|
- Kalista | - Korespondence Z. Černínové | - |
Urozený pane, pane a můj jistě hrubě nejmilejší synu! Pán Bůh všemohoucí rač Ti dáti tento v nově nastalej rok i jinších mnoho, množstvía jinších ve zdraví, ve štěstí s velikým potěšením duše i těla přečkati, aby se Ti všeckno podle vůle milýho Pána Boha a mýho srdečnýho mateřskýho vinše vedlo, toho Ti upřímnýmb srdcem vždyckny vinšuji. Mý přenejmilejší dítě! Sc velikou radostí Tvý psaní, datirovaný 6. Decembris minulého léta, jsem 2. Januarii dostala a převelice se zradovala, že jsem o Tobě zvěděla, jak se máš, ačkoliv mi nic nepíšeš o svým zdraví, ale soudím bohdá po psaní, čistou, čerstvou rukou že je psáno, že jsi bohdá zdráv. Já jsem, chvála Pánu Bohu, v životě zdráva, než ta přebídná růže opěty od novýho léta mne trápí a hrubě se bojím, aby ňáký předchůdce podaker1 nebyli. Heřman jest, chvála Pánu Bohu zdráv, Zuzrlička tento tejden na fleky2 stonala, ale již zase jest zdráva. Pane Bože, což zdetky hrubě lidé na neštovice stoní, paní Morzinová3 taky stonala hrubě, Evička4 tomu tak ráda, když kdo stůně, jistě že jsou se někteří lidé tak jejich domu štítili, aby5 na ty nejhorší nemoci stonali v jejich domě. Což je se ten pan Kapoun hněval na ty lidi, dosavád se na některý zlobí. Nemnoho bude znáti na Evičce, kromě na čele a trochu na nose. Mohu říci, že mi se zdá mnohem pěknější než prvé. Náš pan generál6 jest, chvála Pánu Bohu, zdráv, posílá Ti teď psaní. Převelice by rád, aby[s] mu napsal francouzsky,d mý dítě, učiň mi tu lásku a napiš mu ňákeje řádek, byť dosti málo bylo, francouzsky,f však jistě napíšeš tomu svýmu důvěrnýmu, dobrýmu, upřímnýmu příteli, kterejž až pod tu hodinu takovej upřímnej přítel opravdovej jest, že ho v nejmenší neupřímnosti poznati nemohu. Nerci-li jako nad švakrem, ale jako nad svýmg vlastním synem, nad Tebou i nad Heřmanem se těší. Můj přemilej synu! Psaní Tvý, datirovanýh 6. Decembris [jsem] dostala a zase na ně 7. dito odpověď dala a svou rezolucí dokonce oznámila, že k tej jízdě do Španihel Ti povoliti nemohu.7 Nemám, Pána Boha se dokládám, těch prostředků, abych Ti měla ty peníze, kterýž by[s] na tu jízdu potřeboval, shledati, žádnej neuvěří, obzvláštně mladí lidé, jaký my zde trápení máme a co já smutná, sirá vdova statků užívám. Psala jsem to několikráte, abych byla neměla starého nachování,8 že by mi nebylo možná obstáti,ch k tomu taky i to dobře víš, že dluhu nemálo máme. Každej svýmu chce; bratr taky rád bude, když ho bohdá do cizích zemí pošli, nyní co na jeho díl ze statků přijde, měla bych mu to přichovati a já všeckno vydám. Na pana strejce9 se bezpečiti přebídná věc, nerci-li některým zlatým,i ale malýmj penízem by Ti nepomohl! Po smrti snad, nezmění-li kšaftu, Ti dá, ale za živobytí kdyby[s] Ty mu dal, srdečně by rád vzal. A pro tož tu jízdu z mysli vypusť! Vexlk jsem Ti 14. Decembris poslala, totiž jsem odvedla jedno sto dukátů a 30 tolarů. Dal pan Verdemon na dvě stě škud vexlbrif, kterejž jsem Ti poslala; nepochybně dřívěji než toto psaníl že týž vexlk dostaneš. Postarám se bohdá, abych Ti přes tejden zase poslala 100 dukátů. Mý milý dítě, pro Boha Tě prosím, přispoř, kde můžeš, Pán Bůh ví, že těžcemten vexlk shledávám. Zdaliž člověka mimo domu upřímného mám, aby mi hleděl krejcar na čem oužitku přivésti, soběť oni umějí zaplatiti, ať bych já neměla krejcaru v důchodích míti! Přecen ten pan Rašín musil se něco zdlužiti, však jsou odvozovali p. Verdemonovi peníze již, co přijel pan Karel.10 Neškodilo by, kdyby[s] tomu panu Zárubovi11 napsal ještě, já bych mu po schválním poslu to psaní poslala, však je se bohatě oženil.o 12 Mý nejmilejší dítě, kdyby předně pomoci boží nebylo a Bůh mi těch prostředkův nedával, rovně kdyby Ti měli poručníci aneb ouředlníci posílati vexl,k rovně by s Tebou tak bylo. A by[s] Ty poslechl, co jinší paní a vlastní mateře se svejm synům navyčítají, co jim již poslaly: řekl by[s], pozdrav Bůh mý dobrý upřímný mateře! Vždyckny se tomu těším, že mi se zase odměníš poslušností synovskou a upřímností k svýmu nejmilejšímu, jedinýmu bratříčkovi, kdyby mne Pán Bůh z toho světa vzíti ráčil, nebo Pánu Bohu a Tobě ne jako bratru vlastnímu, ale jako otcip ho poroučím, pro odplatuq boží neopouštějr ho, sám mu neubližuj a jinýmu taky ublížiti nedej, malej13 po svým nejmilejším panu otcip osiřel. Kdybyste se byli měli oba dva do jinšího opatrováníř dostati, zvěděly byste, milý děti, co jinší[ho] o sirobě, ale buď Pán Bůh pochválen, že jako jedna sirá matka mohu vás přecen tak chovati, jak se Pánu Bohu líbí a na vás náleží. Ten prstýnek, jakž jsem Ti již prvy psala, jsem dostala, za nějž Ti ještě, mý nejmilejší dítě, na stokráte děkuji.
