|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj nejmilejší synu, pane Humprechte! Na milým Pánu Bohu tak mnoho dobrýho duši i tělu užitečnýho Tobě upřímným, mateřským srdcem věrně vinšuji a od Jeho božskýa milosti upřímně žádám. Mý přenejmilejší dítě, s tou největší radostí psaní Tvý 26. Octobris v Benátkách datirovaný jsem 15. Novembris přijala a nade všecku míru se zradovala, že jsi, chvála Pánu Bohu, mý rozmilý dítě, zdráv a že se Ti, chvála milýmu Pánu Bohu, všeckno dobře a šťastně vede. Můj nejmilejší Humprechte, hlediž svýmu milýmu Pánu Bohu za ta jeho veliká dobrodiní, Tobě prokazovaná, ustavičně děkovati, Jeho svatý milosti prositi, aby Ti ráčil dáti čím dáleji vždy víceji v svatý pobožnosti, plnění vůle jeho svatý, též svatejch ctnostech další prospěch, tak aby toho všeho, co by proti vůli jeho svatý, Tobě, duši i tělu, a blížnímu Tvému Škodlivýho bylo, od Tebe odvraceti ráčil! Vždyckny, můj nejmilejší synu, Pána Boha všemohoucího, blahoslavenou Pannu Marii a přikázání jeho svatý na paměti měj a, cokolivěč činíš, hleď podle toho přísloví činiti: "Čiň co čiň, na Boha pamatuj, konce prohlídni a na věky nezhřešíš." Zlýho tovaryšstva a frúcimoru1 taky se, mý dítě, varuj, pana hofmistra pěkně poslouchej! Nad čím velikou radost mám, že mi pan hofmistr píše, že až posavád s Tebou dobře spokojen jest, dejž Ti to milej Pán Bůh, aby[s] Pána Boha se bál, pana hofmistra pěkně poslouchal, všemu tomu, co by Ti zdeb časně i potom věčně ku platnosti bylo, se učil. Když se tak zachováš, předně od Boha odplatu a ode mne sobě, mý přemilý dítě, velikou lásku zejskáš. Pane Bože, rač dáti, aby[s] dokonale zdráv byl, já nyní, Heřman i Zuzrlička, děkuje milému Pánu Bohu, zdrávi jsme, minulej tejden jsem hrubě na kámen stonala, opět ode mne vyšel jako slívová pecka. Má přemilá vnučka hrubě na neštovice nemocna byla, ve čtvrtek tři neděle minuly, již jsme všickni od ní pustili, lidskyc mluvíc, nebyla podobna k tomu, aby živa zůstala, již ani od chůvy nemohla z prsu píti, až potom paní Homutová2 poradila jí kozí mléko vlažný dávati a doktor Lazar3 perlovou vodu, tu jí z milosti Pána Boha lípe bylo. Smejšlím, že bude hrubě důlkovatá, obzvláště na nose a čele, ani nejmenší věcí k sobě nic podobna není. Na Heřmanovi není jich znáti, Pán Bůh račiž dáti, aby[s] Ty taky, můj nejmilejší Vlášku, zdráv byl! Od Bětušky4 jsem taky tento tejden psaní dostala, jest asi před 4 nedělmi datirovaný, [jest], chvála Pánu Bohu zdráva, píše, že se jí dobře na vojně daří a, když je na randevu5, že jí dobře na studeno pečenka šmekuje; velice se bojím, aby se neznemocněla. Píše mi taky, že jest Francúz přes Rejn se dal a Bavorští přeced za ním, tak že jsou dostali toho francúzského generála Turyna, kterej s tou francúzskou armádou komendíruje a k tomu jeho strejce taky6. Bětuška že vždycky jest, kde kněžna z Holštejnu7 a Galasováe,8 že jen třikráte v poli ležely, že vždyckny v hauptkvartýru ložírují. Tak se praví, že by ta armáda, která v Bavořích jest, měla do Čech i s J. M. arciknížecí9 přitáhnouti. Ach, mý přenejmilejší dítě, což my máme veliký soužení, dejž, Bože, aby byly lepší časy, když Ty bohdá do Čech přijedeš! V našem kraji u Soběslavě ležely 3 regimenty, ty odtáhlyf k Vlašími a Načeradci, a zase pana N. Kapouna,10 nevím či víc, mají do Soběslavě přijíti. Kolikráte přes mý gruntyg všichni táhli ku Pelhřimovu a jinám, žeť by mohli na podkovách ty mý gruntyg odnositi,h k tomu ty největších kontribucí, a ještě k tomu sami berou. Obojí mně vzali 24 kusy dobytka, těm nebohejm Skopiteckejm sedlákům11 do jednoho všeckny voly i něco krav a v jinších vesnicích rovně též. Pán Bůh ví, že polovice poddaných potahu nemají. Můj zlatej Humprechte, když Ti svýho hoře potoužím, zdá mi se, že mi od srdce těžkostii ubyde. Poslala jsem na Radenín hofmistra,12nevím, líp-li či hůř bude.
