|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj přenejmilejší synu! Na Pánu Bohu předně zdraví a při tom jiné všechno nejlepší dobré a duši i tělu užitečné srdcem upřímným Ti vinšuji a přeji. Mý nejmilejší dítě! Tvý psaní, datirovaný 11. Junii, jsem 8. Julii dostala, srdečně se z něho těšíce, když Tě tak dlouho nemohu viděti, ale že svýma psaníčkem mne potěšuješ. Nemožné je Ti uvěřiti, jak já radostně každý boží neděle čekám, že od Tebe psaní dostávám nedělního dne. Myslím sobě, že jsi bohdá zdráv, zdá se mi, že jsi čistou, zdravou rukou psal toto poslední psaníčko, datirovaný 11. Junii. Já taky, děkuje Pánu Bohu, nyní se všemi svejmi mírně zdráva jsem. Pán Bůh všemohoucí rač nám téhož zdraví a pokoje svatýho z obojí strany sám milosrdně popříti aten svatej, blahoslavenej pokoj dáti, srdce všech křesťanských potentátův k tomu nakloniti, aby sobě raději pokoj svatej oblíbili a se smířili! Není možná vypsati nynějších přetěžkejchb neřestí.
Pan Zikmund1 o p. Ferdinandovi píše,2 mohu Ti oznámiti, všeckno dobré, což se musejí ti lehkomyslní,c lživí lidé nyní v hrdlo styděti a sami sebe se hanbiti, mezi nimiž "zvláště milej"3 nebyl poslední, za svý zlý, falešný řeči. V té největší lásce jest pan Zikmund, nyní se až do cizí země strojí jeti, pro všeckno dobré bohdá. Nedá se tak všechno psáti, jakž by jeden rád chtěl.
Mý rozmilý, nejmilejší dítě! Já se bojím, aby[s] Ty se nezavedl s tím panem Rašínem, paní máma jeho mi píše, že mu již nemůže více [posílati] mimo těch 99 dukátů a jedný koruny, který mu dnes čtyryd neděle po vexli4 skrze pana Verdemona poslaný jsou, i taky při Tvým psaní vexlbrif na 173 škudy jest ode mne poslán. Nyní pak mi paní Rašínová píše, že prosí pana Romhápa, aby jí jedno sto dukátů půjčil, on se vymlouvá a teď panu Rašínovi psaní místo půjčení peněz posílá.4Můj přenejmilejší Humprechte, pro Boha Tě nejvýšejif prosím, aby[s] se s ním nezavedl, vidíš a znáš to ode mne, že činím, co má největší možnost postačuje, Ty nad dobrodiní ode mne máš, bratr tvůj taky toho očekává, já, co mohu a Bůh mi naděliti ráčí, ráda Ti z toho srdce pošli, než abych já jiný měla vychovati a za ně platiti, byť se i půjčovalo, toho mně není možný učiniti. Hned bych Ti raději poručila domů přijeti, nebo statku nyní nic neužívám, jen co jsem prvnějšího drobet zachovalýho měla, to mi až posavád s pomocí milýho Pána Boha trvá a, kdyby předně požehnání božího a toho nebylo, nebylo by mi možná toho vydání vystati. Dosti se mi zlí lidé navyčítají, nech jsou Bohu poručení, já, co činím, činím jako věrná, upřímná máteř pro tu velikou důvěrnost vašeho nejmilejšího pana otceg a pro vás obou poslušnost. Chce-li ten pan Rašín jeti, nechej ho, vzkázalh mi dnes pan Romhap, aby[ch] panu hofmistru vašemu5napsala, aby ho nezdržoval, nebo že pan hofmistr stále píše paní Rašínové, aby tam svýho pana syna nechala, abyste spolu, jak jste vyjeli, tak zase přijeli; bude potom naříkati paní máteř pana Rašína i ti páni poručníci, jestli on co zavede. Však já ráda panu hofmistru zaplatím a jemu se toho vším dobrým,ch dá Pán Bůh, skutkem odměním. Věř mi, mý přemilý dítě, že mám srdečnou starost, že se tak pletich[á] o toho pana Rašína. Vy máte Pánu Bohu z čeho děkovati, že tolik těch preceptorů nad sebou nemáte, jeden takto, druhej, třetí, čtvrtej1 jináč. Můžeš na všeckno dobře přijíti, nebo jsi tak moudrej, chvála Pánu Bohu, nebyl by[s] hodný, aby kdo Ti "zdař Pán Bůh" řekl, kdyby[s] Ty sobě mne neměl vážiti, neboť je Bůh zpytatel srdce mýho a zná je, jak já s vámi oběma, tebou a Heřmanem, míním.
J. M. pan hrabě6 až posavád ráčí přece7 toho oumyslu bejti,7 tak mi paní hrabinka ráčila vzkázati včera, abych sebe i vás tím ujistila, že jest vaše opravdová a věrná poručnice, což že to skutkem bohdá poznáte. Jakúsi ženu jsem jí propustila ihned na jedno psaní z Kostomlat8; líp vždyckny přátely než nepřátely míti. Ta jízda našeho9 [pana generála] bude k arcikněžně do Tyrolu10 a k ňákej armádě, která chce našemu pánu přibýti. Pán Bůh rač ho sám provázeti a Tebe i jeho v tý pohostinnosti chrániti!
