|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj srdečně nejmilejší synu, pane Humprechte Černíne! Dejž Ti milej pán Bůh tak mnoho dobrýho, co já Ti každý okamženía mým upřímným, mateřskýmb srdcem vinšuji! Mý přenejmilejší dítě! Přece já toho nemohu pominouti, abych Ti neměla každou sobotu napsati, když jsi tak žádostiv často o mně věděti, jak se mám, abych Ti neměla oznámiti, že, chvála Pánu Bohu, s tvým jedinýmc bratříčkem a tvou bohdá poslušnou ve všem tetičkú Zuzankú i se všemi domácími zdráva jsem. Pán Bůh rač sám dáleji chrániti jak Tebe, mý nejmilejší dítě, tam, tak i nás zde a ten blahoslavenej, svatej pokoj Bůh všemohoucí rač nám dáti! Velmi nás zle těší opět, že [by] měly vintrkvartýry1 v našich Čechách bejti; pane Ježíši Kriste, račiž jich zachovati, již bychme teprva jako pečetiddošli, an prvy převeliký soužení nad možnost lidskou, já ani polovici tolik omastu jsem neprodala co jindy a do 200 zlatých z něho dáti platu musím, po 35 kr. z centnýře sejra a po 1 zl. z másla centnýře;2 myslím sobě, že Bůh všemohoucí ráčí chtíti všeckny ty věci tak míti, staň se vůle boží ve všem, když se bude Pánu Bohu líbiti, bude bohdá lípeji. Dnes tejden jsem Ti psala, že je Pán Bůh šťastněe Evičce pomoci a dceruf dáti ráčil, i taky jest okřtěna3 minulou neděli, jest jí jméno na křtu svatým dáno Zuzana Barbora.3I ty kmotry vypíši: já držela děťátko na rukou, paní Istrlová4 a panna Hedvička5 kmotry, pan Vilím z Talmberka Prčickej6 a pán z Ekrštorfu7 kmotří, jen o dva stoly dal tabuli pan syn strojiti, málo jich tam bylo. O našem panu Zikmundovi8 nic jinšího nevím, než že psal Tajchovi,9 že se brzy do Vídně strojí přijeti, aby mu dal ty tři koně mladé dobře jezditi, že jich bude potřebovati, to nevím, zda-liž zase v jaký povinnosti bude, s těžkem tak dlouho zůstane. Můj rozkošnej, nejmilejší synu, napiš mi, jak se máš a jak se Ti vede; paní Rašínová i já s radostí, dá-li nám Pán Bůh dotud živu býti, podzimku čekáme a tomu se těšíme, že bohdá domů přijedete. Jak jsou zdetky jaký zlý noviny, již bych já Ti ráda tu chvilku vexlh poslala, vždyckny se bojím, aby[s] ňákého nedostatku netrpěl, ale těším se Pánu Bohu všemohoucímu, že Ti nedá žádnýho nedostatku trpěti, když Ty se Jeho milosti božské báti a vůli jeho svatou plniti budeš; jistě, jistě že přepodivně můj Pán Bůh mně s vámi tak mnoho dobrýho činiti ráčí, čeho jsem jakživa na mým Pánu Bohu nezasloužila, budiž za to Jeho velebnosti věčná čest a chvála vzdávána z jeho velikých dobrodiní! Lecjaký starůstky na mne přijdou, ale Pán Bůh přepodivně mi ze všeho pomoci ráčí. Jako i nyní, věř mi, že není z posledních ta starost o toho Martina10 lotříka jakýhos. Již potřetí na konsistoř má se ve středu stavěti, bojím se, aby ho tam nevšukali někdech do arestu a já nemám pod tu hodinu, kdo by mi co spravil, než on přecei všeho povědom jest, přijdej mi to velice těžko,k ach Bože, kdož s takovejmi lehkomyslnejmil osobami k čemu dobrému přijde, om duši i om tělo a rozum se připraví. Sladký, líbezný jejich