Mý rozmilý dítě, nevím, kde ta psaní musejí zůstávati, Pán Bůh ví; toto Ti pátý psaní píši, jedno do Pasova, to jsi s těžkemi, když jsi se tam dlúho nezdržel, dostal, druhý skrze pana Verdemona, při něm 4 psaní od pana generálfeltmaršálka lajtnanta Myslíka některým pánům do Vlach, též Tobě psaní a pascetl 14. Octobris do Benátek odsud jest posláno,13 21. dito na poštu, aby do Benátek dodáno bylo, týž psaní posláno, opěty skrze pana Verdemona do Benátek 28. Octobris a toto nyní taky skrze pana Verdemona. Nevím, Pán Bůh ví, kde pak ty psaní zůstávati musí. Při tom každým psaní jest od paní Rašínový taky psaní panu synu jejímu a od paní Kryzlový panu Kryštofovi14 dvoje, dejž Pán Bůh, abyste psaní dostali! Bětuška taky mi píše, že jest jak dávno ode mne žádnýho psaní nedostala, a já jí taky kolikero po poště psala; jáť myslím, když já postmajstru psaní dodám, žeť vy je, mý nejmilejší děti, dostanete, a vy nic. Dejž, Bože, abyste ty psaní dostali, nebo je tam moc platnýho, obzvláštně ty, jak pan generál15 Ti posílá. Věř mi, že se můj nejmilejší pan syn o Tebe věrně jako otec stará. Můj přemilej Humprechte, pohlídni dobře, jakej jest svátek 19. Novembris, z mý upřímný lásky jsem pro Tebe vázala to přemilý dítě pěknou, stříbrnou, pozlacenou, s figuramij dosti hrubou mískou, 4 páry římských rukaviček, 2 páry prostých a 1 pár s tělnejma a druhej s celídenk pantličkami, novou manýrou, též některým loktem pantlí dosti pěknejch, obrázkem sv. Humprechta naschvál malovaným (dosti jsem ráda chtěla, aby mi ho ten malíř na Malej straně namaloval, nechtěl, že on takových obrázků nemaluje) a ještě jinší obrázky při tom, věř mi, že mně to vázaný přes 40 zlatejch stojí, ale nic mi to pro Tebe, mý milý, poslušný dítě, těžko není.16Nevím jak to vděčný bude. Posavád, tak jak mi se zdá, v dobrejch terminich jest. Poslala jsem taky na svatýho Martina tam rohlíky, jaká vzáctnost byla i od pantáty, nad to od panímámy, že se jí prej v noci o nich zdálo, to přemilý dítě taky ráda byla. Nevím, jestli se dovtípíš, ta vysoká paní teta,17 taky mám naději, že hrubě dobrá přítelkyně bude, byla u mně na den Všech dušiček, tak jsem ji hrubě prosila, a ona se tak zakazovala, že máme to poznati, že chce opravdovou přítelkyní bejti, taky jsem, ač dosti těžce,i žádost J. M. paní naplnila, ale vždy abych, můj nejmilejší synu, Tobě žádný příčiny, co by Tobě kde k dobrýmu sloužilo, nemařila. Pan Istrle kulhavej18 přeced zůstává na svým statku a paní zdetky. Malá paní teta,19 ta taky až posavad velmi se dobrou přítelkyní staví bejti, aby tam kdo bejvati aneb sloužiti měl,20 o žádným až pod tento den neslyšeti. Pro ty bídný neštovice dětí nikdežl jeti nesmím, taky se bojím, kdyby potom tam děti stonaly, že by na mně naříkáno bylo, že snad skrze mne se nakazily. Ke mně taky veliká přívětivost a poroučení je. Byl pohřeb v pondělí pana Lacka z Valdštejnam,21 taky to přemilý dítě22 šlo v faších,23 i takto ve všem černým chodí, byl prej blízkej přítel. Tak se zde rozpráví, že by pan hrabě Maxn z Valdštejnam24 měl bejti pražským nejvyšším,25 ač někteří pravili, že pan syn, pan Myslík. Nevím, jak to bude. Bože, což se v těch Čechách divně plete, zle od našich i od nepřítele. Jistýho nic není, co psáti, co se zde v Praze stane, nepovědí pravdy, nad to dáleji! Nepřítel, ten v Hradecku a Boleslavsku nyní dobře hospodaří26 a peníze tři vybírají, rancí27v našem kraji jest taky přeced; Pán Bůh račiž nám ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti!
