Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA CVII.

O ostatcích Bohu věrných, po takovém české církve spuštění

  1. Hned jakž Antikristův vítězící meč blýskati se počal, nacházeli se pobožní církve učitelé, kteříž vůbec i obzvláště kázáními i knížkami nastávajících pokušení mračna ukazovati a proti nim srdcí posilňovati neopominuli. Ale že sotva kdy u vichru a bouři cestu svou má Hospodin (Neh. 1, 3.); aby od tváře hněvu jeho nepodvracely se hory a nerozrážely skály (1 Král. 19, 11.), tak se tuto stalo, že podvráceni jsou sloupové, panstva veliký a kněží nemalý díl, s veřejným téměř všeho lidu pádem. Protož se veselili a plesali dráči dědictví Hospodinova, zbujněli jako jalovice vytylá, řehtali jako koňové (Jer. 50. 11.). Ale s jakým Boží slávy a lidského spasení prospěchem? Toho nikdy žádnými slzami dosti oplakati nemožné.
  2. Nebo že v takovém od Boží pravdy odpadlců množství sotva kdo byl, kdož by to, k čemu přistupovati se poroučelo, jistší k spasení cestou býti v svědomí svém uznával, ale jen z bázně lidí, aneb k zalíbení lidem, aneb slepě jedni druhých příkladů následujíce a svědomí svému násilí činíce, odpadali: co medle o celém tom houfu jiného souditi se může, než že jsou lid obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní; opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, obrátili se zpět (Iz. 1, 4.).
  3. Znamenité jste sobě dobyli slávy a znamenitých nabyli kořistí, ó svůdcové duší! Nadělali jste stáda hovad, kteříž za hrnci masa se obrátivše, pro okurky, melouny, česnek a cibuli otroctví egyptské podstoupili. Ba poseli jste atheistvím (na Boha zapomenutím) lidská srdce, že mnozí již nic nevěří a aby jich svědomí mašlakem vaším ukolíbané nehryzlo, všemu náboženství zhynouti žádají. Mírněji o tom mluvíc, jaký medle vám z toho užitek, že lidi, aby vám lhali, přimušujete? Nebo zdaž všecky, kteréž jste ku přijetí nového vašeho katolictví římanství přinutili, za své máte? Odejměte medle z jedné strany zlato a z jiné vnady, z druhé meč, skřipec a jiné tyranství nástroje, a pusťte zas svobodu svědomí: hned uzříte, jak opravdové náboženství přijali. Jestliže pak falešný jest přítel, kdo se pro štěstí druhého drží a ne pro ctnosti: vy proč tak bázlivi jste, že se sobě v těch, kteří vám jen pochlebují aneb z přinucení vašeho štěstí následují, tak velmi zalibujete? Honosnost babylonská vás pudí, aby jakýmkoli spůsobem přivábeni neb přinuceni jsouce, zlatou vaši sochu ctíti sbíhali se lidé, národové, jazykové, jakž se jen zvuk vašich trub, píšťalek, citar, huslí, louten a všclijaké muziky uslyší. Vy pak vínem smilství svého opojeni, abyste tím bezpečněji a při větším počtu dívajících se a plesajících veseleji své sobě zvyklé rejry provodili. Ale chvála Bohu, že (o čemž dobře víme) ten čas se blíží, v kterémž nebude v tobě, ó Babylone, hlas na harfy hrajících zpěváků a pištců a trubačů více slyšán (Zjev. 18, 22.).
  4. Jest však něco dobrého v té jejich zlosti, moudrostí toho, v jehož rukou tyranové jsou vějičkou k vyčištění humna církve svaté. Nebo i tuto aj, oddělena jest pleva od pšenice a trusky od zlata! že se již zjevilo, kteří Krista v srdci měli a kteří pokrytci byli. Zrcadlo jsme jistě viděli a podobiznu jakous toho, co Kristus, že v den příchodu jeho bude, oznámil, že dva budou na jednom loži, jeden bude vzat a druhý zanechán. Tu, pravím, jaká jest pravého Boha milování moc, a jaká povrchní pobožnosti mdloba, dostatečně se znáti dalo. Nebo ať mlčím, že přátelé od přátel, krevní od krevních, rodičové od dětí, děti od rodičů, bratři a sestry od sebe vespolek v tomto zkušování Božím se rozdělili: i manželé nejedni, když ta neb druhá strana kříže toho snésti nemohla, rozloučeni jsou. Jsou s námi v exilium živi manželé, jichž manželky, aby všecko pro Krista opustily, navedeny býti nemohly. Jsou zase manželky, kteréž aby Kristu víru zachovaly, manžely od víry odpadlce opustily. Soudové tvoji, Hospodine, jsou propast! volá David v Žal. 36.