osidla nejprvičky jsou, ale potom holej jed, pelyněk a žluč a k tomu věčný zatracení. Protož se má jedenkaždej jich varovati a hůř než hada vystříhati; had když uštkne,n zase se s pomocí boží zhojí, ale toto jest nezhojitedlná rána duše. Novýho tak mimo všelijaké súženosti nic není, kromě že pan nejvyšší Istrle,11 pan oteco pana Václava,12 jak Bětušce13 byl sloužil, před včerejškem sem, nebyvši již 2 líta v Čechách, přijel i se paní, pan Rudolf Malovec14též s ním, neslyšeti, aby tu flotu dostal, kterýž se dávno těšil.16 Veselí přecei pana Víty,16) již Malostranskýho hejtmana, bude 29. Januarii, na kterýž jsem taky zvána, ale s těžkem mne tam kdo uhlídá, nebo má veselost již všeckna zahynula a odešla s mýmp přenejmilejším pánem. Taky naše paní Dorotka Beřkovská17 dnes tejden se s toho světa pryč odebrala, buď jí pán Bůh milostiv, věrnátě to modlitebnice ku Pánu Bohu za vás i za mne byla; velice mi jí líto, tak se na tom světě děje, že všeckno svou proměnu bere. Pan Mazanec18 se o svátcíchrvánočních oženilř, vzal si ňákou pannu Čejkovou,19křičel na pana Kapúna20 onehdy hlasem, že se oženil,ř přísahou zavazujíc jeho. Pán tě tak zticha od tatíčka zchrustal pytel,21 líto mi tý dobrý Bětušky,22 že má v takovejch souženostech bejti, Pánu Bohu všemohoucímu Tě porúčím a blahoslavený Panně Marii. Psáno spěšně z Prahy 19. Januarii 1647.
Z. Č.
Všickni vyšší i nižšís mojí na 100.000kráte Tě vším nejlepším vinšem pozdravují a na Pánu Bohu všechno dobré žádají.
Poznámky
a vokamžení,
b mejm upřímnejm, mateřskejm,
c tvejm jedinejm,
d pečiti,
e šťasně,
f ceru,
g vokřtěna,
h vekxl,
ch něde,
i předce,
j přide,
k těško,
l takovejmi lehkomyslnejmi,
m vo,
n uškne,
o votec,
p mejm,
r svádcích,
ř voženil,
s niší.
1 = ubytování vojáků přes zimu.
2 To byla daň, povolená sněmem, který se konal v Čechách v červenci 1646.
3 O dalších osudech této druhé Zuzanky, vnučky paní Zuzany, sr. list LXX.
4 Patrně choť Bernarda Hyzrle z Chodů, který byl kmotrem synka pana Albrechta Kapouna a paní Evy Polyxeny Karla Humprechta (sr. list XXIII., p. 6)).
7 Jan Eckerstorf z Eckerstorfu, o němž byla zmínka shora v listu XXXIII., p. 11).
8 Myslíkovi.
11 Jindřich Hýzrle z Chodů, známý válečník z dob tureckých válek Rudolfa II. i třicetileté války (1575 až 1665), autor ne nezajímavých pamětí, chovaných dnes v knihovně Národního musea v Praze.
12 Václava Michala, kdysi rytmistra v císařské armádě, později pána na Budkově a Lhotce Chocholaté.
13 Bětušce Myslíkové - před jejím provdáním.
17 Nějaká blíže neznámá příslušnice rytířského rodu Beřkovských ze Šebířova.
18 Opět osobnost neznámá - Sedláček dokonce ve svém kratičkém popisu jeho rodu (v Ottově Slovníku naučném XXI.) vyslovil mínění, že po r. 1620 žádný z rodu Mazanců z Frymburka se nepřipomíná.
19 Bližší zjištění zatím nemožno.
20 Zetě paní Zuzany.
21 = dostal košem[?].
22 Jde opět o Elišku (Bětušku) Berkovou z Dubé, jež pro pýchu otcovu patrně nemohla dlouho dostat ženicha.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 23. února 1647.