|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj hrubě nejmilejší synu, pane Humprechte! Bůh všemohoucí račiž Tě mocí svou svatou na duši i těle mocně sám milostivě chrániti a všeckno to, co já Ti z mýho upřímnýho mateřskýho srdce věrně a upřímně vinšuji, dáti! Mý přenejmilejší dítě, hrubě jsem na tím žalostiva, že od Tebe nemám tak dávno žádnýho psaní jak z Seny1 3. Septembris datirovaný, aniž nic slyšeti nemohu, jak se máš. Milost a ochrana všemohoucího Pána Boha račiž Ti, mý nejmilejší dítě, vždyckny přítomna býti a ode všeho zlého, duši i tělu škodného, rač Tě se všemi Tobě přináležejícími chrániti a zachovati! To vím, že jsi 8. Septembris z Seny1vyjel, nebo pan hofmistr pana hraběte Žďárskýho panu Verdemonovi psal. Já se všemi mně přináležejícími, chvála Pánu Bohu, mírně zdráva jsem, jinších pak nepříležitostí a trápení těch arci dosti mám,ale těším se Pánu Bohu, když se jeho božskýa milosti líbiti bude, že mi ráčí všeho pomocníkem bejti. Opět nyní nehrubě dobře v našem kraji jest, tak se praví, že by Vitemberk2 chtěl svůj vintrkvartýr v Jindřichovém Hradci míti, jakož již se k tomu podobá,3 Bůh račiž nám ten svatej pokoj dáti, zle velice jest v Čechách mnohým a nikdy hůř nebylo, takový hrozný, neslejchaný kontribucí, loupení a in summa hrubě je zle, mocentě Pán Bůh to zlý brzy ve všeckno dobrý proměniti. Já kolikrát Pána Boha pochválím a poděkuji, že Ty, mý rozmilé dítě, těch strachů a šustů nynějších zde neokusíš, věř mně, že dosti vzácní lidé sobě nad těmito těžkostmib hrubě stejskají, ale nic dýleji ani víceji těch trápení nebude než do vůle boží, a taky vždyckny v sebe doufajícím Pán Bůh, blahoslavená Rodička boží podloží svou ruku svatou pod ten kříž a trápení. Můj přenejmilejší synu! Co to opět za mou radost a potěšení jest, nelze mi vypraviti, můj nejmilejší pan syn a Tvůj laskavý pan švakr, pan generál náš,4 dostal několikerýho psaní ze Vlach, v nichž se o Tobě všeckno dobrý, c[t]ný, šlechetný panu synu píše, a za to děkuji panu synu, že jest jim tu milost učinil a svýho tak blízkýhoe krevního přítele, kterémuž žádají sloužiti, poslal. Pomysli sám na to, co mně, matce Tvý, nemá veliké utěšení z toho bejti! Můj přenejmilejší synu, těšíš mne čím dáleji tím víceji, že předně v svatý pobožnosti a vůle božskýa plnění, při tom ve všelijakejch svatejch c[t]nostech, což by Ti zde časně i potom věčně k dobrému, c[t]nému, šlechetnému na věky slúžiti mohlo, [trváš]; srdečně jsem nad tím, slyšíce to, splakala a Bohu mýmu čest, chválu z toho jsem vzdala; z Heřmana,6 věřím Pánu Bohu, že taky všeckno dobrý bude, nebo nyní všecken jinší jest, co o Tobě vždyckny tak všeckno dobrý slyší. Z mýho srdce mi líto, že nesmím inkoustu a papíru všeho svěřiti, co bych Ti ráda chtěla povědíti. Blahoslavený to dítě, na který máteř svých slzí nevylívá a zase běda tomu dítě[ti], který vyvodí slzy z očí mateře svý. Vám, moji nejmilejší synové, oboumd tak mnoho dobrýho vinšuji, co se Bohu všemohoucímu líbí, aby vám dáti ráčil, a já vám na jeho božskýa milosti žádám a při tom všeckno boží požehnání, aby se vám oboum všeckno dobře a šťastněe vedlo, tak abyste to zřetedlně znali, že Bůh mý prosby a žádosti nad vámi vykonati ráčil. Aby mi Pán Bůh ráčil dáti, abych mohla jistotnou příležitost míti a Ty aby[s] mohl psaní dostati, bych vinšovala, jakož od pana generála taky psaní mám k Tobě, počkám s ním, až budu dokonce věděti, kde Ti je poslati. Heřman, Zuzrlička se Ti poslušně poroučejí, milosti a ochraně Pána Boha všickni poručeni buďme! Psáno z Prahy 20. Octobris 1646.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Její M. paní Rašínová7, chudinka, opět se mohla nevím jak vyděsiti v Hoře Kutný, přijel tam nepřítel,8 tak se praví, že mu musili dáti 4000 tolarů a klisny, že i koně, kdo co měl, pobral; posílám od Její M. panny tety9psaní panu Rašínovi.
Poznámky
a boský,
b těškostmi,
c blískýho,
d voboum,
e štasně.
1 Sieny.
2 Švédský vojevůdce, velel nejprve pod Banérem, pak pod Torstensonem a konečně samostatnému armádnlmu oddílu, o jehož operacích ještě uslyšíme v dalším.
3 Generál Wittemberg vytrhl koncem září 1646 z Libavy ve Slezsku do Čech. Nejprve zřídil si opevněný tábor u Dobrušky, později pronikl odtud do východních a do středních Čech. Koncem října 1646 postoupily některé jeho oddíly až k Táboru, z čehož vznikla pověst o tom, že táhne na Jindřichův Hradec. Poč. listopadu však opět odtáhl do Slez.
4 Zikmund Myslík.
5 Byly to zdvořilostní odpovědi na doporučující listy pro Humpr. Jana Černína.
6 Bratra Humprechtova.
8 16. října 1646 pronikli Švédové do Kutné Hory.
zpět na obsah 
Další: Humprecht Jan Černín z Chudenic své matce 30. října 1646.