Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XXX.

Mikuláš Vřetenář a Klára hospodyně jeho upáleni.

  1. Léta 1526., 19. prosince Mikuláš Vřetenář, učený stařec, od Jakuba faráře, že pikhartem jest, obžalován, do rady obeslán a od Cahery, co by věřil o svátosti oltářní, tázán, odpověděl, že to, co evanjelistové a sv. Pavel učili věřiti. Administrátor na to: "Věříš-li, že tu jest Kristus mající tělo i krev?" On: "Věřím že když pobožný církve služebník věřícímu lidu dobrodiní Kristovou smrtí spůsobená zvěstuje, tedy chléb a víno bývá večeří Páně učiněno, skrze kterouž věřící těla i krve Kristovy i dobrodiní smrtí Kristovou spůsobených účastníky učiněni bývají." Takž oni, předloživše mu ještě některou otázku o mši a o přímluvách svatých, jako kacíře na smrt odsoudili s Klárou, hospodyní jeho, vdovou v letech šedesáti, proto že ona od téhož podruha svého též víře byla se naučilá a jí se odepříti nechtěla.
  2. Když vyvedeným na místo popravištné obraz umučení Páně postavili, a to k východu slunce, modliti se velíce, odpověděli: "Obrazu žádné věci na nebi ani na zemi nedopouští se modliti zákon Boží. Protož Bohu živému, nebe i země Pánu, modliti se budeme, kterýž rovně na poledne, na západ, i na půlnoci, jako i na východ přebývá." A obrátivše se k tomu obrazu hřbetem tváří pak k západu na zem padli, rukou i očí k nebi pozdvihali a horlivě Krista Pána vzývali; pak se s dítkami žehnali, každý s svými. A hned Mikuláš na hranici ochotně vstoupiv a tam se pozastaviv, artikule víry obecné křesťanské vyznával a je dokonav očí k nebi pozdvihl a takto hlasitě se modlil: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, kterýž jsi z čisté panny naroditi se a pro mne nečistého hříšníka smrt kříže podstoupiti ráčil, Tobě samému svou duši poroučím smiluj se nade mnou a odpusť mi hříchy mé." Říkal také žalm latině "In te Domine speravi". Mezi tím kat Kláru na hranici vložil a každého z nich přivázav, knihami, kteréž při nich nalezeny byly, obkladl a teprv zapálil.

zpět na obsah - Další: Marta poříčská upálena