Předmluva vydavatele

Komenský nejmenuje se sice nikde výslovně skladatelem spisku "Otázky některé o Jednotě Bratří Českých", ani ve známém listě nakladateli Petru Montanovi neuvádí se mezi díly jeho. Obojí okolnost však lze vysvětliti, neboť obsah spisu zřejmě ukazuje, že byv jako úřední dobrozdání podán užší radě, nebyl určen pro vydání tiskem a nemůže tedy počítán býti mezi spisy širšímu obecenstvu sepsané. Nicméně z obsahu vysvítá zcela na jisto autorství Komenského, nehledíc ani k tomu, že v jediném rukopise zachovaném, psaném cizí rukou, na dvou místech vyskytují se malé opravy vlastní rukou Komenského. S tím souhlasí také několik narážek, jichž se nám dostává ze spisu samého o spisovatelově osobě. Počítá se ke kněžím na rozdíl od posluchačů ("pobožnost opravdovou... musíme mezi sebou a posluchači obnoviti") a v poslední větě, jak se zdá, počítá se k užší radě, jíž dobrozdání se podává, na rozdíl od ostatního kněžstva ("především pak potřebí s Bohem se o to raditi skrze vroucí modlitby, snad i mezi kněžstvem nařízené").

Doba složení připadá jistě mezi měsíc září r. 1631 a květen 1632, kdy zakročením švédského krále Gustava Adolfa štěstí válečné naklonilo se k evangelíkům, Sasové obsadili Prahu, obnoveny zde evangelické bohoslužby a konsistoř, a exulanti ze sousedních zemí počali se houfně vraceti do Čech. Na tyto poměry poukazují jednotlivá místa spisu ("navrátí-li nás Bůh zase do vlasti, o čemž nám naději dává"), nebo mluví-li o nastávající úpravě církevních poměrů v Čechách na základě majestátu císaře Rudolfa II. Ale nehledíc ani k takovýmto místům jednotlivým, jeví se celý spis pochopitelný jen s podmínkou, že se Jednota chystá zříditi si opět nová sídla ve vlasti a hledí již před tím zaujmouti zásadní stanovisko k různým otázkám, jež by se snad při tom naskytly.

Zdá se, jak svrchu podotčeno, že ve spise vyskytuje se narážka, že Komenský jej skíádaje byl již členem užší rady. "Za předního v Jednotě staršího" byl sice ordinován teprve na synodu lešenském dne 6. října 1632, ale členem užší rady jmenuje se již na schůzi dne 1. srpna 1632. Kdy se stal konseniorem, není ovšem známo, ale v té hodnosti patrně předložil toto dobrozdání v době mezi měsícem zářím 1631 a květnem 1632. Složil-li je, jak Jireček míní, na rozkaz starších, či pravděpodobněji z vlastního podnětu, nelze určiti ani z obsahu ani z jiných zpráv.

V celku jedná spisovatel zevrubně o čtyřech otázkách. V odpovědi na první otázku: Co jest Jednota? definuje pojem její, jak se "Jednota Bratří Českých" v církevních dějinách objevuje, ale rovněž již v církvi apoštolské. Teprve nastalé později spory církevní a dělení zrušilo jednotu, jejíž podstatou jest "církví a služebníku jejich svolení a sobě vespolek zavázání k společnému a jednomyslnému ostříhání v učení čistoty a v životu pobožnosti, v obojím pak tom řádu a poslušenství" atd. Rovněž nemohla trvati pod následujícím potom tyranským panstvím Antikrisíovým, totiž pod papežstvím. Také reformátorové bojovali příliš jednostranně jen proti bludům a nikoli též proti nepořádkům. Naproti tomu předkové naši zřídili mezi sebou tuto Jednotu a udrželi ji úpravou a kázní ve čtyřech směrech: 1. byla v učení čistota bez roztržek, 2. v ceremoniích jednomyslnosí, 3. v životu pobožnost, 4. církví našich společnost. O udržení této Jednoty mezi námi pečovati poroučí jednak vysoká její cena pro trvání církve, pak iicta k našim předkům, posléze okolnost, že nyní ocitla se ve velikém nebezpečenství. Že pak nám nyní Bůh poskytuje naději k návratu do vlasti, třeba oslabenou správu opět oživiti a Jednotu zříditi.