Dnes přede dnem pan Bechyně nአstarej, jak v Turcích byl,28 v 10 českých hodin umřel, sama paní taky cosi jako v otrapách, chudinka, ztrápená všeckna. Paní Felarová29 má dceruo a moje Evička30 na každou hodinu se taky do kouta strojí, pan syn31 a Evička dají Tě nastokráte pěkně svejmi volnejmi službami pozdravovovati. Paní Rašínová32, ta sama svý psaní panu Verdemonovi dala, já myslím. že se snad domnívají, že za mnou psaní se zadržují, uchovejž mne toho milej Pán Bůh, však vždyckny do jedný kuperty jsem to spolu složila, kdeť jsou mý, tuť jsou jejich taky, což by na tom bylo, rovně; když komu co píšete, dodám to s pospícháním, každýť o svém příteli rád zví.
J. M. panu hraběti Černínovi33 jsem taky psaní poslala. Což jsi to svatou věc udělal, že jsi J. M. psal, ráčil tehdáž hráti s někým, když jsem to psaní poslala, paní hrabinka34 je ráčila sama přijíti a mně vzkázati, abych Tě na stokráte pěkně v mým psaní pozdravovala, konečně aby[s] se bezpečil jak prvy tak nyní, v čemkolivěc při J. M. panu hraběti může Ti dobrýho slova propůjčiti, že to z toho srdce, aby [s] tím ujištěn byl, ráda učiní ne slovy, ale skutkem. Dejž jim to Pán Bůh, aby všickni na vás, mý nejmilejší děti, laskavi byli!
Až budeš podruhé Heřmanovi psáti, přecedmu napiš, aby pilně preceptora35 a magistra36 poslouchal, preceptor jest dobrej člověk, víš jeho humory, nemnoho mu řekne a pacholíček to ví, takž se ho nehrubě bojí a on, chudina, mne tím nechce hněvati, aby na něho měl žalovati. Již Ti, můj nejmilejší Humprechte, tak moc píši, jako bych s Tebou rozprávěla chvílčičku, tak se mi zdá. Tvýho vranka ani straky, nad to "tajcha"37 jsem neprodala, Fabrle38 mi za straku a vranku 135 zl. dává, abych mu rok čekala a nechce mi takovýho zapsání na sebe učiniti, jak já chci, to je jistá, že na ňáký fortel myslí a já taky jináč nechci mu těch koní vydati; hrozně mně mnoho ty klisny a koně ovsa zde sežerou a domů bych něco poslala, nesmím, ach, většíchp loupějí. Pán Bůh račiž nám ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti a Tebe i nás zde milosrdně přede vším zlým chrániti!
Psáno z Prahy v pátek po sv. Martinu, jinak 17. Novembris A. 1645.
P. S. Mý přemilý dítě, nechlubíce se v tom, každý den tu modlitbičku za pocestný za Tebe říkám, věřím Pánu Bohu, blahoslavenej Panně Marii, že Tě ráčí ode všeho zlýho, duši i tělu škodnýho chrániti, přeced u sebe ten krucifiks od patera Františka,39 kterýž Tě i pater Himlštan40 dá pěkně pozdravovati, nos a vždyckny ve všem říkej: "dá-li Pán Bůh" a "bude-li vůle boží," a tak se Ti bohdá nikde nic zlýho nestane. Posílám Ti písničku, kterou ráno i večer zpívám, taky Ty ji zpívej, můj nejmilejší Vlášku!
Tvá upřímná máteř do mý smrti.
Z. Č. z H.
Poznámky
a boský,
b zdě,
c lícky,
d předce,
e Galašová,
f vodtáhly,
g krunty,
h vodnositi,
ch největší,
i těškosti, těškem a pod.,
j fikurami,
k nečitelné,
l nidež,
m Valštejna,
n Makxs,
o ceru,
p věčích.
1 =fraucimoru.
2 Snad paní Anna Homutova, roz. z Hrušova (+1650), vdova po Václavu Homutovi z Harasova, nevím však jistě.
3 Lékař jinak, tuším, neznámý.
4 Myslíkové.
5 Rendezvous, shromáždiště vojenských sborů.
6 Zpráva, že by Bavoři byli dostali (porazili, příp. zajali) Turenna a vévodu d'Enghien, kteří s francouzskými pluky operovali tou dobou v již. Německu, byla arci lichá.
