|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě nejmilejší synu, pane Humprechte! Na milým Pánu Bohu předně zdraví stálý, dobrý a při tom jiné všeckno to, co by Ti zde časně i věčně duši, tělu prospěšného bylo, upřímným srdcem vinšuji a přeji. Mý nejmilejší dítě! S velikou radostí a plesáním srdce mýho jsem od Tebe datirovaný v Benátkách psaní 3. Novembris a mně dodaný 22. dito přijala a hrubě se potěšila, že jsem o Tvým zdraví a, jak se máš, přezvěděla. Pán Bůh račiž Tě, můj roztomilej synu, dáleji na duši i těle chrániti a všeckno to v oumysl dáti, což by Pánu Bohu líbeznýho, Tvý duši spasitedlnýho a tělu k ctnýmua, šlechetnýmu, pobožnýmu a mně, matce Tvé, potěšitedlnýho bylo. Já nyní, Heřman i Zuzrlička, děkuje Pánu Bohu, mírně zdrávi jsme, Pán Bůh rač na další časy chrániti a nám ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti! Jinšího trápení, můj přemilý Humprechte, dosti mám, pomáhejž mi sám milej Pán Bůh; jedno sama platiti musím a druhý sami berou. Co jsi Ty ujel, mně a těm nebohejm poddanejm přes 100 kusů dobytka vzato a nyní na mně uloženo do Budějovic zb poddaného po 7 porcích dávati za den.1 Kdež je to věc možná! K tomu stále přes mý gruntyc J. M. C.3 lid maršíruje. Toť můj Pán Bůh, nevím sobě jaký rady dáti. Ach, přidejž, Bože, brzy Tobě těch let, aby[s] mne, sirou matku mohl zastávati, však jsem tak soužena, že mně žádnej nevěří. Mnoho regimentů v našem kraji leží, tak se praví, že tý Žirovnice budou dobývati,2 i to povídají, že by celá armáda J. M. C. měla se okolo Tábora strhnouti, však se lecos rozpráví; o panu generálu feltmaršálu, panu synu,4 nic nevím, někteří praví, že by taky s J. M. arciknížecí měl maršírovati, nevím, je-li tak. Modli se, mý dítě, pilně, aby nám Pán Bůh ráčil pokoj svatej dáti, abych mohla důchody míti, odkud Ti peníze posílati, sice, kdyby nějak líp nebylo, musel by[s] dřív, než jsem Ti uložila, domů přijeti. Malou Zuzanku5 jsem vázala, jakž jsem Ti 17. dito v mém psaní psala, bylo to vázání velice vděčný, ale však nesmělo se to bez dovolení J. M. pantáty vzíti; paní máma s tím chodila, ihned se stalo povolení; posavád dobrý vítr, děkuje pánu Bohu, dejž pán Bůh stálost! Neškodilo by, mý zlatý dítě, kdyby[s] přeced sám napsal panu Jezberovskýmu,6) mohl by[s] ten zámysl míti, když toto psaní skrze něho Tobě posílám, jemu za to poděkovati a dále ho prositi, aby mý psaní, kdybych Tobě poslati chtěla, neobtížně Tobě poslal, že mu se toho zase bohdá odsloužíš. Již bych mu přeced pěkně napsal, nebo se velikou ochotností toto mý psaní přijal a tak se zakazoval. Tvý psaní, 26. Octobris datirovaný v Benátkách, jsem 14. Novembris přijala a na to zase 18. Novembris skrze pana Verdemona odpověď poslala, též od paní Rašínovýf a jinších, komu jste psaní poslali. Naprav toho pana Kryzle, aby tej paní mámě svý nepsal "statečný rytířce", ona se může proto prozlobiti. Jirka7 se trubačství pilně učí a taky, když trubači pospolu troubí, ong s nimi, že prej nebrzy kterýmuh lerjunkovi8 co povolí; věř mi, že ong z toho svýho lermistra9 má rozumu dosti, víš jaký je ong ptáček. Jan10, ten se učí na istroment. Můj hejduk11 zase těžcech stůně, tak praví, že nebude živ, takhle ty daremné procházky oi hrdlo ho přistrojí. Můj nejmilejší Humprechtel Přeced řekni panu hofmistru, aby jste předce radšij po zemi jeli než po tom moři,12 však já se hrubě starám, kdybyste, čehož, Pane Ježíši Kriste, rač chrániti, měli jaký neštěstí, vždyckny na toho pana hraběte z Punstorfu13 vzpomínámk, Bože, chraniž vás pro svý milosrdenství! Evička ještě neleží, než každou hodinu se čeká, již 3 neděle stále u mne líhá. Novýho Ti odsad nevím co psáti, nic jinšího zde v Čechách není než pláč, úpění a naříkání mnohejch lidí, ač někteříl se dobře mají, ale více nás je, kteříl jsme souženi a zarmouceni. Nepřítel nebyl, chvála milýmu Pánu Bohu, u Prahy, tak povídají zajisté, že má svůj haubkvartýr asi 2 míle od Králové Hradce,14 Pardubic dobejval, ale nic nezvítězil,l Pán Bůh račiž ho odevšud pryč zapuditi a ten svatej, blahoslavenej pokoj dáti! Heřman, panna teta, Zuzrlička, všichni se Ti pěkně poslušně poroučejí. Pana hofmistra15 ode mně pěkně pozdravuj a že Tebe Pánu Bohu a jemu poroučím. S tím Tě, můj nejmilejší synu, v jeho svatou, mocnou ochranu poroučím. Psáno z Prahy 24. Novembris 1645.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z . Č. z H.
Poznámky
a cnýmu,
b s,
c krunty,
d předce,
e z,
f Račínový,
g von,
h kerýmu,
ch těšce,
i vo,
j rači,
k někeří, keří,
l nesvitězil.
1 Po 7 porcích aprovisace pro císařské vojáky, v Budějovicích nakvartýrované.
2 Žirovnice u Počátek byla obsazena Švédy od časů po bitvě u Jankova.
3 Jeho Milosti Císařské.
4 Zikmundu Myslíkovi z Hyršova.
5 Jméno zúmyslně položeno falešně: šlo o Elišku Berkovou, o níž byla řeč několikrát v předchozích dopisech.
8 = učedníkovi (z něm. Lehrjunge).
9 = učitel (z něm. Lehrmeister).
11 Hejduk (hajduk) je tu patrně ve významu, jehož se užívalo v té době i později v Uhrách, a značí služebnou osobu mužskou, která jest určena k obsluze pána nebo členů rodiny.
12 H. J. Černín se chtěl odebrati (a později také odebral) do Lorety: buď po moři nebo po souši.
13 Ferdinanda z Rozdražova, o němž bude řeč níže v listě LXVIII. v pozn. 9).
14 O pohybech nepřátelských vojsk v Čechách sr. výše list XIII., p. 26). Torstenson pokusil se ve vých. Čechách o dobytí Hradce Králové, ale, byv odražen, upustil od dalšího obléhání a přes Jaroměř zamířil do Slezska.
15 Daniela Krásného z Palatýnu opět.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 2. prosince 1645.