|
- Komenský | - Přemyšlování | - |
Z plného Boha zamilování a jemu se se vším všudy oddání jde se na třetí dokonalosti stupeň, jenž slove ustavičné a libé s Bohem se obírání. Nebo kde jest poklad, tu jest srdce, dí Kristus Pán (Mat. 6, 21). Kdo tedy své nejlepší dobré v Bohu zložené býti zná a jemu také své nejlepší poklady, duši, tělo, přátely etc. v opatrování odevzdal, toho mysl, není možné, než že často z těla vybíhá a s těmi poklady a opatrovatclem jich Bohem rozkošně se obírá. A to jest nejvyšší zde stupeň dokonalosti, se Pánem Bohem spojenu býti a jako již v Bohu přebývati. Což se dvojím způsobem děje: 1. Přemyšlováním o něm, 2. rozmlouváním s ním.
Přemyšlujeme jako poněkud o nepřítomném; poněvadž ještě vzdálený zůstává zraku našemu, ještě se nevidíme tváří v tvář. Rozmlouváme pak jako s přítomným, proto že neviditedlně s námi jest. Oboje to vyvolené duši sladké.
O zpomínání na Boha David dí: Představuji sobě Hospodina před obličej svůj vždycky, a z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má (Žal. 16, 8. 9). On hle, králem byv a těžké na sobě práce a ustavičná zaměstknání maje, na Boha však nezapomínal, nýbrž, jakž dí, jej sobě před oči stavěl vždycky, a tím že se rozveselilo srdce jeho. Kdo zajisté vždycky mysl při věcech zemských drží, má kvaltování hojně a potěšení málo, srdce plné roztržitosti a nepokoje, aniž duchovní radosti co zakusiti může. Dokonalý tedy člověk nejen sobě zvláštní chvilky k přemyšlování o Pánu Bohu a jeho dobrotě obírá, ale i při práci jakékoli od leckuds příčinu vezma, na něj zpomíná. Ku příkladu: Počíná-li co mluviti, srdce mu hned připomene; že tu Boží ucho poslouchá; pakli činiti, oko Boží že se dívá. Jí-li neb pije-li, rozpomíná se na budoucí v nebi rozkoše. Postí-li se, rozpomíná, že v nebi budeme jako anjelé Boží, nepotřebující pokrmu a nápoje. Jest-li vesel s milými přátely, rozpomíná se na budoucí slavné nebeské tovaryšstvo. Vidí-li před sebou věrnou svou manželku (neb manželka svého manžela), již srdečně miluje, soudí z toho, jaká jest láska mezi nebeským ženichem a chotí jeho církví. Pohlédne-li na své dítky milé, rozjímá, jak nebeský Otec na ty jest laskav, kteříž v bázni synovské před ním kráčejí etc.
Nejraději pak nábožný člověk o skutcích Spasitele svého (kteříž jsou spasení a potěšení našeho základ) přemýšlí, odevšad sobě opět přístup k tomu bera. Sedne-li k stolu, zpomíná, jak Spasitel dobrovolnou chudobu pro nás podstoupil, hlad i žízeň k vyplacení lakotnosti naší. Pije-li, rozpomíná se, jak Pán Ježíš krev svou vylil za nápoj světu. Jí-li, rozpomíná se, jak Spasitel octem a žlučí napájín. Když se spáti klade, klade sobě lůžko své za kříž Kristů, polštář za trnovou korunu. Zvlékaje neb obláčeje se myslí, jak posměšně Spasiteli oděv jednák zvláčín, jednák obláčín. A tak podobně z jiných věcí na jiné skutky jeho mysl přenáší. V čemž lépe jest pobožné duši se cvičiti, nežli to tu vypraviti. A tot jest vlastně s blahoslavenými oněmi panici následovati Beránka, kamž by koli šel (Zjev. 14, 4).
A toť může člověk k dokonalosti se nesoucí a chvátající vždycky činiti, poněvadž od Boha člověku srdce tak hbité jest dáno, že v jednom okamžení z nebe na zem a z země na nebe vznášeti se může. A jsou taková přemyšlování přenáramně potěšená, nábožnost a vnitřní radost rozněcující. Kdo tak ustavičně Pána Krista v paměti má, ten našel tu drahou perlu, za niž by rád všecko, co má, dáti chtěl (Mat. 13, 45. 46). Kdo tak ustavičně Pána Ježíše v srdci nosi, tomu se všecken svět s svou slávou a rozkošemi malý a špatný zdá, a zdá se sobě nad krále, knížata a pány světa bohatší býti, a jest v pravdě. Pobožný toho zkusiti může, jak cviče se stále v takových svatých přemyšlováních, srdce živé v Bohu bude, a jemu nebeské věci sladnou; a jak zase, když zanedbá meditací aneb přemyšlování svaté některý den, všecko při něm chladnouti a jemu se živého potěšení nedostávati bude.
Ó přesladký Spasiteli, Pane Ježíši Kriste, zdělejž sobě v nás svaté příbytky, ať srdce naše vždycky s tebou a v tobě přebývá a o tvé sladkosti, dobrotě a věrnosti rádo přemýšlí, dokavádž nepřijdeš, ó ty, jehož tváří v tvář spatřovati žádostivi jsme. Amen, Pane Ježíši!
zpět na obsah 
Další: O ustavičných modlitbách; a jaká jsou znamení s Bohem se obírajících lidí.