7 Kateřina (roz. z Waldecku), žena Filipa Ludvíka, vévody holštýnského z linie wiesenburské, provdaná 1643 (+ 1649).
8 Dorota Anna (roz. hrab. z Lodronu), druhá choť známého clsařského generála z třicetileté války Matyáše z Gallasu.
9 Arcivévodou Leopoldem Vilémem (viz list X., p. 8)).
10 N[ejvyšší] (=plukovník) Albrecht Kapoun ze Svojkova byl zeť paní Zuzany (viz dále pozn.31)).
11 Skopytce je ves na východ od Plané nad Lužnicí; patřila k panství radenínskému.
12 Arnošta Heyfeldera (sr. list I. p. 1)).
13 O všech těchto věcech i lidech viz list IX., pozn.1) a 3).
14 Krýzlovi (viz list X., pozn. 6).
15 Myslík.
16 Paní Zuzana chtěla dárkem k 19. listopadu (dni svaté Alžběty) udržovati náklonnost mladistvé Elišky (Alžběty) Berkovy z Dubé, o níž byla zmínka svrchu v listě IX., p. 6), k vzdálenému svému synovi.
17 Kdo touto narážkou míněn, nedovedu s bezpečností říci.
18 Nedovedu říci, který z rodu Hýzrlů z Chodů, tou dobou žijících, je tu míněn: zda známý válečník pan Jindřich Hýzrle, či některý z jeho synů (Karel, Václav, Michal, František Michal), nebo jeho bratr Bernart, resp. jeho některý syn (Ferdinand Arnošt, Zikmund, Kryštof).
19 Eliška Berkova, o nlž svrchu v p. 16).
20 T. j. o ni se ucházeti.
22 Opět Eliška Berkova.
23 = v smutku, smutečním šatě.
24 Maxmilian z Valdštejna, syn pana Adama z V., nejv. hofmistra českého v době bělohorského povstání, a predestinovaný dědic Albrechta Eus. z Vald., vévody Frýdlantského, pán na Hradišti a j. (+ 1654).
25 Velitelem pražské posádky.
26 Torstenson, o němž jsme hovořili shora v listu X. pozn. 7), odtáhl z východních Čech do Slezska, odtud však ještě v prosinci 1645 vrazil znovu do severovýchodních končin království.
27 = výpalné, výkupné (z franc. rançon).
28 Jan Bechyně z Lažan, který byl r. 1645 v Turecku s poselstvím hrab. Heřmana Černína.
29 Nemýlím-li se, Ludmila Voršila Fellnerová z Feldeggu (roz. Bechyňová z Lažan), choť Volfa Václava Fellnara, pána na Budislavi.
30 Druhá dcera paní Zuzany Eva Polyxena Kapounová.
31 Albrecht Kapoun ze Svojkova, syn Jana Kapouna ze Sv., plukovník v císařském vojsku, pán na Kněžmostě, později na Voticích.
32 Alena Rašínová roz. Mitrovská z Nemyšle, vdova po Jar. Sezimovi Rašínovi z Ryzmburka (sr. svrchu list X., p. 9).
33 Heřmanu Černínovi, strýci manžela paní Zuzany, o němž byla řeč v úvodu na str. 14.
34 Sylvie Kateřina, roz. hraběnka z Caretto-Millesimo, třetí choť Heřmana Černína, po jeho smrti znovu provdaná markraběnka Badenská.
35 Viz shora list VIII., pozn. 3).
36 Učitele v koleji jesuitské.
37 Koně, darovaného H. J. Černínovi rytmistrem Tajchem, o němž byla řeč v listě IX.,pozn. 2).
38 Kdo to byl, nevím.
39 František z Rozdražova, potomek polské hraběcí rodiny, která po bitvě u Býčiny (1588) přesídlila do našich zemí, kapucín a horlivý misionář, působil také literárně. Protože však neuměl dobře česky, překládal jeho spisy ("Rozbroj o kalich", "Řebřík duchovní", "Život sv. Antonína") z latiny do češtiny jeho řádový spolubratr Samuel Greifenfels z Pilsenburka. Byl dobrým přítelem rodiny černínské a ještě o něm uslyšime.
40 Snad Vavřinec Himmelthan, missionář a horlivý šiřitel protireformace zejména v kraji boleslavském.
Další: