|
- Komenský | - Haggaeus red. | - |
Jména sektářská jsou, když se v církvi říká: Já jsem Pavlů, já Petrův, já Apollův (a mezi námi bylo: Tento jest Husita, tento Luterián, tento Kalvinista). Tak zajisté někdy učedlníci dobrou náklonností k učitelům svým sami se po nich jmenují, někdy jedni druhým na vzdoru tak sobě spílají, ale oboje tělesnost jest, jakž apoštol nazývá, zvláště pak první. Nebo, prý, zdali Pavel za nás ukřižován? Zdali jste ve jménu Petrovu pokřtěni? Osvícení křesťané na lidech sobě nezakládají vědouce, že oni nejsou než služebníci, skrze něž jsme uvěřili, jakž kterému z nich dal Pán. Služebníci, pravím, kteříž sic štěpují a zalévají, ale Bůh, kterýž sám zrůst dává. Ten že i neumělému štěpování neb zalévání nětčímu požehnati může, a zase umělému třeba nežehnati, jak se mu líbí, protož se o to, kdo moudřeji, uměleji, subtilněji štěpuje neb zalévá, nevadí, ale kdež jen vidí, že se základ pravý zachovává, spokojeni jsou, aby naň stavěl, jak kdo umí, Bohu a průbě jeho soudu o tom nechajíce. Přečti o tom celou kapitolu třetí k Korintům, kterouž apoštol takto zavírá: Nechlubiž se tedy žádný lidmi (a vedle toho žádný žádnému lidmi nevytýkej), nebo vaše jsou všecky věci: buďto Pavel, buďto Apollo, buďto Petr, buďto svět, všecko vaše jest, vy pak Kristovi, a Kristus Boží. Nehleděti tedy na to, kdo učí, než co učí, každý křesťan jest povinen, a srovnávati to s Písmy; vidí-li to, což mluví, an se s Písmy srovnává, užiti toho k osvícení svému ne proto, že člověk mluví, než že z Boha mluví, pakli vidí nesrovnání, minouti to, bez zlobivosti však a hněvu, proto že člověk mluví, jemuž mysli své podměnovati nejsme povinni, povinni však jsme mdlobu jeho snášeti. A tak, kdo se na lidech zakládá a od lidí tituluje, ten ještě tělesný jest, ale kdož na jediném Kristu založen jsa, jiné všecko rozsuzuje, jest duchovní. To zajisté privilegium každému mysl Kristovu majícímu (totiž duchem Kristovým dělenému) dáno jest, aby rozsuzovati směl a mohl všecky věci, sám pak aby od žádného souzen, totiž zdáním cizím svazován nebyl. Kteréhož nebeského privilegium kdybychom se všickni pevně drželi a od samého Krista Kristiáni a neb křesťané se jmenujíce, lidi všecky za služebníky své měli a darů jejich k osvícení svému užívali, to pro jména lidská na sekty se trhání snadně by přestalo, byli bychom jeden ovčinec a jeden pastýř, jedno tělo, jeden duch, jedna víra, jeden Bůh a Otec všech.
zpět na obsah 
Další: Třetí k svornosti cesta, vyrozumění sobě v rozepři