KAPITOLA XXX.
Mikuláš Vřetenář a Klára hospodyně jeho upáleni.
-
Léta 1526., 19. prosince Mikuláš Vřetenář, učený stařec, od Jakuba
faráře, že pikhartem jest, obžalován, do rady obeslán a od Cahery, co
by věřil o svátosti oltářní, tázán, odpověděl, že to, co evanjelistové
a sv. Pavel učili věřiti. Administrátor na to: "Věříš-li, že tu
jest Kristus mající tělo i krev?" On: "Věřím že když pobožný církve
služebník věřícímu lidu dobrodiní Kristovou smrtí spůsobená zvěstuje,
tedy chléb a víno bývá večeří Páně učiněno, skrze kterouž věřící těla
i krve Kristovy i dobrodiní smrtí Kristovou spůsobených účastníky
učiněni bývají." Takž oni, předloživše mu ještě některou otázku o mši
a o přímluvách svatých, jako kacíře na smrt odsoudili s Klárou,
hospodyní jeho, vdovou v letech šedesáti, proto že ona od téhož
podruha svého též víře byla se naučilá a jí se odepříti nechtěla.
- Když vyvedeným na místo popravištné obraz umučení Páně postavili, a to
k východu slunce, modliti se velíce, odpověděli: "Obrazu žádné věci
na nebi ani na zemi nedopouští se modliti zákon Boží. Protož Bohu
živému, nebe i země Pánu, modliti se budeme, kterýž rovně na poledne,
na západ, i na půlnoci, jako i na východ přebývá." A obrátivše se k
tomu obrazu hřbetem tváří pak k západu na zem padli, rukou i očí k
nebi pozdvihali a horlivě Krista Pána vzývali; pak se s dítkami
žehnali, každý s svými. A hned Mikuláš na hranici ochotně vstoupiv a
tam se pozastaviv, artikule víry obecné křesťanské vyznával a je
dokonav očí k nebi pozdvihl a takto hlasitě se modlil: "Pane Ježíši
Kriste, Synu Boha živého, kterýž jsi z čisté panny naroditi se a pro
mne nečistého hříšníka smrt kříže podstoupiti ráčil, Tobě samému svou
duši poroučím smiluj se nade mnou a odpusť mi hříchy mé." Říkal také
žalm latině "In te Domine speravi". Mezi tím kat Kláru na hranici
vložil a každého z nich přivázav, knihami, kteréž při nich nalezeny
byly, obkladl a teprv zapálil.
zpět na obsah 
Další: Marta poříčská upálena