J. M. pan hrabě Černín11 ráčil včera k J. M. C. jeti k armádě, nebo ráčí s armádou jeti k Egru.k 12
Novýho tak příliš mnoho zde není, kromě to, že tento tejden pana Dobřenskýho, pana Talacku a 2 pány Celary13 císařská partaj zabili a toho mladýho pana Lukavskýho14 postřelili, jak u pana Romhapa16 bejval, a zase naproti tomu ty soldáti, kteří to učinili, do kola pletený, věšený a jinšími ohavnými smrtmi z světa jsou několik jich sprovozený. Bůh ví, že nic dobrýho slyšeti není.
S tím Tě, mý přenejmilejší dítě, milýmu Pánu Bohu poroučím. Pán Bůh rač dáti, abychom se brzy shledali! Psáno z Prahy 13. Julii A. 1647.
Tvá upřímná máteř do smrti jsem
Z. Č.
Pana hofmistra nastokráte velice pozdravuji a na Pánu Bohu všeckno dobré vinšuji a že on a já nelípeji trpíme, že pan Rašín domů nejede. Bratříček, Evička, Zuzrlička, panna teta, všickni se Ti na 100.000krát poroučejí. Napiš, mi, co se učíš, a umíš-li již dobře francúzsky čísti, psáti a mluviti a jak se Mikeš16 chová, dobřeli ? Byl jeho tatík zde před 2 nedělmi, naschvál přišel, aby o něm zvěděl, jest jeho matka taky zdráva i Matěj kuchař. Tvůj Jan17jakoby se cosi teprva na svět bral, čistě chodí. Stydím se za to, že jsem tolik kavek nadělala, stále dnes ke mně lidi jdou, jen co jsem tak přibížkou18 psala.
Poznámky
a svejm,
b přetěškejch,
c lechkomyslní,
d štyry,
e vekxli, vekxlbrif a pod.,
f v orig. následuje ještě jednou slovo Tě,
g votce,
h skázal,
ch dobrejm,
i štvrtej,
j předce,
k Ekru.
1 Myslík.
2 Co psal Myslík o [císaři] Ferdinandovi, vypsala paní Zuzana na zvláštním lístku z jeho dopisu: "oznamuji, že 9. Julii od p. Ferdinanda jsem z Horažďovic odjel a zase tu, kde jsem až posavád zůstával, přijel. Našel jsem p. Ferdinanda proti mně nejmilostivějšího pána, ještě víceji než kdy prve, nebo s tou největší milostí žádati ráčil, abych v těch službách mejch (nejsouce mně nikdá od něho vyzdvihnuti anebo ňáký nemilostivý jeho psaní mně učiněný) přece vždycky zůstával a ještě větších dosáhnoutí ubezpečen byl. Proti mýmu žádání nyní zase jak [v] dvorských tak jinších službách zavá[zá]n a tý mý svobodnosti od všechný [?], v který jsem tento jeden rok zůstával a se nad ní těšil, zase zbaven jsem. Než tomu se raduji, že skrze to hodnější budu p. mateři a mladejm pánům poníženě a věrně sloužiti, a taky že těch příkladů mnoho nemám, aby po tak velkém rozkřiku, že jsem do těžkých nemilostí pánův mejch upadl, sám od sebe pán můj ihned, zvědouce, kde jsem, milostivě žádati a předevšemi velkou c. milost mně ukázati a též ihned ponejprve v tak vzácným vyřízení mne potřebovati ráčí. Nyní bych se rád do těch falešnejch lidí srdcí podíval, jestli za jejich bez vší pravdy vymyšlený o mně promluvení ňáký stud míti budou".
3 Kdo tu míněn, nelze se dohadati.
4 Sr. list LV. a LVII.
5 Krásnému.
6 Heřman Černín.
7 T. j. jest rozhodnut učiniti tě svým dědicem.
8 Propouštění poddaných z poddanské vázanosti k nějakému panství bylo v této době, kdy poddaných všude tolik ubylo, skutečně případem vzácným.
9 Pana Myslíka.
10 Marii Leopoldině, dceři Leopolda V. Tyrolského, jež se měla státi a také stala chotí Ferdinanda III. (+ 1649).
11 Opět Heřman Černín.
12 Cheb (Eger) byl totiž tou dobou obléhán Švédy a císařská armáda tam táhla na pomoc.
13 Z těchto příslušníků starých šlechtických rodů našich (Dobřenských z Dobřenic, Talacků z Ještětic a Celarů z Rosenthalu) nepodařilo se mi bezpečně zjistit než Karla Kunatu Dobřenského z Dobřenic, pána na Orlu a v letech 1644-7 krajského hejtmana na Chrudimsku. U Celarů bylo by Ize snad ukázati - ač ne bez výhrady - na syny Kašpara Celara, pána na Hrochově Týnci a Trojovicích Jana Kašpara a Václava Karla.
14 Kterého, jsem zase nezjistil.
15 Snad téhož, o němž byla zmínka shora v listu XLVII., p. 7)
18 = s překážkami jen odbíhajíc a přibíhajíc.
zpět na obsah 
Další: Humprecht Jan Černín s Chudenic své matce 23. července 1647.