Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA CIV.

Jiřík Baltazar, mučedlník

  1. Přídavkem buď k předešlé teď kapitole (jak protivníci s prostým lidem zacházeli) následující památky potomků hodná historie. Léta 1622. dne 5. máje přivedeno 22 jatých sedláků ze vsi Zlonic do města Slaného, kteříž jdouce, veselým hlasem písně o vzkříšení Kristovu zpívali. Za vinu jim to dávána, že byvše před tím již katolíky učiněni, k kacířství se navrátili a sami mezi sebou svátostmi sobě sloužili. Kteréž do rozdílných vězení rozsázevše, ihned rozličně examinovali.

    Přední z nich byl nějaký Jiřík Baltazar, obyvatel vsi Tmáně, kterýž ač čísti neuměl, však jim kázaní činíval. Toho sám jeho pán, Bohuchval Valkoun, dávno před tím apostata, boje, se, aby v domnění a nemilost u císaře neupadl, listem k radě slanské psaným obžaloval a aby nad člověkem rebellantem spravedlnost vykonána byla, žádal. Ten list, povolavši toho človíčka, kázala rada prokurátorovi přečísti, dotazujíc se, chtěl-li by na to co odpovědíti? On za odklad požádal, že psanou odpověd dá. Když mu tedy propůjčeno písaře, takovou jemu odpověd k péru diktoval:

    "Slovutné poctivosti V. M. pane purkmistře a páni spoluradní města Slaného a t. d. Tato žaloba od Jakuba Svojanovského, na místě urozeného a statečného rytíře pana Bohuchvala Valkouna proti mně složená, kterážto v prvním artikuli v sobě obsahuje, že nad Pánem Bohem a svou povinností, kterou jsem Stvořiteli svému zavázán, jsa prve člověk nemalé časy katolický, od té svaté římské katolické víry jsem odstoupil a se zapomenul. Na to odpovídám, že jsem k tomu těžkým vězením, abych zhřešil před spravedlivým soudcem, Pánem Bohem naším, přiveden a donucen byl; a také jsem v ty časy mdlý, nemaje důvěrnosti k Bohu, který mocen jest vytrhnouti člověka z rukou lidských, zůstával. A tak skrze ten hřích trestal mne Pán Bůh svým vězením rok pořád zběhlý, an naděje jsem neměl k milosrdenství Božímu. V tom jsem přivedl sobě. ku paměti prvnější hříšníky, že jsou milosrdenství od Boha obdrželi skrze pokání. Také jsem já v tom celém roce volal ku Pánu Bohu, ve dne i v noci s pláčem jsem smýval lože mé, nebo viděl jsem se ztraceného býti. A tak jest Pán Bůh pravdomluvný a spravedlivý, že není příčina a nežádá člověka zahynutí, ale aby se obrátil a pokání činil; a když Bůh milosrdný svůj čas viděti ráčil, neskrýval přede mnou milosrdenství svého. Zač jsem se modlil, naplnil žádost mou, poslal mi anjela svého, a oči mé spatřily jasnost jeho, jasnější nad slunce. A tak jest mi v okamžení dán Duch svatý, a v nově zrozený učiněn jsem; a jest mi ukázáno rozeznání duchů, že znám zlé i dobré; a v tom daru velikém, který jsem od Pána přijal, jest mi poručeno, abych trestal hříchy lidské. I nebyl jsem omýlen v tom, nebo Duch svatý netají se u žádného člověka, komu jest koli dán, aby neměl zvěstovati budoucích věcí bezbožným a kajícím milosrdenství. Protož zápověď mám od Ducha, abych více nečinil skutků tělesných podle žádosti světa, které jsou se spuntovaly, aby bojovaly proti spravedlivému soudci živých i mrtvých a proti pomazaným jeho, které sobě vyvolil. A tak ani p. Valkouna to tajno není. Nebo jsou mi překáželi pravdu mluvit od čtyr let; a čím mi více překážku činili, tím více mne Pán Bůh posiloval Duchem svatým. I to v dobré paměti mají, kterak jsem Duchem svatým veden byl, že jsem na zámek Zlonický, abych jim zvěstoval pravdu Boží, přišel. I volal jsem je ku pokání, jakž mi rozkázal Pán Ježíš skrze Ducha svatého, po tři dni pořád, v pátek, v sobotu, v neděli; a v touž neděli měl jsem knihy s sebou (a jak mne nazývá, že jsem svůdce lidských duší, odpovídám a pravím, že jest vůle jistá Pána Ježíše našeho, abyste vy mne všickni poslouchali), a nebyli tak silni, aby vzali knihy z rukou mých, ale pohrdali slávou Boží. Nebo jsem je všecky učiti měl, kterak mají pokání činiti. A měli jsou sobě znamení dané, když jsou tři osoby duchovní ode mne odešly, a výmluvy neměli žádné, a knihy v rukou svých měli; nebo jsou oni před tím zázraků ode mne s nebe žádali. A já nad tím plakal jsem lkáním velikým, že jsou nepřijali posla pomazaného Božího. Avšak nic mně to divno není, an od počátku světa protivili se těm, kteří světu dobře činili nebo z Boha byli. Tak i mně se státi musí, aby poznal každý, že svět má v nenávisti pravdu, nebo pravdy v něm není; protož rozeznán býti musí, že tento svět jest nepřítel Boží. A protož mne nic zastrašiti nemůže a na to se nic neohlédám, a povinnost, kterouž jest mi Pán Bůh dáti ráčil, vykonávati bedlivě budu. A chci přezvěděti od vás, kteří jste stvořeni z země, z truple hlíny volně jako já jsem, které mně místo osvobodíte, abych rovně na něm učil bez překážky? Jestliže pak nechcete, potom byste mi rádi místo ukázali, a nebudete ho sami míti. I protož vás ještě laskavě napomínám napomínáním Božím, abyste milosti Boží nadarmo nebrali, ani ní nepohrdali. Nebo metla Páně svázána jest a velmi brzy chce Pán Bůh metlu doložiti na všecky ty lidi, kteří nepoznávají hlasu Božího. A měl bych mnoho vám psáti, ale že sám psáti neumím, jiného pro práci jeho ušetřuji a kratičce zavírám. A když s vámi sám ústně mluviti budu, lépe vám chci oznámiti. S tím Pána Boha milost rač býti s námi se všemi Amen."
  2. Ten list že neobyčejně byl sepsaný, šli k němu (žádnému sic jinému nedopouštějíce) kněz městský a dva jezuiti a příchozí, ústně s ním rozmlouvajíce a od toho předsevzetí rozmanitě odvodíce. Ale on nic od stálosti neupouštěje, že sic prostým člověkem jest a čísti neumí, vyznával, ale co koli kázal neb dále kázati bude, toho že nemá sám od sebe, než od Ducha svatého. "Nebo (řekl) tak jest, jakž jsem psal a mnohokrát mluvil, že jsem po tom mém bídném pádu v pláči a slzách celý rok ztrávil. Ale smiloval se nade mnou Pán Ježíš a ukázal mi rány své, kterýmiž rána svědomí mého v okamžení jest zhojena. A přidal mi osvícení Ducha svého a přikázal, abych jiným oznamoval, že mi milost učiněna, a jich ku pokání napomínal, jakož jsem to po ta celá čtyři léta činil i činiti chci, pokud živ budu. Vím já sic, že bezbožný svět o to se stará, aby mi život odjali, ale já hotov jsem umříti, protože mou smrtí oslavím Krista."

