|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane! Můj přenejmilejší synu, pane Humprechte! Na Pánu Bohu Tobě stálý, dobrý, dlouho trvající zdraví a při tom jiné všeckno nejlepší dobré upřímným, mateřským srdcem vinšuji a jako sama sobě přeji. Mý nejmilejší dítě! Nemohla jsem toho pominouti, abych Tě tímto psaníčkem neměla navštíviti a přezvěděti, jak se máš, jsi-li zdráv, což mi na světě nic potěšitedlnějšího slyšeti není než to, že jsi, mý nejmilejší dítě, jak náleží, zdráv a všeckno že se Ti podle vůle Pána Boha, duši i tělu [k] dobrýmu dobře a šťastně vede. Sa velikou radostí vždyckny od Tebe psaní očekávám, nebo jsem žádnýho psaní od Tebe nedostala jak 18. Novembris datirovaný v Benátkách a já je dostala 29. dito, na kterýž jsem zase odpověď, též od malý paní tety psaní po panu Jezberovským 2. Decembris poslala. Já jsem, chvála Pánu Bohu, s Heřmanem, Evičkou, kteráž ještě v šestinedělích neleží, a Zuzrličkú mírně zdráva. Než, mý dítě, opět velikou starost srdečnou o mou nejmilejší Bětušku mám, stůně tak hrubě těžce na hlavní nemoc, hned právě, soudím, tu uherskou hlavní nemoc má, doktoři tři jsou u ní, rozstonalab se, přijedši do Klatov, nedaleko Plzně, pan hofmistr je dobře ví, na hrdlo 27. Novembris, potom hlavu bolení a velikou horkost; dal pan syn jí medianou pouštěti, nevím, bude-li jí co líp. Minulou středu přecec hrubě stonala, pozdraviž jí milej Pán Bůh, k tomu nemůže ani spáti, jakž sice to obyčejně v takové nemoci bejvá, ale mám naději, že jí bohdá lípe, když 18. a 21. den mine, bude, neb má hrubě dobré opatření.1 Já bych byla k ní ráda jela do těch Klatov, než všudy, převšudy plno soldátů přijded na mne, co já bych se poděsila; věřím Pánu Bohu, že bohdá brzy zase zdráva bude, jen milej Pán Bůh, blahoslavená Panna Marie račiž dáti, aby[s] Ty, můj roztomilej holečku, taky zdráv byl, nemohu vesela bejti, až od Tebe psaní dostanu, jsi-li zdráv a dlouho-li se ještč na tom místě zdržíš. Paní Rašínová dnes tejden svýmu panu synu psala, a já jsem nevěděla až k víčerou,2 tím jsem Ti nic nepsala, mám o to věrnou starost, co si myslíš, že jsem Ti při tý příležitosti nepsala. Od pana hofmistra Tvýho jsem datirovaný v Benátkách psaní 18. Novembris teprva 6. Decembris dostala, tak jsem se lekla, že od Tebe není žádný psaní, dokud jsem tý ceduličky Tvou rukou psaný neuhlídala. Taktoť skrze pana Jezberovskýho mnohem spíš než skrze pana Verdemona psaní dostáváme. My zde všelijakých těžkostíe dosti okušujeme. Opět nepřítel se do Boleslavska dává a tam činí, co mu se líbí, a čisté peníze trží.3 V našem kraji přecec dosti těžkostíe máme, Žirovnici již dostali J. M. C. lid,4 nevím jakým způsobem, dejž Bůh, aby všeckno dostali! Mý rozmilý, nejmilejší dítě! Evička, Heřman, panna teta a má rozmilá vnučka, všickni se Ti co nejpěkněji upřímně svými službami poroučejí a vinšují, aby se Ti všeckno dobře a šťastně vedlo na duši i na těle podle vůle boží a Tvý. Malá Zuzanka5 jest, chvála Pánu Bohu, zdráva a často vzpomínáf a všeckno Ti dobrý vinšuje z celýho srdce. Paní Paradisovág Černovská6 má syna a paní z Valdštejna7 taky syna, jest zde dosti novin, víc než hodin, což je po nich! S tím Tě, můj nejmilejší synu, Pánu Bohu poroučím. Psáno spěšně 16. Decembris 1645.
Tvá upřímná máteř do mý smrti
Z. Č. z H.
Poznámky
a z,
b roztonala,
c předce,
d přide,
e těškostí,
f spomíná,
g Paradizová.
1 O nemoci paní Bětušky Myslíkové, jež se ukázala osudnější, než paní Zuzana očekávala, sr. v dalším list XX. a XXI.
2 = k večeru.
4 Viz list XV., pozn. 2). Dobyta byla Žirovnice někdy počátkem prosince 1645.
5 Eliška Berkova z Dubé opět.
6 Choť pána na Černovicích na Táborsku Martina Jindřicha Paradise de la Saga Johanka Kateřina, roz. z Talmberka.
7 Nelze bezpečně zjistiti, o kterou paní z Valdštejna (v orig.: Valštejna) se tu jedná.
zpět na obsah 
Další: H. J. Černín matce v prvé půli prosince 1645.