Z tý rozprávky, že jsi soldatem, věř mi, že jsem já se i naplakala, ale to mne nejvíceji těšilo, že bez mýho vědomí toho neučiníš. Bylo by za hodný, abych Ti špičku poslala, poněvadž se Tvá dáma14 vdávati bude. Mý přenejmilejší dítě, prosím Tě velkou prosbous do smrti, co máš učiniti, obzvláštně v takovejch věcech, učiň s hrubě dobrým0xb9 rozmyslem, převíjejí na mne líček,15 abych já prej jen nejmenší slovo řekla, že by tuto ze všeho nic bylo, i zachovejž mne toho milej Pán Bůh, ať bych já, mý nejmilejší dítě, Tě měla trápiti tím, co by Ti do Tvé nebo druhý smrti trvati mělo! Ledacos mi se nyní trefí říci, co jest bylo prvy mluveno, jako i to, že by[s] neměl nač chovati, i ještě včera jsem řekla, žeť Pánu Bohu věřím, že mi žádná nevěsta hladem neumře, byste vy i já měli kus chleba [s] solí s dobrou volí, jen aby láska byla upřímná, že by snad přijala s námi za vděk. Bůh Tět vyprostiti ráčil, nechtějí-li něco horšího dočkati, již se musí povoliti. Prvy jsem Ti psala, že jsou čerstvý koně na poště, ale, když Bůh nechce, změní to předivně.u Vždy se Bohu svýmu důvěřuji, že na vás neráčí více dopustiti, nežli byste mohli snésti. Ty věci až posavád ještě, co jsi poslal, zdetky nejsou. Mý dítě, kup některej štyclíček,18 jak v něm bejvají nožičky a ručičky, čistý, ňáký suptilný17, a přivez je s sebou! Bylo by za dobrý, aby mi přecen hofmistr18 poslal počty, nebo častej počet přátely činí a již ho dávno neposlal. Nic mi o svým příjezdu domů nepíšeš, dobře-li se Ti tam nyní vede, napiš a, co se učíš! Teď povídali, že jest ňáká roztržitost tam19 a že žádnýmu nedají nic psáti, ani pošta že nejde, co to opěty za mou starost bylo, než pan Verdemon mne vždyckny těšil, abych se nestarala. S tím Tě, mý přenejmilejší, roztomilý dítě, Pánu Bohu všemohoucímu, Rodičcev boží a svatýmu milýmu Františku i sv. Antonínu Paduánskýmu poroučím. Psáno 4. Januarii 1648.
Tvá upřímná máteř do smrti
Z. Č. z H.
Opěty mimo mou zasloužilost a nadálost jsem spolu s vámi přijata do bratrstva bosákův u Matky boží20 a na to list danej mám, kterýž svědčí na vás a mne. Pana hofmistra velice pozdravuji, bratříček, panna teta i Zuzrlička pěkně se Ti poroučí.
Poznámky
a mnoství,
b upřímnejm,
c z,
d francousky,
e naketej [!,]
f fransusky,
g svejm,
h datum paní Zuzaně vypadlo,
ch vobstáti,
i některejm zlatejm,
j malejm,
k vekxl, vekxlbryf,
l zde v originále následuje slovo dostaneš (proč vypuštěno, vysvitne z dalšího textu),
m těšce,
n předce,
o voženil,
p votci,
q vodplatu,
r nevopouštěj,
ř optravona (zkomoleno),
s prozbou,
š dobrejm,
t slovo se opakuje,
u následuje v originále slovo dopustiti (opakující se opět dále na pravém místě),
v Rodice.
1 = podagry.
2 - spalničky.
3 Buď vdova po cís. generálovi z dob třicetileté války Kamilu Rudolfu Morzinovi, pánu na Vrchlabí, Sabina z Vřesovic, nebo manželka jeho bratra a dědice Pavla, Eliška roz. Hrzánová z Harasova
4 Kapounová.
5 = jako by.
6 Myslík.
7 Sr. listy LXVIII., LXIX., LXX.
8 = úspor.
9 Heřmana Černína, prastrýce Humprechtova.
10 Správně: Rudolf Karel.
12 Viz list LXIII., p. 6) - 7).
13 = jako dítě ještě.
14 Eliška Berková z Dubé.
15 = lákají mne.
16 = štuclfček, rukávníček.
17 = jemný.
18 Daniel Krásný.
19 Na jakou "roztržitost" tu paní Zuzana naráží, nelze bezpečně říci.
20 Bosých Františkánů, Hybernů, jejichž klášter a chrám Neposkvrněného početí P. Marie připomíná dodnes Hybernská ulice.
zpět na obsah 
Další: Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 1. února 1648.