Věnování

Manželko má milá, klénote můj po Pánu Bohu nejdražší!

Poněvadž z vůle a dopuštění Božího před vzteklostí lidskou ustupuje, tebe sem se vzdáliti musel a tobě tělem přítomen býti nemohu, z čehož vím, že zámutek a tesknost, jichž i já prázden nejsem, tvého srdce častí jsou hosté: aj, teď já tobě knižečku tuto místo sebe pro potěšení posílám.

Nebo kráčeje já smutnými cestami svými, v nejedna přemyšlování o divném Božím nás vyvolených řízení, kterak ne vždycky příjemné, vždycky však spasitedlné bývá, sem se vydal, a skrze rozličné sladkosti pod hořkostí tou se kryjící seznávaje, uložil sem, nežli bych dále od tebe zašel, abych v místečku tomto, kdež sem stín míti mohl, za některý den se pozdrže, sobě i tobě v rozloučení našem ku potěšení aneb aspoň tesknosti ke zmenšení o těch věcech něco napsal, a tobě jeden exemplář pošle, druhý místo tovaryše cesty s sebou vzal. I urodil se tento krátký v slovích, ale hojný ve smyslu spisek o dokonalosti křesťanské, v čemž záleží, a jak divnými k ní cestami Pán Bůh vede, koho ráčí.

Ze kteréhož traktátu budeš moci vyrozuměti, že darmo jest na světě sobě, jak by člověk od Boha veden býti chtěl, vybírati, než že nejlepší jest povolně, byť i s plačky bylo, za Pánem Bohem

jíti a všecko, štěstí i neštěstí, radost i zámutek, smích i pláč, s poděkováním z ruky jeho přijímati.

Najdeš tam nejedny věci, z nichž se aneb upamatuješ, aneb poučíš, aneb ke snášení dalšího kříže nastrojíš, aneb naposledy, jak potěšení toho, k němuž že nás po přejití kázně, věříme, navrátí Pán Bůh náš, pobožně užívati naučíš.

Čtiž tedy pilně knižečku tuto, a ne jen čti, ale bedlivě rozvažuj a v přemyšlováních svatých se cvič, na mě při tom zvláště modlitbami svatými, jakž náleží, laskavě vzpomínajíc, ale více na Boha, kterýž tvá i má největší ať jest útěcha.

Mějž se dobře! a Pán Bůh tobě i nastávajícího tvého kříže vystáti pomáhej, aby ke společnému našemu potěšení bylo.

Datum z místa Bohu známého, kterýž počítá utíkání naše, a slzy naše v láhvici svou sbírá, a kvaltování naše do kněh svých zapisuje] (Žal. 56, v. 9.)

Tvůj věrný manžel do smrti

J. A.

Léta 1622, 18. Februarii.

zpět na obsah Další: Předmluva