KAPITOLA XXIX.
Věrní z Prahy vypovědíni, zmrskáni a jinak trápeni
- Králi tedy a papežovi zalíbiti se chtějíce s Caherou Pašek, nutili k
tomu kněží i měšťany všecky, aby se k jejich novým artikulům
podpisovali; a kteří pak nechtěli, ty vypovídali. Nejprv hned šest
kněží: Václava Počáteckého od sv. Havla, Jiříka Šmákala od sv.
Jindřicha, Martina z Betléma, Pavla od sv. Michala, Martina z
Opatovic a Jana Miruši. Potom měšťanů přednějších šedesáte pět,
mezi nimiž byl Burjan z Kornic, v právích doktor a kancléř pražský,
Jan Hlavsa, před tím purkmistr, a jiní. Hledali také k větší ještě
ukrutnosti příčin, mluvíce o nějakém evanjelíků proti kališným se
spiknutí; a takové vyznání, aby z někoho vytiskli, tři měšťany zmučiti
dali, Jana Bonuši, Matěje Hřebenáře a Jana Slivku, kteříž však raději
nevinně trpěti nežli proti svědomí lživě svědčiti chtěli.
- Mezi tím původové těch bouřek jakési Pražanů na to svolení splískali,
aby žádný u víře podezřelý, totiž Pikhart nebo Luterán, do cechu
přijímán a ku právu městskému
připouštěn nebyl. A toho svého svolení vyslavše k králi do Budína,
vyžádali sobě potvrzení. Odkudž šlo, že každý co chtěl, proti
orthodoxům (pravověrným) provodil. Byl-li kdo někomu něco dlužen a na
věřitele to, že jest Pikhartem, provésti mohl, tak mnoho spravil, jako
by zaplatil, a ještě mu i z města vypovědění spůsobil. Někteří nejen
prostě vypovědíni ale i potupně z města vyvedeni bývali, jako Ludvík
malíř, že mnicha od sv. Barbory, když na kázání ledacos žval, po
kázání napomínal, že by lépe bylo lid z evanjelium učiti nežli
takovými klevetami zaneprazdňovati. Proto zajisté na křik toho mnicha
lid se sběhl, toho malíře popadl, do žaláře uvrhl, a potom ho biřic z
města vyvedl.
- Nějaký nožíř, že u něho kniha od koho pak koli v lepším smyslu o
svátostech sepsaná nalezena byla, proto i na ryňku vymrskán i z města
vyveden byl. To se také nějakému Janovi Kalencovi stalo, jemuž i
cejch na čele vypálili, proto že o něm praveno, kterak laikem jsa, i
sobě i čeledi své večeří Páně posluhoval. Jiří Lopatský, jeden z
vypověděných, uslyšev jaké od krále psaní přišlo, že se mu takové s
lidmi zacházení nelíbí, a že poroučí, ahy vypovědíni byli zase
navráceni, maje za to, že již tak bude, vrátil se do Prahy do domu
svého, ale jat, do vězení dán a v něm umořen jest.
- Mezi tím držán byl sněm obecný všeho království, kdež na vyhledávání
chytrých těch praktikantů zavříno, aby pod jednou a pod obojí
přijímající mocí kompaktátů za jedno tělo byli; a naproti tomu mocí
mandátu krále Vladislava Pikharti aby tříbeni byli. Odkudž Bratřím
nové nastalo protivenství, a bylo jim náboženství zastaveno, i sborové
uzavíráni.
- Kteréž věci když se tak divně dály, nějaký Matěj poustevník, člověk
prostý ale svatého obcování, kterýž v létu 1519. do Prahy byl přišel
a až do toho času po ryňcích a ulicích lid velikými houfy se sbíhající
k Boží bázni a ku pokání napomínal, ačkoli mu toho kněží, ale daremně,
zbraňovali, Caherovy vzteklosti také zakusil. Nebo když v létu 1525.
k Caherovi psal a jeho ku pokoře, jakáž na kněze náleží, napomínal, a
že Božím slovem, ne vězením, mrskáním, mučením, katováním lidé k víře
obráceni býti mají ukazoval, byl od něho k přátelskému rozmluvení
požádán, ale hned rychtáři vydán a v vězení až do toho dne, v němž
Ferdinand za krále volen, držán, potom pak z města vyhnán. Jsou
posavad některé toho muže pobožné listy, kteréž z toho vězení psával.
zpět na obsah 
Další: Mikuláš Vřetenář a Klára hospodyně jeho upáleni.
