|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane! Mý přenejmilejší dítě! Bůh všemohoucí račiž Tě na duši i na těle tak mnoho dobrýma obdařiti, co já Ti každýho okamžení z mý upřímný, srdečný, mateřský lásky a vnitřnosti srdce mýho vinšuji! Mý přenejmilejší dítě, ráda bych Ti moc psala, ale čas mi nepostačuje a druhý tak mám divnou melancholiji z závisti neupřímnejch lidí, na kteréž s pomocí boží nic nedbám, jsouce tím ujištěna, cokolivěc málo neb mnoho máme, že to všeckno z požehnání božího a naší upřímný práce a hledění živnosti svý s vaším, totiž Tvýmb a Tvýho nejmilejšího bratříčka, J. M. panem otcem, máme a Bůh nám žehnal a posavád, buď Pánu Bohu jeho věčná čest a chvála, žehnati ráčí, ačkoliv zlí lidé dosti o to se fresují,1 aby mne i vás mohli o všeckno připraviti. Ale což jest po nich, oddali jsme se dokonale vůli boží, můj přelaskavej, upřímnej, nejmilejší pan manžel spolu i s Vámi a tak nám žádnej nemůže bez dopuštění božího škoditi. I ty pány syny,2) kdyby možná bylo, rádi by proti mně podsadili, níc nezvítězí, poněvadž dokonale v vůli boží se všemi vámi, mýmic nejmilejšími dítkami, jsem se oddala a páni synové oba dva by mne rádi v hrsti zavřeli a mi pomyšlení učinili.
Nic Ty na to nemysli již, již mnoho nepřátel našich jsme přemohli a přečekali, když Bůh s námi, žádnej proti nám bejti nemůže, ani nad námi žádný moci nemá, než z pouhé závisti všeckno se to děje. Když já Ti potoužím, můj nejmilejší synu, již mi od srdce odlehne. Tvýho bratříčka nejpřednější kmotr,3 jak ho držel na rukou, chuďátko starý, odpusťd mi Pán Bůh, skoro již dokonale v hrobě a tak mi mý dobrý bydlo s vámi vyčítá, nu, Tobě, Pane Bože, všecknu svou při i vaši poroučím, ochrančím vdov a otcem sirotkův [jsi], nedáš nám ublížiti; nech jsou všickni ti naši protivníci Pánu Bohu poručeni, naprav je Pán Bůh!
J. M. paní Rašínová posílá svýmu panu synu vexl,e kterejž jest včerejšího dne odveden panu Verdemonovi, totiž devadesáte devět dukátů a jedna koruna místo dukátu. To jest všeho mělo bejti 100 dukátů, ale, poněvadž sešlo na tý koruně jeden zlatej, tak není než na zlatý 299 fl. a pan Verdemon dal vexlbrife na 173 škudy, dejž Pán Bůh, aby jej brzy, ten vexl,e dostal! Já myslím, že tak brzy J. M. paní ráčí chtíti svýho pana syna doma míti, porozumíš z toho psaní, kterýhož Ti přípis posílám. Já jsem psala pro všeckno, líbí-li se J. M. paní Rašínové, aby nech[a]la déleji svýho pana syna tam v cizích zemích: vidím a rozumím tomu z psaní, že mně (subtilněf a panu hofmistru vašemu dokonale ta vina, že pan Rašín domů nejede, přičítána jest. Nevím, tomu co říci, nežli Pánu Bohu a panu hofmistru se důvěřiti, že jako vysoce rozumnej člověk Tebe, mý nejmilejší dítě, neopustí, nýbrž s pomocí boží jak jest Tebe ode mne přijal, tak bohdá zase mně Tebe sám osobně odvede, cele se Bohu a panu hofmistrovi důvěřuji. Taky mně Pán Bůh naděliti ráčí, že jak jeho zadržalou službu i taky, co dál s tebou bude, ráda srdečně (pro Tebe, mý přemilý dítě, nic mi těžkýhog není), ráda zaplatím s pomocí milýho Pána Boha, jen ať Tě pan hofmistr pro Boha neopouští a při Tobě zůstane, nebo nebudu moci vesela bejti, až na toto mý psaní odpovědi dostanu. Jako jsem ráda živa, tak by[ch] tebe, můj nejmilejší synu, ráda při sobě měla a s Tebou se těšila, při tom taky aby[s] mi se pomohl starati a toho, co nám pán Bůh propůjčiti ráčil, opatrovati. Ale jedno myslím sobě, když se Pánu Bohu líbí, tak aby[s] tam déleji zůstal, druhý, nečiním toho oh svý újmě a hlavě, nýbrž s J. M. panem hrabětem Černínem, kterejž tě ráčil sobě předně za syna a potom bratra Tvýho vzíti,4 i taky s jinšíma vzácnejma pány a přátely jsem se o to dobře s pilností radila, zdaliž Ti mám dáleji povoliti v cizích zemích bejti. Každej radí a, dobře, chvalitebně že učiním, pravějí, a tak, mý nejmilejší dítě, tak jak jsem Tě vždyckny Pánu Bohu všemohoucímu, Rodičcech blahoslavený, svatýmu Františku a svatýmu Antonínovi Paduánskýmu poroučela, tak i nyní s duší i s tělem poroučím i při tom do přesvatejch pěti ran Krista pána. Jsem tím ujištěna, že budeš bezpečen přede vším všudy zlými, jen sám, mý milý dítě, všeho všudy zlýho, co by Ti zde časně i věčně škoditi mohlo, se varuj, máš, chvála Pánu Bohu, rozum dobrej, hleď ho k dobrýmu, duši i tělu spasitedlnýmu, ctnýmu,j šlechetnýmu užívati. Přemilá věc Bohu i lidem líbezná dobrá pověst, když po sobě zlýho jménak nenechá, to všeckno zlý pomine v okamžení a dobrý jménok a pověst po kolika sta letech zůstane a tak, co zlýho o jiných slyším, nemohu než ve strachu Tobě dáti.
