Česká čítanka - Komenský- Haggaeus red. -

Kapitola dvacátá čtvrtá

Napomenutí k vrchnostem, jak se v povinnostech svých obnoviti mají

Vrchnosti k tomu, aby na místě Božím soud konali, ustaveni jsouce, pro vyvýšenost povolání svého nejen jsou náměstkové Boží, ale bohové nazváni; a tak tedy králové, knížata, páni, bohové zemští jsouce, to jsou při pokolení lidském viditedlně konati povinni, co Bůh stvořitel neviditedlně koná, tak aby panování jejich Boží panování bylo, a soud jejich soud Boží jmenovitě:

  1. Panovati (Moudr, v 6. kap. v. 3), to jest vážností a vzáctností svou jiné nižší v ostýchání a bázni zdržovati, o čemž dí Šalomoun: Král sedě na soudné stolici, rozhání očima všecko zlé. A Job, že tak panoval, že se ho mládenci i starci ostýchali, vypravuje v kapitole 29.
  2. Panovati v soudu a spravedlnosti (nebo to jest základ trůnu Božího, na kterémžto oni jako místodržící sedí), to jest souditi a rozeznávati všecko podlé spravedlnosti, aby dobří ochranu, pochvalu a odměnu, zlí pak strach, ortel a pomstu měli.
  3. Ruku obzvláštně držeti nad zákonem Božím, aby jemu jakožto nejjistším právům všickni vyučováni a podlé něho se chovati přidrženi byli. Protož mají přestupníky všech přikázaní nejen druhé dsky, ale první (totiž modláře, ruhače, zlolejce, dnů svátečních rušitele) trestati.
  4. Ochraňovati církev. I budou králové pěstounové tvoji (dí Bůh k církvi), královny chovačky tvé. Summou mají býti jako stromové rozložití zelení, pod jejichž by stínem odpočívali životčichové, a na ratolestech jejich hnízdilo se ptactvo, a z ovotce jejich všickni potravu měli; z čehož patrné jest, že k tomu stavu náležejí lidé předně moudří a rozumní, kteříž by nad jiné lidi osvíceněji na všecko hleděti uměli (protož sobě Šalomoun, za krále zvolen byv, moudrosti nejvíce žádal), druhé spravedlnosti a ctnosti milovníci, kteříž by nemohli trpěti zlých věcí, třetí bedliví, kteříž by vždycky, vůkol oči obnášejíce, rozháněli zlé věci, čtvrté milovníci poddaných, obecného dobrého; protož se nejen pastýřové národů nazývají (jako Cyrus, David), ale i otcové nuzných.

Ohlédejtež se již a zkuste, ó vy naše vrchnosti milé, kráčely-li jste těmito šlépějemi, čili vykračovaly z nich. Knížata tvá (dí Bůh k lidu svému) jsou zpurná, tovaryši zlodějů, milují dary, dychtí po úplatcích, sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází. A takovýchť naříkání i u jiných proroků dosti. Ale snad to tam o Izrahelských vrchnostech pravé bylo, k našim nepřináleží? Ó dalť by Bůh, aby nepřináleželo, dal by Bůh, aby hůře nebylo! Protož, co tam mluviti směl prorok, to smím i já; i k vám, ó vrchnosti naše, vztahují se ty dojímavé a důtklivé řeči Boží.