  5. Mezi tím což pak bude s těmi svedenými, kteří strachem před rozpálenou babylonskou pecí padli a soše té, Antikristu, poklonu učinili? Pavlové buďme, kterýž bolest měl velikou a trápení ustavičné v srdci svém příčinou bratří svých, kteříž tak se chovali, že zavrženi od Boha byli. Volno sice naději míti, že neodepře Bůh milosrdenství svého, aby vyvolení na cestu pokání navráceni byli. Avšak poněvadž spravedlivý soudce Bůh zejmena strašlivým (neb bázlivým) a lhářům (a což pak jiného ti pokrytci, ježto ústy toho zapírají, co srdcem věří, jsou, než ti bázliví a lháři před obličejem Božím?) díl jejich klade v jezeře hořícím ohněm a sírou (Zjev. 21, 8.) a všechněm, kteříž znamení šelmy buď na čelo své buď na ruku svou přijali (to jest, bud že vyznáním jen anebo také pomáháním k šelmě se přiúčastnili), kalich hněvu přisuzuje až na věky (Zjev. 14, 2.): jistá věc jest, že všichni odpadlci daleko v nebezpečnějším spůsobu jsou, než tomu mnozí věřiti chtějí, když sotva možné jest jednou již osvíceným, kteříž zakusili daru nebeského a účastníci učiněni byli Ducha svatého, okusili také dobrého Božího slova a moci věku budoucího, když by padli, zase obnoviti se ku pokání (Žid. 6, 4. 5.); nebo Bůh nebude posmíván (Gal. 6, 7.).
  6. Takový tedy spůsob když jest krajanů našich veřejně, volati můžeme s prorokem: "Kdyby Hospodin zástupů nenechal nám ostatků, jakžkoli maličko, byli bychom jako Sodoma, Gomoře byli bychom podobní" (Iz. 1, 9.). Ale chvála buď lítostivému Bohu našemu, že zachoval sobě semeno svaté, kterýmž bude-li zase poseta rolí církve české, hojná žeň nastati může. Neboť vyšli všickni ti, kteří čistého náboženství raději následovati nežli Jeroboámovi pochlebovati a skrz hrozné modlářství smlouvu Boha svého opustiti chtěli, okolo dvanácte tisíců duší.
  7. Našli se zajisté někteří, ježto v létu 1630. počítajíc, nalezli samých panských a rytířských rodů 185 familií, z samého českého království vyšlých; a v každé familii 1, 2, 3, 4, 10, 20, ano i do 50 mužského pohlaví osob, zvláště v rodu Kaplířů, Gerštorfů a Kelblů. (Aleť potom dlouhých Božích průb nevytrvali všickni ti.)
  8. Služebníků Božích také nemalá ještě z milosti Boží pozůstala částka. Jiných sic jak by učiněn býti mohl počet, spůsobu nenacházím; o kněžích Jednoty Bratrské vím, že se jich v živobytí nacházelo léta 1623. okolo dvou set v Čechách a na Moravě; nyní pak (l. 1632.) ještě jich blízko sta zůstává, jiní v těch 10 letech mečem, morem, nemocmi, strachem, zimou, hladem, vězením pohynuli.
  9. Měšťanů a řemeslníků z každého téměř města i městečka něco vyšlo, odtud více, odtud méně; ano i z selského lidu někteří, jiných následujíce, do cizích zemí odešli:
  10. Našli pak sobě místo k bydlení, větším dílem pro blízkost, v panstvích kurfirsta Saského, v Míšni, v obojích Lužicích, v Foitlandu. Nemálo se jich též shromáždilo pod kníže z Kulmbachu a markrabě bayreuthské. Něco jich také dalo se do marku brandenburského i do Hollandu samého.
  11. Kteří do Polska ustoupili, našli patrona velkomocného pána pana Rafaele hrabě z Lešna, vévodu Belzského, kterýž na statky své je přijímal a v Lešně, Vlodavě i v Baranově dobrotivě choval a před nepřátely chránil. Tolikéž v jiných městečkách přijímáni byli, jako v Ostrorogu pod ochranou hraběnky z Ostroroga, a v Skokách pod panem Mikulášem Rájem z Naglovic. Též v Kobylíně pod panem Abrahamem Seniutou. I Toruň, královské v Prusích město, nemálo jich přijalo. Jimž všechněm (větším dílem ochuzeným a tehdáž potřebným) osvícené kníže Krištof Radzivil a polské i litevské církve, jako i jiní pobožní (jejichž srdce vzbudil Bůh) štědrostí svou potěšení neodpírali.
  12. V Uhřích vzbudil Bůh ducha osvíceného knížete sedmihradského, p. Jiřího Rákocyho, aby panství jeho, hranic moravských blízká, Lednice a Pouchov, vyhnancům z Moravy útočištěm bylo, kamž i z Čech nejedni se obrátili. Jako i na panství hraběte Turzýho, hraběte Ilešházyho, pana Révaya, Nádaždií, Nyárií, Viskelety a jiných.
  13. Ano také i v Slezsku, ač pod císaře náležejícím, posilnil Bůh ducha Jana Kristiána, knížete Břežského, aby více Boha než člověka báti se odváživ v knížetství svém mnohým vyhnancům i z Čech i z Moravy místa přál. Kterémuž jako i jiným všechněm, kteříž u prostřed položili stín svůj jako noc, aby skryli vyhnané a místa nemajících nevyzrazovali, ale dopouštěli, aby v nich pobyli vyhnaní Boží, a byli skrýší jejich před zhoubci, těm, řku, nech požehná Hospodin, Bůh náš, aby trůn jejich utvrzen byl milosrdenstvím, a aby seděli v stáncích Božích, činící spravedlnost. (Iz. 16, 3.-5.)
  14. Mimo pak ty připomenuté, kteříž skrze ustoupení z vlasti odpadlství vyhnuli, zachoval sobě Pán Bůh i v samých ještě Čechách a Moravě více než 7 tisíců těch, jejichž kolena neskláněla se Bálovi, aniž ústa jejich líbala ho. Nerozumím maličkých, kteří rozeznati neumějí mezi pravicí a levicí, ale dorostlé, kteří na dosti mnohých místech, pod mírnějšími vrchnostmi tak přísného jako jiní nezakusivše protivenství, stálost víry zachovali.