Třeba však pomýšleti nejen na udržení, ale i na rozšíření Jednoty, jednak "proto, že všech dobrých věcí povaha a vlastnost jest communicativum esse", dále že Kristus i apoštolé na svých přivržencích vždy se dožadovali šíření dobra, posléze "protože každá věc, neroste-li, zchází". Tu nelze se snad tím spokojiti, že trvání Jednoty zajištěno jest mládeží podrostající, neboť třeba vždy přidávati nové krve, aby zůstávala života schopna. Nově získaní členové "živější jsou než staří zákrskové, jimž všecko zvetšelo. Otcové naši toho příliš málo dbali a proto naříkali nad ubýváním a hynutím obcí."

K udržení a šíření Jednoty naskytují se dvě cesty: "aneb skrze sjednocení se s jinými jednotami (zvláště v čistotě víry již jednomyslnými) a v řád s nimi v jeden vjití, aneb skrze statečné obnovení obzvláštnosti své". První cesta poskytovala by trojího užitku; neboť ke sjednocené církvi evangelické by se katolíci snáze přidávali, kdežto nyní často nevědí, ke které z rozličných stran evangelických přestoupiti. Touto cestou mohou dále Bratří pravověrným (orthodoxním) pomoci k pevnému řádu, kterého se jim posud nedostává. Jak z dalších míst patrno, Komenský míní "orthodoxními" vyznavače konfesse české z r. 1575, kteří nenáleželi k Jednotě Bratrské. Bylo ovšem "v porovnání" mezi bratrskými a uírakvistickými stavy ze dne 28. září 1609 vyjednáno, že zvlášíní pojmenování mají přestati, "ale abychom všickni vespolek slouli a se jmenovali křesťané pod obojí". Že však Bratří podrželi svůj zvláštní řád, podrželi ve skutečnosti také své zvláštní jméno, "Jednota Bratří", a to jakožto jedna skupina církve podobojí, a na rozdíl od nich osíatní většinu té církve, jak se zdá, nazývali "orthodoxní", třebas nikoli úředně, ale aspoň v obyčejném životě. - Třetí prospěch z té cesty bylo by snadnější ovládání toho řádu a kázně, kdyby měla platnost jednotně v celé církvi české. Takové spojení muselo by vycházeti od stavů, pánů, rytířův a měst, protože majestát Rudolfův, právní základ evangelické církve v Čechách, dán byl stavům.

Kdyby však spojení to se neprovedlo, zbývala by druhá cesta k udržení a šíření Jednoty, totiž aby se utvrdila a posílila ve své ob.zvláštnosti. Aby se k tomu našla správná cesta, Komenský z dějin Jednoty stanoví, které byly její vnitřní a vnější opory; vnitřní jmenovitě: "pilnost v vyučování lidu, pobožnost pravá, řád a poslušenství společné, kázeň"; vnější: "pokojné k jiným lidem se chování, knih užitečných vydávání, patroni a ochráncové"; rovněž i nedostatky její, které překážely dalšímu vzrůstu, totiž nedostatek vyššího vzdělání a škol, zvyk omezovati se na menší kroužky, kdežto evangelíci "ujímali se celých obcí a církví", konečně spojená s tím chudoba. Kromě toho ovšem i úpadek vnitřní, ubývání zbožnosti a kázně, působil poklesání Jednoty. Pohled na jiné jednoty církevní učí, že za své trvání a zdar zavázány jsou hlavně školám a ochraně vrchností.

Na základě těchto úvah Komenský v osmi závěrečných větách sestavuje v jedno, nač v budoucnosti hlavně bude potřebí dbáti, aby se Jednota udržela a povznesla. Nejzevrubněji vykládá požadavek, aby se hned po návratu do vlasti pokud možno nejvíce škol založilo, a to jak českých, tak i latinských.

Spisu tohoto zachoval se jediný rukopis v Museu království Českého v Praze, obsahující dvanáct listů v 4°, z nichž poslední jest prázdný.

Vydán byl tiskem poprvé od Jos. Jirečka v časop. "Besedě učitelské", ročn. X. (1878), č. 18, 19, 21.

Německý překlad Eugena Schmidta vyšel v časop. "Brüderbote", 1878, v č. 11. a 12.

zpět na obsah Další: Co to jest Jednota, na kterouž Bůh předkům našim trefiti dal, i posavad z milosti Boží mezi námi zachována byla?