|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě hrubě nejmilejší synu, pane Humprechte! Bůh všemohoucí račiž Ti předně duši i tělu všeckno to dáti, což by Tě zde časně i potom věčně těšiti a radovati mohlo, toho Ti upřímným srdcem jako Tvá upřímná a na Tebe laskavá matka vinšuji a každý okamžení na Jeho božskýa milosti žádám. Mý přeroztomilý dítě! Psaní Tvý první, 30. Julii datirovaný, 15. Augustib a druhý, 6. Augustib datirovaný, 22. dito, oboje skrze pana Jezberovskýho [jsem] dostala, těšíce se hrubě, že jsi, chvála Pánu Bohu zdráv a že se Ti všeckno dobře a šťastně vede, i taky že Tě milej Pán Bůh ráčil za tak hodnýho uznati a ten ouřad, kterej nyní máš, do vůle boží a bytu Tvýho v Seně svěřiti.1 Bůh všemohoucí račiž Tě, mý nejmilejší dítě, sám všemi sedmi dary Ducha svatýho naplňovati a dáti, aby[s] všeckno podle vůle boží ke cti a chvále jeho svatý, ctnýmu,c šlechetnýmu řídil a spravoval bez ublížení svému svědomí a utiskování chudejch lidí! Mý přemilý dítě, čím Tě milej Pán Bůh ráčí víc vyvýšovati, tím se vždy více [k] Jeho božský,a svatý milosti ponižujíc modli a poroučej; když to učiníš, vždyckny milost boží bude Tobě přítomna, tak že všeckno Tvé předsevzetí šťastné bude. Věř mi, mý rozkošný dítě, když jsem to poslední psaní čtla, že jsem srdečně plakala radostí a děkovala jsem mýmu milýmu Vykupiteli, že Tě tak v svý svatý paměti míti ráčí. J. M. pan hrabě náš2 jakou radost z Tebe míti ráčí, není možné vypsati; posílala jsem tam včera Heřmana3 s tím Tvým psaním, tak je každýmu ukazoval a rád tomu, že píšeš, že na jeho poručení se učíš, aneb co mu tam píšeš. Dělá kšaft, dal se na vás obou jménadptáti, nevím, coť tím obmejšlí, dejž Pán Bůh všeckno dobrý! Pro Boha Tě prosím, užívej přecee každý ráno něco, když tam tak na ty hlavní nemoce stoní a nejezdi k tomu knížeti,4 když neníčky stůně, jemu by[s] nic platen nebyl a sobě by[s] mohl zle a mně tu největší žalost učiniti, kdyby[s] ale každé ráno půl bobku snědl i jinší ovoce. V Mladý Boleslavi hrubě mrou na morní bolesti, Bůh sám rač dáleji chrániti a zachovati, a pan syn, pan Kapoun, musí přecee s soldáty v Boleslavském kraji u toho Fridlandu, že ho dobejvají,5 bejti.
V našem kraji tu sobě z tý Jihlavy nepřítel jako pes vede, ukládá ty nejtěžšíf kontribucí obilní i peněžitý.6Na mý lidi uložil 200 zl., a oni nic nedali, ten poslal, tak jak praví, upřímo, aby Radenín zapálili, a nějakej strach Pán Bůh všemohoucí na ně dopustiti ráčil, tak že nedojeli do Radenína, než v Chrboníněg 7 u dvou sedláků, Šáry a Drdy, zapálili, po nich třetí Převrátil vyhořel, všeckno jim všudy shořelo, ani jim stébla obilí mimo trochu ovsa, co ještě na poli byl, nezůstalo. Pán Bůh račiž sám dáleji chrániti! Neslejchaný kontribucí, a ještě nikdy tak prudce neupomínali jako nyní. Jest pan Kustoš8 generál profiantmistr. Ach, Bože, pomoziž nám sám pro svý milosrdenství; z každý libry masa jakýhokoli krejcar dáti se musí, s odpuštěnímh z bot na kramflicích 20 kr., z střevíc 6 kr.9) Ani toho není možné vypsati, jaké věci jsou uloženy. Bůh račiž nám ten svatej pokoj dáti, někdychtěší.že bude, a zase,že nebude, praví, kdož to ví, leč sám Pán Bůh. J. M. C. ráčí jeti do Uher, tak se praví, bohdá s neděle k korunování J. M. královský10; pán Bůh dej šťastně!