    Jmenovitě mnozí v knížetství frydlandském a v kraji vsetínském (kterýž jsme prve připomenuli) a pod pány z Žerotína a z Valdšteina a jinými některými. Těm tedy té milosti Boží žádný nezávidí, poněvadž řízením Toho všecko se v církvi děje, kterýž řekl: "Chci-li ho tak nechati, co tobě po tom? Ty následuj mne." (Jan 21, 22.)

  15. Nad to mnoho známe z upadlých, kteří s Petrem pádu svého, i skrze psaní k vyhnaným správcům svým to osvědčujíce, hořce oplakávají. Anobrž nejedni z nich, kteří přisluhování Božího docházeti mohou, zase se k církvi přiúčastňují; a jiní s velikým toužením a srdce soužením po času rozvlažení vzdychají, hotovi jsouce s Bohem a církví se smířiti. Protož i nad jiné vroucněji k Božímu milosrdenství volají, svá lkání a vzdychání do nebe odsílají, spolu s námi v naději Boží sobě bídy své osladčujíce a na Pána, kterýž když uzří, že odešla síla a že jak zahnaný tak zanechaný s nic býti nemůže, slituje se nad služebníky svými (Deut. 32, 36.), vyhlédajíce.
  16. Ty tedy, ó Bože, popatřiž na nás tak bídné a tak na místě draků potřené, že nás již přikryl stín smrti, kteříž pro tebe mrtveni býváme celý den; jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. Probuď se, ó Pane, proč spíš? Prociť a nezamítej nás na věčnost! I pročež tvář svou skrýváš a zapomínáš se na trápení a soužení naše? Neboť se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. Povstaniž k spomožení našemu a vykup nás pro své milosrdenství! (Žalm 44, v. 21.) Stádo rozptýlené učiněn jest Izrael, lvi rozprášili je. Naplň sliby své, ó pravdomluvný Bože, ať, budou-li vyhledávány nepravosti Izraelovy, není jichž, a hříchové Judovi ať nejsou nalezeni, protože odpustíš těm, kteréž pozůstavíš. (Jer. 50, 17. 20.) Navratiž se zase, Hospodine, až dokavadž prodlévati budeš? Lítost měj nad služebníky svými. Nasyť nás hned v jitře milosrdenstvím svým tak, abychom prozpěvovati a veseliti se mohli po všecky dny naše. Obveseliž nás podlé počtu dnů, v nichž jsi nás sužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé a okrasa tvá při synech jejich. Budiž nám přítomna i ochotnost Hospodina, Boha našeho; díla rukou našich potvrď mezi námi; díla pravím, rukou našich potvrď! (Žalm 90, v. 13.)

zpět na obsah - Další: Závírka