Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XL

Pod Rudolfem evanjelíci plné svobody dosfali

  1. V roce potom vytržen z toho světa šlechetný Maximilián, a nastoupil Rudolf, syn jeho, kterýž otcovských šlépějí následuje, až do léta 1602. kraloval, nedopustiv příčinou náboženství žádného činiti příkoří. Toho teprv roku pokoutními jezuitskými skrze své nástroje usilováními k tomu přišlo, že Rudolf k mandátu od nich sepsanému, o navrácení zase k své první moci mandátu Vladislavova, se podepsal a jej vůbec vydati kázal. Však tím nic více nespraveno, než že kolik bratrských sborů zavříno bylo. Bratrští zajisté přední páni proti tomu se ozvali, osvědčujíce, že se na ně ten mandát nevztahuje, poněvadž oni takovými nejsou, jací Pikharti tam se vypisují. I obdrželi snadně, aby to pokojný císař trpěl, že jeho mandát přísně ostříhán nebyl; aniž pro jiné evanjelické stavy nepřátelé na to hrubě nastupovati směli. Praveno bylo od hodnověrných lidí, ze císař u večer toho dne (22. července), když o vzetí od Turka Bělehradu královského, předního z uherských měst, novina přinešena byla, ulekna se, řekl: "Hned jsem se bál že něco bude, když jsem se dnes regimentu Božího, kteréž nad svědomím lidským má, ujímati počal", narážeje nepochybně na otcovskou onu řeč, o níž výše.
  2. A že neměl jiného úmyslu než pobožného otce svého sliby naplniti a svobod svědomí potvrditi, dosti to potom ukázal, když léta 1609. stavům pod obojí, ačkoli proti vůli papežské a roty hišpanské, ba i nejedněch svých vlastních rad, konsistoř dolejší, s akademií stavům pod obojí, aby ji podle vůle své obnovili, odevzdal, přidav k tomu list Majestátu, v němž toho dání potvrdil, a aby kostely a školy, kteréž prvé drželi, dále držeti a kde by potřebí bylo, nové stavěti mohli, povolil; sužovati kohokoli z příčiny náboženství (také i z svých aneb jiných papežských pánů, ano i duchovníků, poddaných) zapověděl, i budoucí krále a náměstky své, aby toho všeho ostříhali, zavázal; nad to stavům, aby té své svobody strážce a defensory z prostředku svého zříditi mohli, moc dal.
  3. Takž stavové konsistoř obnovili a pro plnější svornost tři z Husitů, tři z Bratří, tři z jiných evanjelíků kněží skrze hlasy vybrali, a k těm tři z profesorů akademie přidali; a tak těm dvanácti vybraným mužům o všecky celého království církevní věci péči míti poručili. A že již všechněch společné bylo snešení, by kompaktata byla zahlazena a církve všecky podlé pravidla samého Božího slova se řídily, zvolen jest první administrátor z Husitů, K. Eliáš Šud z Semanína; napotom pak aby z společného shromáždění kněžstva vyvolován byl. S Bratřími pak, kterýmž řádů svých až do plnějšího někdy o to se porovnání užívati povoleno, tak bylo zavříno, aby seniora svého, administrátorova kollegu nejbližšího, jak dlouho ta řádu rozdílnost (však v přátelské svornosti) trvati bude, obírati sobě moc měli. Kterýmž také v Praze kaple Betlém, pro Husova někdy kázaní slovutná, jakožto vlastním Husovým potomkům od akademie propůjčena byla. Z kterýchž věcí všickni pobožní lidé se radovali. Pána Boha chválili, a po místech na kostelích verše latinské psali:
    Templa patent, Leo laetus ovat, firmante Rudolpho,
    Quam dederas Fidei Maxmiliane fidem.
    To jest:
    Kostelové otevříni,
    Čechové obveseleni,
    Co Maximilián slíbiti,
    To Rudolf ráčil splniti.
  4. Vešli také stavové pod obojí s stavy pod jednou v porovnání a přátelskou smlouvu o zachování mezi sebou pokoje a svornosti, kterouž v jistých artikulích obsáhše, do desk zemských vložili a císařským i jeho rad podpisem utvrdili. Ale nalezeni jsou tři, kteříž, aby se podepsali, jednou, po druhé, po třetí v tom pohledáváni byvše, nechtěli, a že pro svědomí nemohou, tím se vymlouvali: Zdeněk Albrecht Popel z Lobkovic, nejvyšší kanclíř království českého, Vilém Slavata z Chlumu a z Košmberka a Jaroslav Bořita z Martinic, jinak Smečanský. Proti těm tedy stavové pod obojí znamenitou protestací učinili: jestliže by kdy v potomních časích proti té stavům od císaře propůjčené svobodě co před sebe bylo bráno, (nebo že ten úmysl mají, tím se nepodepsáním znáti dávají), tedy že k nim jako k rušitelům obecného pokoje o to hleděti budou. Kteráž stavů protestací s povolením Rudolfovým také jest do desk zemských vepsána, mezi privilegia vložena, a tak s jinými všechněmi privilegiemi od náměstků Rudolfových přísahami stvrzena.
  5. A tuť zkvetlo čisté náboženství a vyprázdněno pomalu falešné husitství po všem království, že sotva stý najíti by se mohl, kterýž by se k evanjelickému neznal náboženství. Ale ach nastojte! s volností náboženství pomalu také, jakž bývá, vloudila se života svévolnost, a počala kázeň i při těch, u nichž prvé byla, velice opuštína býti. Protož ne všechněm pobožným taková ta svoboda, bezpečnost těla za sebou táhnoucí, se líbila, a někteří hned zle ji tušiti počali, až to Ferdinandské povětří nás přikvačilo a onen prorocký hlas, že v pokoji hořkost má nejhořčejší, se naplnil, o čemž níže.

zpět na obsah - Další: Nové pod Matiášem nepřátel praktiky