|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Má nejroztomilejší a nejmilostivější paní paní mamičko! Nejvyššía Bůh rač V. M. s tak stálým a dobrýmb zdravím a jinším nejšťastnějšímc) dobrým tak obdařiti, jak já z gruntudsrdce svýho, V. M. na věky poslušnýho skroušeně vinšuji!
Jak živ, co jsem na světě, má nejmilejší p[aní] p[aní] mamičko, nebyl jsem tak zarmoucenej a starosti jsem většíe neokusil jako nejničky, protože o V. M., můj Bože, již tak dávno, přes deset neděl, nic věděti nemohu, jak od posledního přemilýho psaní vašnostinýho, kteréhož datum bylo 18. Augusti a dostal jsem je v Mediolanu.1 Bůh svrchovanej chraň V. M. od vší nejmenší zlý příhody! Toto jest čtvrtýf psaní, které již V. M. odsud píšu a s cesty jsem vždycky,g kdy jsem jen příležitost natrefil, taky psal. Bojím se, že s těžkem taky všechny V. M. se dostaly. Je zde hrubě zle v dostávání a posílání psaní, tuším, snadněji do Turek se mohou posílati. To jest s tím, že pošta nejde rovně, než na mnoha místech se mění; odsad všechny psaní jdouh do Lyonu, v Lyonu se všechny musejí rozbírat a dělit, který kde jdouh: jedny jdouh do Genevry,2 druhý do Genue.3 Naše jdouh do Genevry,2 tu opět se znova přebírají, který jdouh odtud do Vlach, aneb do Švejcarů, naše jdouh do Švejcar, do Sangall4 města, tu se taky přebírají, který jdouh do Lombardie, aneb do Němec; naše jdouh do Němec do Aukspurkuch 5 a tu se naposled rozdělují, který jdou k Vídni a druhý k Nornberku.6 To juž potom nevím, zdali račte1 dostávat přes Vídeň čili přes Říši skrz Norberk.6 Má nejmilejší p[aní] p[aní] mamičko, já jsem V. M. s mým rozpisováním proto zaneprázdnil,j abyste ráčili věděti, jak snadno s tolikrát rozendáváním psaní mohou k ztracení přijít, tak, kdybyste,k má nejmilostivější p[aní] p[aní] mamičko neráčili někdy dlouho ode mné psaní dostati, [abyste] neráčili to k mej neposlušnosti a nedbanlivosti (chraň mne Bůh!) přičítati.
Jsou zde moc německejch pánů, že ve třech čtvrtíl lista psaní jedno dostanou a jejich s velkýmm štěstím domů taky přijde, ježton takměř každou poštu píšou a některejm se zle vede, neb jim za tak dlouhej čas taky vexl schází pro nedostatek psaní, jako panu Žerotínovi, pí hrab. Michnový bratru,7 panu Zárubovi8 a jinejm rakouskejm mnoha pánům. Proto se, má nejm. p[aní] p[aní] mamičko taky já hledím milostí V. M. časně opatřit a o to se pokouším V. M. taky brzo zaneprázdňovat, nejponíženěji prosíc za tu milost, jestliže V. M. milostivá vůle jest, mně sem nejničky do Paříže pět set tolarů na vexl dáti. Já V. M. poníženě připovídám, že nejmenší peníz bezpotřebně vydán nebude, ani taky nejničky se nevydává, leda na to právě, bez čeho se nemůž bejt. Bohdá přece tento rok tak mnoho neutratím jako ve Vlaších; ačkoliv že je zde všechno dráž (vejce zde za čtyryo krejcaryp jedno), nicméně když9 nemám víc Kryzle9 a nemám tak mnoho cest, který nejvíc stojí, nevyjde tak mnoho.
Posílám příležitě panu hraběti Černínovi10 psaní, dnes tejden jsem poslal při vašnostiným mýmu Heřmanovi11 a panně tetě, dnes dvě neděle panu Myslíkovi. V. M. poníženě za oznámení prosím, jak je nejničky s ním, kde je12 a jak je sr jeho bratrem,13 tolikéž, co druhej říká a to, jak chtěl něco víc než věno,14 a přece-li pan Malovec15 bude míti pí. Doupovcovou16 a přijel-li je Kryzl již do Prahy, co tam v domě nejničky říkají. Než V. M. poníženě, poddaně prosím, račtei mej přílišnej smělosti odpustiti! V. M. se nejpokorněji poroučejíc, do mý smrti jsem ze všech nejvěrnější a nejposlušnější nehodnej syn a sklav
Z Paříže 30. Octobris 1646
H. J. Č.
V. M. všechněm přináležejícím se stokrát poroučím.
Poznámky
a nejvyzší,
b stálejm a dobrejm,
c nejštasnějším,
d kruntu,
e věčí,
f štvrtý,
g dycky,
h dou,
ch po straně připsáno: A tu nemohly procházet, [k]dyž nepřítel obleh to město, jak se praví,
i rašte,
j zanepráznil,
k dybyste,
l štvrtí,
m z velkejm,
n ješto,
o štyry,
p grejcary,
q dyž,
r z.
1 Milánu.
2 Ženevy.
3 Janova.
4 Sv. Havla (Sankt Gallen).
5 Augšpurku.
6 Norimberku.
7 Karlu Jindřichovi nebo Přemkovi, synům Přemka ze Žerotína, pána na Výzmberce, jehož dcerou hraběnka Angelina Michnová, roz. ze Žerotína, žena Václava Michny z Vacínova, byla.
8 Václav, syn Hertvíka Záruby z Hustiřan, později pán na Potštýně, Vamberce, Dohalicích, Mokrovousech a Kostelci (+ 1675).
9 Viz list X., p. 6). Jak již řečeno, odešel Krýzl z Italie koncem září 1646 zase do Čech. H. J. Černín dal mu na cestu 34 skudy.
10 Prastrýci, hr. Heřmanovi.
11 Bratrovi.
13 Janem Břetislavem, který žil tou dobou v exilu a se kterým se také rodina černínská přátelsky stýkala.
14 Narážku tuto nedovedu vysvětlit.
15 Jiří Malovec, purkrabí kraje hradeckého, který 1644 ovdověl (sr. o něm níže l. LXVII., p.11)).
16 Ani tuto příslušnici drobné české šlechty nepodařilo se mi s bezpečností identifikovati.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 10. listopadu 1646.