KAPITOLA XIV.
Václav švec, Martin Loquis, Prokop Jednooký a jiní.
- Léta 1421. dne 23. července nějaký švec, jmenem Václav, v Praze do
sudu zabedněn jest a upálen. Za vinu mu dáno, že
před monstrancí povstati nechtěl, ale hřbetem se k ní obrátiv,
svátosti zneuctil.
- Jat byl také téhož roku 26. dne února Martin Loquis a
obžalován, že Valdenských o svátostech bludy uvozoval a že na
večeři Páně chléb i kalich v ruce přijímajících dáván býti má, s
hrozným rouháním učil. Ale na přímluvu Táborských z vězění jest vypuštěn,
a aby další nenávisti a prchlivosti ustoupil, pojav s sebou
druhého kněze, Prokopa Jednookého, na Moravu se obrátit umínil.
A když skrze Chrudim šli, poznáni jsou a od Diviše, hejtmana
téhož města, zjímáni, poutami sevříni, a co by o svátosti
oltářní myslili, tázáni. Martin odpověděl: "Tělo Kristovo v
nebi jest, nebo jedno toliko měl a ne více." Hejtman jako by
takového rouhání snésti nemohl, pohlavek mu vyťal a pro kata,
aby hned takového kacíře upálil, poslal. Ale byl při tom Ambrož, kněz
hradecký, aby mu darováni byli vyžádal, a do Hradce je s sebou
zaveza, 15 dní u vězení měl a rozličně s nimi, aby bludy poznali i
jich odvolali, zacházel. Když je pak mimo naději stálejšími nalezl,
odeslal je do Roudnice, kdež do temného žaláře vsazeni a v něm za dva
měsíce (an k nim žádného z lidu nepouštěli) držáni, i rozmanitě mučeni
byli. Nebo i ohněm tak byli páleni, až z nich střeva lezla, aby
vyznali, odkud takových bludů nabyli a koho v Praze za společníky
mají; jakož pak jmena některých udati musili. Napomenuti jsouce, aby
od toho bludu na cestu pravdy se navrátili, zasmávše se, řekli: "Ne
nám, ale vám potřeba o navrácení se mysliti. Nebo od slova Božího k
podvodům antikristovým jste zavedeni, a ctíte místo Stvořitele
stvoření." Když byli vedeni na popravu, byvše od papežských kněží, aby
za sebe modliteb od lidu žádali napomínáni, odpověděli: "My těch
modliteb nepotřebujeme. Ale proste, ó křesťané, sami za sebe a za ty,
kteříž vás svozují, aby obojím z těch temností vybřísti dal
nejdobrotivější Otec nebeský." Na místo popravné přivedeni byvše, do
sudu oba spolu zabedněni a tak upáleni jsou. Stalo se 31. srpna léta
1421.
- Brzo potom jato bylo v Praze téhož smyslu několik osob, totiž kněží
tři, Kaška měštěnín, Jiří z Klatov a nějaký Abraham, že svíc
před svátostí rozsvěcovati bránili.
zpět na obsah 
Další: Jan z Želiva
