II.
O zachování této takové mezi námi Jednoty potřebí-li se starati?
Potřebí ovšem, proto že
- Jednota taková jest drahý církve klenot (Žalm 133;
Jan 17;
Efez. 4, 3 etc.;
Izai. 52).
Otcové naši jakož Jednotu s prací přetěžkou vyzdvihli, tak i o zachování jí
potom úsilně pečovali, roztrhání jí se bojíce a pobožně to předcházejíce. Na
jejichž místa nastoupilým táž pobožná péče náleží.
- Nynější naše přetříbení a veliké prořednutí i na díle s jinými smíšení
obzvláštní dává příčinu báti se Jednoty vymizení, poněvadž otcové naši v pokoji
jsouce a zbory kvetoucí majíce, toho se bávali. Naprosto tedy nám mysliti jest,
navrátí-li nás Bůh zase do vlasti (o čemž nám naději dává), abychom umdlený řád
zase vzkřísiti a Jednotu vzdělati mohli.
zpět na obsah 
Další: Sluší-li pak také na rozšíření Jednoty mysliti?