Mnozí zajisté, majíc panovati, otrokovali jste, totiž odvrhouc vážnost a vzáctnost svou, s ožralci, štveráky, stupkami a jinak lehkými lidmi jste tovaryšili a tak důstojnost povolání svého odmítali, lehčili a hyzdili. Kteří jste pak panovali, panovali jste v ukrutnosti a tyranství; quod libuit, licuit. Nebyla základem činů vašich spravedlnost a soud, než své vůle vzteklost, nad svými ustanoveními drželi jste až příliš, o Boží zákon a ostříhání neb v ostříhání jeho žádný se neujímal. Majíc býti pěstounové církve, byli jste vyssávači církve; majíc býti stromové, ovotce a stín dávající poddaným, byli jste mnozí bodlaví trnové, udušující a utlačující poddané. Majíc býti milovníci rozumnosti a zacházeti s moudrými, buď živými neb v knihách mluvícími, byli jste milovníci bláznů, s těmi dni i noci trávíce. Majíc hledati zákona Božího dnem i nocí (jakž vám vrchnostem napřed to poručil Pán Bůh, nebo toho ani o kněžích tak výslovně napsáno není), hledali jste korbelů, karet, důchodních register, téhodních cedulí, a co mimo to času zbývalo, daremných žvanic a zahálky dnem i nocí, tak že jste někteří nikdy Písem svatých nečítali. Majíc býti milovníci ctnosti, i sami jste někteří nectnosti vzdělávali i příkladem vlastním ke všelijakým rozpustilostem bránu otvírali. Majíc býti bedliví ku povinnostem, byli jste ospalci, milující dřímotu, pro něž by se svět na ruby obrátiti mohl. Majíc býti pastýřové, byli jste vlci, a neb aspoň nájemníci nelítostiví, vlnu i s koží zdírající. Majíce býti otcové, byli jste někteří víc než otčimové. A coť vás bylo? Mnoho Nimrodů, kteříž jste svých spolulidí jen lovci a číhaři byli. Mnoho Lábanů, kteříž jste mzdu zadržovali a smlouvy na desetkrát měnili poddaným svým. Mnoho Faraónů, kteříž jste nesnesitedlnými robotami obtěžovali lid svůj, nýbrž nejedni Faraóna horší jste byli, proto že on pokrm aspoň dával robotířům svým, a to do sytosti, vy pak darmo jste k robotám doháněli. Mnoho bylo Roboamů, kteří jste poddané své biči uzlovatými mrskali, nic sobě o to moudřejším říkati nedajíce, než jak komu fatkáři jeho radili, tak postupujíce. Mnoho Saulů, kteříž jste sobě o své neřády Samuelem Božím mluviti nedali, vždycky jen: Cti mne před lidem! říkajíce. Mnoho Achabů, kteříž jste vinice, rolí, luky, domy poddaných svých sobě přivlastňovali, nejedni nad Achaba ukrutnější ne za směnu, než darmo, pod zámyslem přepadení pokuty nějaké (jichž k vymyšlení Jezabelského vtipu se ...), co se vám líbilo, k sobě táhnouce. Mnoho Davidů, kteříž jste s poctivostí a životy chudých poddaných svých, jak se vám vidělo, pohrávali. Mnoho Sardanapalů, kteří jste jen rozkoší, bůjností, lhostejností a hovadství hleděli. Protož co Bůh s oněmi prvé činíval, učinil i s vámi. Na vás Nimrody poslal jiného Nimroda, kterýž vás zlovil. Na vás Lábany poslal jiného Lábana, kterýž, co vám povinen byl, zadržel a všecky smlouvy, zápisy, práva, svobody vaše změnil. Na vás Faraóny poslal jiného Faraóna, kterýž se vás do potu a do krve natrápil přetěžkými břemeny svými, a kterýž i dítky vaše na duších mordoval a k zmordování všech vás (tělesně neb duchovně) v prchlivosti své s vojsky svými pospíchal a již i dostíhal. Na vás Roboamy poslal Jeroboama, kterýž zodjímav vám dědictví vaše, k hřešení přivedl zemi modlářstvím svým. Na vás zaryté Saule poslal falešné z pekla Samuele, kteříž vás modlářství a zoufalství učili. Na vás bujné Davidy poslal Absolony, Achitofele, Semeje, kteříž by vás proplašili. Na vás Achaby poslal to, což hrozil: Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, jako byste sami rozsázeni byli k přebývání na zemi; v uších mých jest to, dí Hospodin zástupů; jistě žeť vám ti domové vaši zpustnou, i velicí i krásní bez obyvatelů budou. Nestalo-liž se, pravím, že, co jste mozoly lidskými stavěli, o čem jsou lidé do ustání nadarmo pracovali, to vám oheň spálil a sehltil? Jak Sardanapalům, lidu svému hrozil, čteme u Amosa: Běda pokoj majícím na Siónu, kteříž léhají na ložích slonových a rozkošně sobě počínají na postelích svých, přizpěvujíce k loutně, kteříž pijí z bání vinných a drahými mastmi se maží, potření pak Jozefova čitedlni nejsou; protož půjdou v zajetí v prvním houfu, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.