Vyjevila se ňáká dobrá voda u Magdeburku, tak se praví, nad míru mnoho lidí hojí tam na všelijaký nemoci, Tvůj Jan11 mne taky prosí, abych ho tam odpustila, již ho tam přecee odpustím, darmotě o ten některej zlatej, však se Ti toho bohdá bude moci zase odsloužiti.1V pěti dnech odsud po vodě jsou tam. Divy [a] zázraky o tom mluví, nevím, jestli všeckno tak, Pán Bůh ráčí míti rozličný prostředky.
Můj nejmilejší pan syn, pan Myslík, jest nyní v Egruf; žeť se těm lidem ústa za to mluvení nesklesnou, jak jsem živa, jsem se neslyšela víc z neštěstí člověka radovati jako z něho12 a bohdá věřím Pánu Bohu, že mu Pán Bůh ze všeho pomůže. Posílám Ti vejpis, co píše, zdetky pravili, že jest všeho titule, svejch ouřadů zbaven, nic se nemohu žádného jistotně nic doptati, klamu tuplem dosti. Jeho koně i pakáže, pan Tajch13 i čeládky mnoho jest něco na Pacově, ale většímk dílem v Táboře. Někteří pravějí, že by ho měl král polskej14 žádati, aby u něho sloužil a generálem byl, ale nevím, je-li tomu tak; než ani nejmenší věcí nic nedá hejbati ničím, já bych myslila, že on zase na vojnu pomejšlí, Bože, pozdraviž ho pro to přemilý děvče, však by jí to všecko rozsápali.
Můj nejmilejší synu! Že jsi, chvála Pánu Bohu, vexlbrifl dostal (a již bohdá do tejto chvíle i peníze) do Florencí,15 jsem tomu velice ráda, nyní Ti zase posílám jinší vexlbrif do Leony,16 pán Bůh račiž dáti, aby[s] jak ten brif tak peníze šťastně dostal a ve zdraví jich bohdá užil! Ten vexlbrif Tobě svědčí na 370 škud, jak z přiležejícího rejstříčku porozumíš, na jarmark17 Ti mezi tím francouzský 50 škudů a panu hofmistrovi, jak jsem mu řekla darovati 10 dukátů, též, totiž 20 škudů, posílám, na vydání 300 škud a tak činí 370 škud.
Pro pana Rašína J. M. paní máteř jest poslati ráčila 350 škud, jakž také na tom rejstříčkum poznamenáno jest, též při Tvým pasbrif odsílám; já jsem sobě taky myslila, žeť by více přišlo dáti do Paříže láže18 nežli teď do Lyonu, na každým stu tolařích o tři tolary víc, však by se toho utěšeně sešlo.n Můj rozkošný a nejmilejší synu ! Napiš mi, po jaké příležitosti mám Ti anebo budu moci psáti, když zo Seny vyjedeš; pan hofmistr19mi píše, abych psávala po panu Verdemonovi, a ono se cosi velmi dlouho protáhne ten čas, než on psaní dostane, já nevím, abych já 3 psaní skrze něho brzy dostala, všeckno tak dávno datirovaný bejvají. Pan Jezberovský mi se zakázal s pomocí boží, byť[s] i byl kdekolivěč, že on tu příležitost najde, aby Ti vždyckny mohl psaní dodávati anebo posílati. Jistě ten člověk jest toho hoden, aby[s] se mu bohdá vším dobrým odměnil; neuměla jsem na to mysliti, aby mi Pán Bůh ráčil ten prostředek dáti skrze něho, že o Tobě tak často mohu věděti, jak živa jsem s ním nemluvila, než jednou, a to v důležitej příčině, přijel do mýho domu, zaplať mu Pán Bůh, co mně i vám všechněm, mejm nejmilejším dětem, dobrého činí!
Když se kolivěc jinam ubírati budeš, budiž Pán Bůh s Tebou a zastři Tě pravice božská stráží andělů svejch svatejch ode všeho všudy zlýho, duši i tělu škodnýho, Kristu Ježíši do jeho svatejch pěti ran Té odevzdávám a blahoslavený Matičce boží a svatýmu Antonínu Paduánskýmu poroučím. Silně Bohu mýmu věřím, že budeš ode všeho zlýho, duši i tělu škodnýho dokonale zachován, jsouce tak silnou stráží ohrazen. Můj nejmilejší Humprechte, již se hleď všemu pilně vedle vůle a pomoci boží učiti, nebo to můžeš znáti, že činím jako věrná a upřimná matka co mně možnýho, za to Tě vždycky mateřsky žádám, odměň se zase svýmu bratříčkovi vlastnímu Heřmanovi; když vy spolu v lásce bratrský zůstávati budete, Bůh zde časně i potom věčně Vám to velice bohatě odplatí a mne tím velice obveselíte a, je-li vůle boží, i mého živobytí mně dýle na tom světě přidáte.
