KAPITOLA XV.
Jan z Želiva
-
Mnich byl řádu Premonstratského, kazatel u Matky Boží Sněžné v Novém
městě pražském, jeden ze zvolených konsistoře pražské administratorů;
ne tak velmi učený, jako znamenitě výmluvný. Ten velmi mnoho
posluchačů mívaje, čisté učení jako i Táborští vedl, a Pražanům
příčinou byl, aby radu obnovili. Ale hejtman Starého města pražského,
Hašek z Velíše, že od něho často kárán býval, s radou od polu
papežskou se spuntoval, kteříž téhož Jana z Želiva se dvanácti jinými
lstivě na rathauz dostavše (léta 1422. dne 9. března), hned za horka
postínati dali. Kterážto věc když po krvi z rathauzu tekoucí poznána
byla, velikou spůsobila bouřku. Nebo ihned obec se sběhla a vybivši
dvéře je postínané nalezla. Kdež jeden z obce hlavu mnichovu vzav,
ven vynesl a všemu tomu množství před rathauzem ukazovav takové
spravil úpění a naříkání jaké žádným perem dostatečně vypsáno býti
nemůže.
- A hned nějaký Fr. Gaudencius hlavu tu na mísu vzav, po městě nosil a
kterékoli potkal, ku pomstě ponoukal. Čímž množství to tak zjitřeno a
rozpáleno bylo, že některé z radních pobili, a jiní zutíkali. Tu
koleje akademické zloupeny, těla stínaných do kostela vnešena a slavně
pohřbena jsou, kdež kazatel pláč lidu slyšev a některé tak zděšeně, že
omdlévali a ven vynášeni byli, viděv, z počátku i sám umlkl, jako by
oněměl; avšak přišed sám k sobě, ta slova z skutků apoštolských "I
pochovali Štěpána muži pobožní a plakali nad ním" vykládal. Při
konci pak kázání mnohými slovy s mnohými slzami a osvědčováním, i
hlavy Želivovy lidu ukazováním, horlivě, aby na to, co se od toho
věrného preceptora naučili, pamatovali, a byť i anjel s nebe přijda,
protivné věci kázal, nevěřili, napomínal.
zpět na obsah Další: Mučedlnictví od falešných husitů