Protož usrozumějte sobě, králové, vyučujte se, soudcové zemští, abyšte nezhynuli do konce. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu! Pokloňte se, ó brány velikomocné, ať vejde král slávy! Vyznávej každý s Davidem: Spravedlivý jsi, Hospodine, a spravedliví soudové tvoji; a s Manassesem: Hřešil jsem, Hospodine, a což bylo zlého, rozmnožoval jsem; a opět s Davidem: Hospodine, já jsem zhřešil, tyto pak ovce co učinily? A neb aspoň hřešili-li jste zároveň s jinými, s jinými zároveň čiňte pokání; a pak-li jste předčili v hřešení (jakož tak jest), předčete i v pokání. Nestyďte se s Ezechiášem jeden každý promluviti s poddaným svým: Synové milí, obraťme se k Bohu, obrátíť se k nám ostatkům, nebo že jsme hřešili, vydal nás byl v zpuštění toto, jakž sami vidíte.

Nyní tedy nezatvrzujte šíjí svých, podejme ruku Hospodinu, a pojďme do svatyně jeho. Sic neuposlechnete-li, abyšte dali slávu jménu jeho, teprv hrozně a náhle přistoupí k vám, proto že přísný hněv při těch, kdož v přednosti postaveni jsou, vykonán bude; nebo kdo menší jest, hoden jest milosrdenství, ale mocní mocně tázáni budou. Napravtež tedy, ó křesťanské vrchnosti, a napravte ve všem tom, v čemž vám vyjevena jest vůle Boží, zvlášť pak nyní při navrácení v tomto čtverém:

