Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XIV.

Václav švec, Martin Loquis, Prokop Jednooký a jiní.

  1. Léta 1421. dne 23. července nějaký švec, jmenem Václav, v Praze do sudu zabedněn jest a upálen. Za vinu mu dáno, že před monstrancí povstati nechtěl, ale hřbetem se k ní obrátiv, svátosti zneuctil.
  2. Jat byl také téhož roku 26. dne února Martin Loquis a obžalován, že Valdenských o svátostech bludy uvozoval a že na večeři Páně chléb i kalich v ruce přijímajících dáván býti má, s hrozným rouháním učil. Ale na přímluvu Táborských z vězění jest vypuštěn, a aby další nenávisti a prchlivosti ustoupil, pojav s sebou druhého kněze, Prokopa Jednookého, na Moravu se obrátit umínil. A když skrze Chrudim šli, poznáni jsou a od Diviše, hejtmana téhož města, zjímáni, poutami sevříni, a co by o svátosti oltářní myslili, tázáni. Martin odpověděl: "Tělo Kristovo v nebi jest, nebo jedno toliko měl a ne více." Hejtman jako by takového rouhání snésti nemohl, pohlavek mu vyťal a pro kata, aby hned takového kacíře upálil, poslal. Ale byl při tom Ambrož, kněz hradecký, aby mu darováni byli vyžádal, a do Hradce je s sebou zaveza, 15 dní u vězení měl a rozličně s nimi, aby bludy poznali i jich odvolali, zacházel. Když je pak mimo naději stálejšími nalezl, odeslal je do Roudnice, kdež do temného žaláře vsazeni a v něm za dva měsíce (an k nim žádného z lidu nepouštěli) držáni, i rozmanitě mučeni byli. Nebo i ohněm tak byli páleni, až z nich střeva lezla, aby vyznali, odkud takových bludů nabyli a koho v Praze za společníky mají; jakož pak jmena některých udati musili. Napomenuti jsouce, aby od toho bludu na cestu pravdy se navrátili, zasmávše se, řekli: "Ne nám, ale vám potřeba o navrácení se mysliti. Nebo od slova Božího k podvodům antikristovým jste zavedeni, a ctíte místo Stvořitele stvoření." Když byli vedeni na popravu, byvše od papežských kněží, aby za sebe modliteb od lidu žádali napomínáni, odpověděli: "My těch modliteb nepotřebujeme. Ale proste, ó křesťané, sami za sebe a za ty, kteříž vás svozují, aby obojím z těch temností vybřísti dal nejdobrotivější Otec nebeský." Na místo popravné přivedeni byvše, do sudu oba spolu zabedněni a tak upáleni jsou. Stalo se 31. srpna léta 1421.
  3. Brzo potom jato bylo v Praze téhož smyslu několik osob, totiž kněží tři, Kaška měštěnín, Jiří z Klatov a nějaký Abraham, že svíc před svátostí rozsvěcovati bránili.

zpět na obsah - Další: Jan z Želiva