    Povídal též, že v žaláři na Zlonicích, když horlivě Boha vzýval, Duch svatý mu odpověděl v srdci jeho, a mluvil veliké věci, jakýchž mluviti nesluší. Item, že byl vychvácen vysoko, nade všecky tohoto světa moci, až žádného nebylo, kdo by proti němu odolati mohl. To vše, jakž před tím vůbec, tam v tom vězení jezuitům oznamoval. Přišlo-li se kdy k rozepři o večeři Páně, o jediném prostředníku Kristu a t. d., příhodně Písma svatá přivodil, statečně vykládal. Pokutami také hrozil protivníkům lidu Božího, jako i svůdcům lidských duší, kněžím, a předpovídal, že se zase shromáždí Kristovo od vlků rozptýlené stádce.

  3. Summou, když všecka jeho slova mocnějším duchem dýchala, nežli aby mu odoláno býti mohlo, do Prahy ho poslali 10. dne srpna, a 14 utratili, s takovým při tom postupováním, kteréž cejchovaného svědomí znamením bylo. Neba ho přede dnem tajně, aby nebylo vědíno, z brány k šibenici vyvésti, stíti i čtvrtiti a čtvrti na divadlo vystaviti po rozcestích, jako nějakého zločince, poručili.

zpět na obsah - Další: Jakou nepřátelé vzteklost proti kostelům, knihám, lidem mrtvým provodili