KAPITOLA XXXVI.
Jan Augusta, Jakub Bílek, Jiří Israel zjímáni
-
Třetí věc, kterouž Ferdinand na Bratří vložil, bylo poručení, aby
bratrští kněží byli jímáni. Protož se rozprchli z části po Moravě,
kteráž v tu bouřku pojata nebyla; z částky, aby ne dokonce svých
posluchačů opustili, po skrýších, odkudž nevycházeli leč na větším
díle v noci, a věrně navštěvovali, i po domích, kde potřeba byla,
přisluhovali; což za několik let trvalo.
-
Tři z nich v ruce nepřátelské padli: Jan Augusta, biskup jejich, s
Jakubem Bílkem, svým pomocníkem, a Jiří Izrael, správce církve
turnovské. Ale ten divnou Boží pomocí z hlubokého na zámku pražském
žaláře vysvobozen byv, za svými do Prus se odebral. A potom Polákům
za apoštola od Boha dán byl. Nebo když jednou i po druhé z Prus do
Moravy, kdež z Čech vyhnaní kněží se zdržovali, skrze Veliké Polsko
cestu měl, tedy na několika místech, když se příčina poskytla, slovo
Boží kázal s takovým prospěchem že i z šlechty mnohé, ano i vévody a
kastelány získal, i v málo letech v Velikém Polště do dvacíti církví
vzdělal. A toť byl počátek těch církví v Polště, kteréž posavad
obyčeje konfesí české zachovávají.
- Nad Janem Augustou, když se do vězení dostal, nejinak triumfovali
nepřátelé, než jako někdy Filištýnští nad Samsonem, jatého měvše.
Nebo muž ten po vší zemi byl rozhlášený nejen proto, že byl přední
bratrských kněží starší, ale také pro jeho časté s kališnými i v
rozmlouváních i v spisech hádky, kteréž on tak šťastně v Čechách, jako
Luter
papežence v Němcích přemáhal. Byl také za nějaký čas Luterovým
učedlníkem; a potom časté listy k němu psával a od něho míval. Za
kterouž příčinou nepřátelé toho stavu Ferdinandovi prokázaného
neposlušenství všecku vinu na samého jediného Augustu sčítali, jako
by on spolu s svými chytře sobě i jiné stavy pozískav, tomu chtěl, aby
Ferdinanda nechajíce, Jana Fridricha, kurfirsta saského, za krále
sobě vzali, a že kdy by byl císař bitvu prohrál, konečně to by se
bylo stalo.
- To tak hrozné spiknutí aby vyjeveno bylo, falešný člověk k tomu se
užiti dal, že Augustu k přátelskému promluvení, jakoby dobrou radu k
zmenšení těch trápení dáti myslil, požádal, a tu hned ho jal a do
Prahy poslal. Kdež komisí nařízená po třikrát ho mučiti kázala,
jako i Jakuba Bílka, pomocníka jeho. Ale když žádné
nešlechetnosti ani znamení nějakého při nich se neshledalo,
zanecháni jsou ve vězení celých sedmnácte let, a teprv po
smrti Ferdinandově v létu 1564. propuštěni.
zpět na obsah 
Další: Mnozí z kněží evanjelických z království vypovědíni