Věř mi, mý přemilý dítě, žeť se o Tebe obzvláštně lidé starají, někteří upřímně, někteří falešně, jak jest povaha na tom světě zlejch a dobrejch lidí. Psaní Tvý jsem dostala 10. Junii, datirovaný 14. máje. Zúfalečku,5 brzy sobě jsi opět přivětšill tolik měsíců, nebo jsi mi 7. máje nepsal jen o 3 nebo 4 měsíce, a tuto již skoro o pět měsíců přidáváš sobě. Jen Pán Bůh rač dáti, aby[s] Ty i já s bratříčkem byli zdrávi, tak mně levá ruka začasty bolí, cosi jakoby mi mravenci běhali, bojím se, aby nebylo ňáký předjíždě od šlaku,6 čehož Pán Bůh chrániti rač; zdaliž může jeden bejti s ňákou dobrou myslí ? Již přecem míním mou star[o]u Evu7) vdávati, jen dostojí-li galánn Janek, lokaj páně Kapounů[v], vdám jí za něho, leda muž byl, než z poddanosti jí nepropustím, dokad jsem živa. Praví, že ji konečně bude chtíti, již se s ní nemohu dýleji trápiti, co je to za její nedobrotu a již pak i toho by se chytala, co víš, že mně v tom světě nejprotivnějšího jest, uchovejž toho Pán Bůh všemohoucí!
Martin až posavád ještě na konsistořio tu rozepři má.8Mikeš lokaj9 se bude teď ženiti, bude míti tu dívku, jak u p. Šopový10 bejvala, vyjednala jsem ji, toť bude právě. "Nebohej"11 se oženil, jako smrtonoš je on všecken. Knížkap by byla,12 co jsem já měla šustů, co jsi Ty odjel, ledajakejchs, když mi co nejtíž, vždyckny Tebou hrozím.
Náš pan generál přecem nyní na Pacově13 zůstává, strojí se k J. M. C. Mý dítě, jak jsi mi jednou psal, že pan R. K. R.14 jest byl úmyslu v jednom místě, což jsou tam veliký šusty nyní mezi pánem, paní a E.!15 Chraniž Pán Bůh, stařeček jako blázen mezi nimi, než o tý druhý nic dokonce neslyšeti, jako by jí nebylo, protož dobrá pověst jest znamenitá věc, cnost, poctivost ta trvá na věčnost.
Bratříček, sestřička, Zuzrlička, panna teta, všickni se Ti poslušně porúčejí. Pán Bůh Tě vždycky chrániti rač! Psáno z Prahy 15. Junii 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č.
Poznámky
a dobrejm,
b Tvejm,
c mejmi,
d vodpusť,
e vekxl, vekxlbryf,
f suptilně,
g těškýho,
h vo,
ch rodiče,
i zlejm,
j cnýmu,
k mína a pod.
l přivěčil,
m předce,
n kalán,
o consistoři,
p kníška.
1 = užírají se nad tím, vší silou se snaží, aby toho dosáhli.
2 Myslíka a Kapouna.
3 Kdo byl předním kmotrem Heřmanovým, jsem, bohužel, nezjistil. (Snad hrabě Heřman Černín?).
4 Viz listy LI. a LIV.
5 = nebožáčku.
6 = mrtvice.
7 Služebná paní Zuzany.
10 Po paní toho jména jsem nenašel nikde stopy.
11 Přezdívka, bohužel, nerozluštitelná.
12 Narážce nelze rozuměti, protože nemáme vysvětlujícího ji listu Humprechtova.
13 Pan Myslík měl, tuším, v té době v úmyslu věnovati se konečně hospodaření na svém zboží.
14 Monogram nerozluštitelný.
15 Patrně se opět jedná o rodinu pana Jindřicha Volfa Berky z Dubé, o níž byla tolikrát v předchozích dopisech řeč, a jeho dceru Elišku.
zpět na obsah 
Další: Humprecht Jan Černín z Chudenic své matce 18. června 1647.