Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XLI.

Nové pod Matiášem nepřátel praktiky

  1. Zastaviti se na místě tomto a něco jiných některých věcí připomenouti potřeba, aby se hned gruntu bíd našich lépe vyrozuměti mohlo. Příležitost k tomu, aby Čechové a Slezáci plné takové v náboženství svobody od císaře Rudolfa dosáhli, ta byla, že Uhři s Rakušany a Moravany pro nějaké politické příčiny od Rudolfa odstoupivše, bratra jeho vlastního, Matiáše arcikníže sobě za krále, za kníže, za markrabě vzali i s velikým vojskem léta 1608. do Čech až ku Praze vtrhli, netoliko uherskou korunu, jenž v Čechách chována byla, míti chtíce, ale i Čechy k odstoupení od Rudolfa namlouvajíce. Ale i ti spolu s Slezáky a Lužičany věrnost Rudolfovi zachovavše a Matiáše s uherskou korunou a s titulem čekanství království českého propustivše, za tu věrnost Rudolfovi zachovanou prosili i vyprosili tu dávno zaslíbenou milost, svobodu v náboženství a moc nad konsistoří i akademií pražskou.
  2. Rudolf mezi tím těžce tu potupu od bratra učiněnou snášeje a nad to více na španělské praktiky prohlédaje, zle své české i celé německé zemi tušiti počal. Protož sám u sebe na jiné rady pomýšlel a rozvažuje, komu by se v tom svěřil, vybral sobě dva pány, o nichž že mu v tom věrnost zachovají, naději měl, jednoho z Rakous, pana Jana Eusebia Kahna, a druhého z Mioravy, pana Jana Šmída na Kunštátě, kteříž však oba rodem byli ze Štyrska, pro náboženství od Ferdinanda arciknížete v létu 1500. (když v Štyrsku reformoval), s jinými mnohými vyhnáni. Těch k sobě Rudolf léta 1610. do Prahy povolav, jak se o dobré obecné stará, vypravoval, a nad tím, že Matiáš čekancem učiněn jest, naříkal, kterýž (prý) poněvadž také bez potomstva jest a kněží ho vůli mají, báti se jest, že ho namluví, aby sobě Ferdinanda za syna zvolil a tak mu na království pomohl. On tedy že úmysl má, jinému z domu svého k tomu dopomoci, Leopoldovi, o němž ví, že ač nyní biskupem jest a Ferdinandův bratr vlastní, tišší však že jest mysli a dobrých rad poslechne. Nad to všecko aby i on sveden býti nemohl, že učiniti chce věc paměti hodnou, totiž za živobytí ještě svého založiti řád a neb tovaryšstvo pokoje, pro obhajování svobod svědomí, aby kdokoli vzývá jméno Kristovo, svoboden byl. A že do tovaryšstva toho řádu pozvati chce králů a knížat evanjelických, a jestli kteří chtíti budou, katolických, kterýehž maje již poznamenaný jistý rejstřík, ukázal okolo čtyřiceti jmen a přečetl formu té smlouvy aneb tovaryšství řádu toho, tak jakž jej sám byl sepsal. A vyňav řetěz zlatý s znamením aneb erbem pokoje: "Tento jsem vlastníma rukama udělal," řekl, "a více jich udělám podlé počtu osob toho tovaryšstva."
  3. Ptal se jich za tím, vida je s užasnutím toho poslouchati, chtěli-li by pro přivedení tak chvalitebného předsevzetí k cíli něčím také oni napomoci? Když odpověděli, že při sobě nenalézají, čím by svou dostatečností v tak veliké věci pomoci mohli, odpověděl: "Uložil jsem, vás dvou užiti v některých poselstvích. Tebe, Kahne, k knížatům německým, a tebe, Šmíde, k přednějším pánům českým a moravským. Ale poněvadž pro mé a stolice mé ubezpečení bude mi válečného lidu potřeba, pojedete nejprvé do Passova k Leopoldovi a jemu (když vám u něho psaním svou vlastní rukou učiněným víru zjednám), tuto radu vyjevíte. K níž povolí-li, jakož vím, že povolí, tedy opatříce, aby hned vojsko bylo sbíráno, ke mně se navrátíte."

    Zděsivše se oni tak neobyčejných věcí, požádali sobě tří dnů na rozmýšlení; i povolil jim císař. Oni pak navrátivše se, poručení císařské na se přijali i je skutečně vykonali, kteréž však nezvedlo se šťastně. Nebo ačkoli následujícího roku 1611. vojsko to passovské až do Prahy se dostalo, Matiáš však s svým vojskem přitáhl, onyno vyhnal, na království české jest korunován, Rudolf pak žalostí nedlouho potom umřel, léta 1612.

  4. Nesluší mlčením pominouti, kterak, když pan Šmíd z Passova se navrátiv, k přednějším českým i moravským pánům vyslán byl a mínění císařské v známost jim uvozoval, mimo všecku naději žádného nenalezl, kdo by tomu víru dáti chtěl, než že to barva jest, pod níž lest a oklamání se kryje, tak to vykládali, aneb také mezi těmi dvěma králi vojny se obáváli. Což když císaři Šmíd oznámil, on rozhněvav se z stolice vyvstal, k oknu pospíšil a prudce otevřev a na Prahu vzhlédna, řekl: "Praho, nevděčná Praho, já jsem tebe slavnou učinil, ale ty nyní vyháníš mne, dobrodince svého. Pomsta Boží přijdiž na tě a prokletí připadniž na tě i na celou Českou zemi." Toto všecko z úst téhož p. Šmída jsem slyšel na zámku jeho Kunštátu léta 1626. já, který to poznamenávám, kdež při tom pobožný ten a výš než sedmdesátiletý stařec zlatý onen od Rudolfa na znamení tovaryšstva pokoje udělaný a sobě darovaný řetěz z hluboké truhly vytáhna a slzami svými skropuje, tak mluvil: "Tento hle klenot pokoje svatý císař svatýma svýma rukama dělal"; a hned zas: "Prokletí pobožného císaře, jehož jsme vděčni nebyli, připadlo na nás."
  5. To císařské o založení tovaryšstva pokoje mínění mělo beze vší pochybnosti všechněm evanjelíkům milé býti, a divnou věcí se zdá, proč se nepodařilo. Zdali snad nedobře to uraděno? či skrze jiné než takové lidi začínáno býti mělo? Cokoli kdo souditi o tom chce, nahlédneme-li hlouběji, jisté jest, že to soud Boží byl, aby tak národ náš a za tím celá Německá říše metlám byla přitažena a nepřátelům pravdy míru otců svých doplniti, přiležitost se dala. Doplniliť zajisté až právě do vrchu, a nás zkazili do gruntu. Kterouž historii, jakž po částkách odtud i odjinud sebrána jest, nyní vypíšeme; celé dáti ještě nemůžeme, protože tohoto Antikristova hromobití děla, kterýmž rozvrženi jsme, od dávna v tajnosti kovaného, svrchek toliko jen ještě se vidí; celou vnitřní přípravu čas odkryje.
  6. My však pod Matiášem v osidlách již byvše zlapáni, zhynutí svého jsme necítili, ale ovšem jako by svobodám svědomí nejlépe pomoženo bylo, jsme se veselili, až nová tu i jinde nepřátel usilování se vyskytala. Nikdy však zjevněji, jako když Ferdinand štyrský, čehož se pobožný Rudolf obával; království Českého dopadl.

zpět na obsah - Další: Ferdinand II., úhlavní všech evanjelíků nepřítel, proti vůli Čechů králem učiněn