  1. Rozvažujte bedlivě, suďte a znejte, že panování vaše od Nejvyššího jest, kterýž rozděluje zemi, komu chce. Zvítež tehdy, že on vám teď byl vzal panování vaše, on navrátil zase jako lenní pán manům svým; a protož buďte vděční, děkujte jemu a panujte k vůli jeho.
  2. Nejpředněji pak vděčnost dokazujte čitedlností v potření Jozefa, totiž církve a vzdělání jejího se ujímejte víc než prvé pamatujíce, že jste za pěstouny zřízeni, protož přistůjtež jí a pěstujte tak, aby pod vaším pěstounstvím k ochromení, oslepení, ohlušení, ovšem k zmrhání nepřicházela více. Proto že z pěstounství svého činiti máte počet, opatrovati tedy hleďte sebe i poddané slovem Božím a služebníky věrnými, pilnými, pobožnými, kteříž by vám slovem i příkladem svítili i kázeň vedli, a buďte jim nápomocni, aby dílo Boží dělati mohli svobodně a směle.
  3. Opatřtež také (a opatrujte stále) mládež svou i poddaných svých školami, aby jako strůmkové štípení Hospodinova k zdárnému zrůstu vedeni byli, čehož obzvláštně po nynějším zpuštění a přetříbení světa potřebí, aby zase lidé podrostali a církve i politie Božím požehnáním zase (nýbrž lépe než prvé) zelenati se a kvésti mohli.
  4. Aniž však dosti bude chrámy a školy odevříti a učiteli zaopatřiti, přidržeti poddaných k obému tomu potřebí bude, a to jakož pro přirozenou jakousi národu všeho k obojímu neživost, tak ovšem proto, že skrze předešlé to chrámů a škol zpuštění mnohem víc zplanělo a zjalovělo, protož ostnu naprosto potřebí bude. Jotamovi to za zlé počítá Písmo, že sám pobožný byv, lidu však v porušení zanechával, což vy k výstraze mějte.
  5. Nad poddanými pak, prosím, panovati hleďte v soudu a spravedlnosti. V spravedlnosti, abyšte zlým věcem průchodu nedávali, v soudu, abyšte ne podlé nápadních vášní, než rozumně s lidmi poddanými svými, ne jako s hovady, než jako spolu s lidmi zacházeli.
  6. Nebývejte přísní páni, ale milostiví, jakž i chcete nazýváni býti, a Pán Bůh vám toho titule přeje proto bez pochyby, abyšte vždycky v uších vznějící napomenutí, co býti máte, měli; protož jen ať jest pravda. Císař Karel Veliký v svých Constitutionibus imperii (když císařství římské v Germanii zakládal) nařídil i to, aby pán s poddanými svými strany robot, platů, pokut laskavě zacházel pamatujíce (prý), že jsou bratří jejich a jednoho Pána za otce mají, říkajíce: Otče náš, kterýž jsi v nebesích. Ten hle souditi uměl, že to jest: Zdali jeden Otec není všech nás? Zdali jeden Bůh nestvořil nás? A takť Bůh králi lidu svého poroučí, aby se šetřil, aby se srdce jeho nepozdvihlo nad bratří jeho; a svatý Pavel pánů napomíná, aby pamatovali, že i oni Pána mají v nebesích, u něhož není přijímání osob (poněvadž bohatého i chudého on stvořil), protož aby slušně nakládali. Poněvadž tehdy příliš přísný způsob panování vašeho v zemi této býval, ó naše milé vrchnosti, proměňte jej v milostivější a polehčte břemen chudým poddaným svým Bohu, slitovníku svému, k zalíbení, kterýž polehčil vám. Nebo jistě tak nad křesťanským lidem panovati, jak pohané nad otroky svými panovali, aby se lidé jako hovada za peníze kupovali a prodávali, a aby jeden člověk, a to leckdos málo vyšší, koupě sobě chlapa, jakž říkali, statkem, dítkami i hrdlem jeho vládl, jak chtěl, a člověk nad člověkem, křesťan nad křesťanem vášně a ukrutnost provodil dle libosti, to příliš nekřesťanská věc jest. Protož vidíme, že Bůh tíže navštívil hněvem svým krajiny tyto, v nichž ten neřád byl, než jiné; a tak tedy čas jest usmysliti sobě. Připomenu vám příklad Jeruzalémských. Tam když se podobný neřád byl rozmohl, že židé židy, bratří své, v službu otroctví podrobovali, prosil jich Jeremiáš Božím jménem, aby to změnili a služebníkům svým svobodu vyhlásili, že se nad nimi zase smiluje Pán Bůh a z nepřátel je vysvobodí. I svolili k tomu král i knížata i všecken lid, a Pán Bůh, zahnav nepřátely jejich, způsobil jim svobodu. Ale oni rozmyslivše se, pobrali zase služebníky a služebnice své a v službu je sobě jako prv podrobili. Než jak se to líbilo Bohu? Poslal k nim proroka znovu, jim lehkomyslnost jejich velmi stíživ, ohlásil jim pomsty své, že na ně zase nepřátely přivede a je samy teprv a neb vyhubí, a neb cizím v moc dá (i krále samého), až je vyhladí, jakož se tak stalo. Protož ostatkové potom při navrácení se do vlasti opatrnější v tom a nábožnější byli. Nebo když jim Nehemiáš domlouval, že sobě opět v službu podrobují bratří své, poslechli jeho napomenutí, a nejen život jejich z otrocké poddanosti propustili, ale i pole, zahrady, vinice, domy, co v zástavě od nich byli vzali, darmo jim zase byli navrátili. Což aby stálé bylo, Nehemiáš u přítomnosti kněží přísahami je uzavazoval, a vytřes podolek svůj, před nimi řekl: Tak vytřes Bůh každému, kdož by to zrušil, z domu jeho a z úsilí jeho, a ať jest vytřesený a prázdný. I řekl všecken lid: Amen! a učinili tak a chválili všickni Hospodina. Protož i já k vám slovy Ezdrášovými mluvím, ó vrchnosti milé: Po těch všech tak zlých věcech, kteréž pro vaše provinění na vás dopustil Bůh, a však netrestal podlé nepravostí našich, nýbrž dal nám vysvobození takové, opět-liž byšte měli rušiti přikázaní Boží a ukrutnost provoditi nad bratřími svými, zdaž by se znovu zuřivě nehněval na vás, až by do konce vyhladil vás, tak že by žádný neušel. To mluvím k navráceným z Babylona; protož vy, navrácení k sobě, to slyšte a slyšte, co Bůh skrze Ezechiele o navrácených svých. předpovídá, abyšte věděli, jaká jest na konec vůle Boží: Nebudou (prý) více utiskovati knížata má lidu mého, ale rozdají zemi lidu mému po pokoleních. Takto praví Hospodin: Dostiť jest, ó knížata Izrahelská, nátisk a zhoubu odložte, soud a spravedlnost konejte, a sejměte těžké roboty vaše z lidu mého, dí Hospodin.

Tak se stane, že o vás pravé bude to, což tam Bůh Siónu slibuje: Představímť zprávce pokojné a úředníky spravedlivé. Nebude více slýcháno o bezpráví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš na zdech svých spasení a v branách svých chválu. Izaiáš, v 60. kapitole, v. 17. 18.

zpět na obsah - Další: Napomenutí k kněžím, jak se v povinnostech svých obnoviti mají