Nevím, jak bude o pasbrif pana Rašína,20 teprva nyní jeho paní máteř chce ho míti a, když jsem já pro Tebe, mý rozmilý dítě, pasbrif žádala anebo jednala, já jsem jí taky o tom vzkazovala i sama pravila, nechtělo se jí do toho a taky sprostá, nebohá paní má tak mnoho těch rádců a poručníků, jeden takto, druhý jináč a tak jí, chudince, hlavu sturbirují,21 že někdych neví, co činiti. Já jsem se na kolika vzácnejch a podstatnejch místech dala ptáti, bylo-li by dosti na tom Tvým pasbrifu,p bylo mi vzkázáno, že dosti,22 a by[s], koho chtěl, měl, že můžeš projeti. Snad se to přecee zdá, aby svůj pasbrif obzvláštníq pro reputací měl, než mineť dlouhý čas, než ho dostane, teprva zejtrar bohdá memorial od paní Rašínový za J. M. C. se pošle, a kdy to se vyřídí, když neníčko do Uher jeti ráčí! Mohlo to zde dosti lehce bejti vyřízeno, poslal by se tam; mý dítě, přece,e ještě sám [uvaž], mohl-li by při tom Tvým pasbrifu pan Rašín jeti, abyste pro Boha, nic nezavedli!
Nevím, dostal-liřjsi mý psaní, dnes dvě neděle datirovaný, píši Ti v něm, že nemohu dáleji nakládati na pana Krýzle,23 ani k tomu povoliti, aby s Tebou měl do Frankrejchu jeti. Pán Bůh ví, není mi možná tak velikýho nákladu vésti, musím taky na druhého syna mysliti. A ještě mne nejvíce ty přebohaprázdnýs kontribucí a stálý ubírání trápí, ach, Bože, dejž nám ten svatej pokoj, ráda bych jela domů, pro mý převeliký vyděšení nesmím, dajíc pro ten některej peníz, co bych ho zde outraty přiskrovnila, hrdlo, to bych zase nenabyla; ale těším se Bohu svýmu, jestli vůle Pána Boha v tom je, abych dýleji ještě živa byla, že skrze požehnání svý svatý nás zase obohatiti hojně ráčí. Jistě mne můj milej Pán Bůh rozličnejmi metličkami švihati ráčí, což vše vděčně přijímám a Jeho svatý milosti děkuji, že mne v svý paměti míti ráčí. Nad tím sobě žádný těžký0xb9 mysle nečiň, že já Ti Heřmana poroučím, jsme lidi všeckno smrtelný, měla jsem taky svý nejmilejší rodiče, manžela, tu přemilou, vydařilou dceru,t když se Pánu Bohu líbilo, všecky je skrze smrt povolati ráčil. Neb když tak [jsi] nerozumnej, co píšeš, že by[s] učinil, kdyby mne Pán Bůh vzal, uchovejž toho milej Pán Bůh, však by[s] skrz ty slova Pána Boha hrubě na sebe rozhněval a Bůh všemohoucí proto by mohl Ti mne odjíti, nedělej toho, mý dítě! Zdaliž já vás co skrze svou moc mohu opatřiti a co dobře učiniti ? než skrze moc Boha všemohoucího to činím a od toho přemocnýho pána všeckny věci a prostředky mi dány jsou. O pana švakra zvláštěu milýho24 porozumíš z psaní mýho, co Ti dnes dvě neděle píši, já jsem ho v svým domě na deset i víc neděl neviděla ani nemluvila, jen v kostele dal mi pozdravení; o tu věc, jak se ptáš, jak je to, proti tomu nejsem, než chtělo by se ještě tolik míti, uchovejž toho Bůh, aby[ch] se v něco nemožnýho měla uvoliti, [s] což bych nemohla bejti. Přetěžký0xb9 časy jsou. Máť bejvá u mne, ach, nemáť jedný žíly druhý,25 což jest převelikej rozdíl jako den od noci. Pán Bůh naprav každýho!
Již Ti tak mnoho píši, že se Ti bude stejskati čísti, ale všeckno to má mateřská láska působí, zdá mi se, jako bych s Tebou porozprávěla, zdaliž mám s kýmv jedno slovo důvěrně? porozprávěti? Ta panna26 až posavád mi se, chvála Pánu Bohu, dobře chová, dejž Pán Bůh, aby vždyckny tak zůstala, jako začíná. Naší kmotřičky již trochu hněv pomíjí, což onaw má divný humory, můj milej Pane Bože, vždycky se odsud strojí jeti, bojím se hrozně, aby k tomu místu nepospíchala, kde má život svůj dokonati, rádoť to bejvá. S tím Tě, můj přenejmilejší synu, v mocnou stráž a ochranu Pána Boha všemohoucího, blahoslavený Panny Marie a svatýho Antonína Paduanskýho poroučím a cele odevzdávám. Tvá upřímná máteř do mé smrti
Z Č.
