí, při stvoření světa déle než jiné okolní země, pokryta vodami. Potoky a řeky, prýštící se z hor, neměly odtoku, a činily veliké jezero; až pak velikou bouří živlů otřásla se země a propukly se skály v horách na straně půlnoční, tu kdež nyní stojí hrad Děčín. Velikánskou štěrbinou, která povstala, vyhrnuly se vody odtud, a země se objevila. Řeky vzaly svůj přirozený běh, jejž mají podnes, stékajíce se všecky do hlavní řeky Labe, která skalinami Děčinskými odchází ze země. Všecka země byla pokryta hustým lesem; losové a zubři i jiná nyní neobyčejná zvěř byla dlouho jediným jejím obyvatelstvem; staří národové, kteří dávno před narozením pána Krista obývali v nejpěknějších krajinách na poledni, Římané a Řeci, nazývali ten les Hercynský.
Kteří lidé ponejprv do země této vstoupili, o tom nic s jistotou říci se nemůže. Pokud z dějepisu obecného známo jest, byla největší část Europy, krom oněch poledních krajin, kdež obývali Římané a Řeci, již více než 500 let před narozením pána Krista obydlena nebo probíhána od národů kmene trojího, totiž slovanského, německého a keltického; a však zdali již tehdáž který z nich pronikl do houští těchto lesů, o tom nikdež nic zaznamenáno nestojí.
Dle nejstarší pověsti, kterou zapsal dějepisec Římský Livius, byl 500 let před narozením pána Krista v zemi Keltů, kteráž sloula Gallie, nyní země francouzská, král mocný, jmenem Ambigatus. Ten, znamenaje, že lid v zemi jeho příliš byl rozmnožen, vyslal synovce své, Bellovesa a Sigovesa, aby vezmouce s sebou část toho lidu, jinou vlast sobě vyhledali. Tedy vyšedše, dobyli mnohých zemí, kdež prvé obývali jiní národové, a usadili se v rozličných krajinách při řece Dunaji i až k horám Karpatským. Část jich, kteříž se jmenovali Bojové, vnikli až do Hercynského lesa, i osadili nynější zemi Českou, Moravu a jiné okolní krajiny. Ti tedy byli první známí obyvatelé Čech. Od nich dostala tato země u cizích národů jméno Bojhemum čili Bohemia (Böhmen), jakž se nazývá u nich podnes.
Bojové zdržovali se v zemi české několik set let, a přestáli v ní často veliké boje s okolními národy. Roku 115 před Kristem přišel lid divoký od východu, řečený Kymrové neb Cimbrové, kteříž sobě hledali pohodlnější vlast a chtěli táhnouti zemí Bojů; a však od nich poraženi jsou. a musili se obrátiti jinou stranou, na poledne, kdež je Římané dokonce přemohli a zahubili. - Padesát osm let před Kristem Julius Caesar, Říman, počal velikou válku s Helvety, národem keltickým, jenž obývaje v nynéjší zemi švýcarské, chtěl odtamtud dobyti sobě větší a pohodlnější vlasti ve vnitřní Gallii. V předsevzetí tom účastnila se vedlé nich také část Bojů v počtu 32.000 mužů; nicméně však jsou od Caesara přemoženi a Římanům poddáni; toliko Bojům oněm dovolil Caesar usaditivse inezi jinými Kelty v Gallii, kteroužto potom celou též podmanil Římanům. Tou válkou, jak se zdá, moc Bojů znamenitě oslábla. Boerebistes, mocný král dacký v Sedmihradsku a v nynějším království uherském, udeřil na jejich krajiny, ježto se vztahovaly až za Dunaj, a velkou část sobě jich podmanil, jinou poplenil (48 let před Kr.), tak že od těch dob nazývala se bojskou pouští (v nynějších Rakousích). Tož s druhé strany zdvihl se proti Bojům jiný nepřítel, Markomani, Němci, kteří přebývali ve Slezsku nynějším, z bojovného kmene Suevů. Ti vtrhše Bojům nejprvé do Moravy, pronikli touto zemí až do Uher čili Pannonie, a opanovali velké krajiny; neb říše dacká nebránila jim, hned po smrti Boerebisty se rozpadši (45 let před Kr.).
zpět na obsah 
Další: Markomani