Psáno z Prahy 25. Augusti 1646.
Nevím, dostal-liř jsi mý psaní a vejpis přijetí mne a vás, mejch nejmilejších synů, do bratrstva kapucínů, kterej nám způsobil pan paterx František beze vší mý nadálosti nebo žádosti.27 Týž psaní jsem Ti po panu Jezberovským 7 Julii posla[la]. Minulou neděli taky jsem, chvála Pánu Bohu, do konkregací neb bratrstva pod titulem Blahoslavený Panny Marie Narození u sv. Benedikta v Starým městě přijata.28 [Povinnost mají]y každej den letaniji lauretanskou a některý kratší modlitbičky a na každej svátek blahoslavený Panny Marie se zpovídat a velebnou Svátost přijíti. Pán Bůh račiž všechny ve všem dobrým, spasitedlným posvětiti a posilniti!
Poznámky
a boský,
b aucusti,
c cnýmu,
d mína,
e předce,
f nejtěší,
g Chroboníně,
h vodpuštěním,
ch nědy,
i vodsloužiti,
j Ekru,
k věčím,
l vekxlbrif,
m lejstříčku,
n po straně v dopise poznamenáno: "já jsem Ti na dukátích vše vexl [vekxl] dala a p. Rašínovi na dukátích 148 duk. vlašských [?] a 80 K ostatek",
o z,
p pasprifu,
q opzlaštní,
r vzejtra,
ř dostali,
s přebohaprázný,
š těšký a pod.,
t ceru,
u vzláště,
v kejm [!],
w vona,
x patr,
y papír v těchto místech proražen, původní slova vypadla.
1 H. J. Černín byl v Sieně zvolen "consilírem nad německým národem", což byla dočasná čestná funkce jakéhosi konsula všech ze zaalpských zemí středoevropských přicházejících cizinců (také Čechů, Madarů a j.), kteří se zapsali do alba "nationis Germanicae Senis degentis" (národa německého v Sieně pobývajícího - národ je tu míněno ve smyslu starých universitních "národů").
2 Prastrýc Heřman Černín.
3 Syna, bratra Humprechtova.
4 Knížeti Matyášovi Medici, guvernéru v Sieně, k němuž měl H. J. Čemín doporučující listy a který v té době těžce stonal.
5 Frýdland, dobytý Švédy v prosinci 1645, byl císařským vojskem pod zetěm paní Zuzany Albrechtem Kapounem ze Svojkova však dobýván marně.
7 Ves asi 2 km na jihovýchod od Radenína.
8 Jindřich Kustoš ze Zubří, bývalý vrchní regent panství trčkovských, pak pán na Doubravici a Novém Studenci (+ 1658). Byl v srpnu 1646 ustanoven gen. zásobovatelem (proviantmistrem) pro cís. armádu v Čechách.
9 Daně ty povoleny českým sněmem v červenci-srpnu 1646.
12 Zikmund Myslík dostal se - pro nějakou nevlídnou jeho poznámku o Čechách či o Češích - do souboje s cís. generálem Bassompierrem a v souboji jej zabil. Byl za to uvězněn, po čase však, když se patrně ukázalo, že k souboji došlo, když oba byli podnapilí, propuštěn.
14 Vladislav IV. (vládl 1632-1648).
15 Na bankéře Giorgia Eberze ("il vecchio") ve Florenci.
16 Do Lyonu na bankéřství Porrone & Ferrari.
17 = na útratu.
19 Daniel Krásný.
20 Také pan Rašín zažádal si o průvodní list, jaký měl H. J. Černín (viz shora list IX., p. 1)). Pas Černínův byl však vystaven už 10. dubna 1646 v Linci.
21 = popletou.
22 T. j. že by mohl i pan Rašín jako jiní členové průvodu Černínova jeti na tento pas.
24 Opakuje se tu nejasná narážka z listu XXI., p.23).
25 T. j. nemá žádné podobnosti jeden s druhým.
26 Viz výše list XXXIII., p. 15).
27 Viz výše list XXXIII.
28 O bratrstvu tom viz článek Isid. Zahradníka "Historia congregationis pro felici morte sub titulo Beatissimae Virginis Mariae in ecclesia Sti Benedicti Vetero-Pragae canonicorum Praemonstratensium Strahoviensium" v Časopisu katolického duchovenstva roč. XXXVI.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 15. září 1646.