Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XLII.

Ferdinand II., úhlavní všech evanjelíků nepřítel, proti vůli Čechů králem učiněn

  1. Léta 1617. nenadále Matiáš do Čech přijel, maje při sobě Ferdinanda, strýce svého. A tu na spěch stavům sněm rozepsal, odejel do Drážďan k kurfirstovi saskému, aby ho v přátelství s Ferdinandem uvedl. Navrátiv se odtud, sněm držel, an stavové v menším počtu, než se císař nadál, ale ne v menším, než sobě vinšoval, se sjeli. Byl zajisté čas žně, jakž rozuměti, naschvále k tomu obraný, aby pro hospodářské práce nekaždý rád od domu vzdálen býti chtěl.
  2. Tu císař ponaříkav, že dědice nemá, oznamoval, že sobě za syna zvolil Ferdinanda, jehož ctnosti vychvaloval a aby za krále přijat a korunován byl, žádal. Odpověděli stavové, že věc taková bez přítomnosti stavů jiných přivtělených zemí předsevzata býti nemůže. Na to císař, že Čechové jsou hlava; co oni učiní, toho jiní že potvrdí; sám že čím dále tím více schází; tato věc k jinému času že odložena býti nemůže.

    Když tedy stále na to, aby přijat a korunován byl, nastupováno bylo, přišlo k tomu, že stavové protestací činili, že to slovo, aby přijat byl, nové jest a neobyčejné, poněvadž by prvé za krále volen než přijat býti musel. Ale to všecko divnými chytrostmi a některých z stavů tajným přemlouváním, některých strašením a pohrůžkami v nivec bylo obráceno. Odkudž následovalo, že někteří vidouce, an svobodní hlasové místa nemají, domů se rozjeli, a kteří pozůstali, i korunování tomu přítomni byli, to toliko spravili, že král Ferdinand, než korunován byl, revers od sebe stavům učinil, že pokud Matiáš v živobytí bude, žádných věcí českých říditi, mnohem méně co by se náboženství dotýkalo, v to se vkládati nechce.

    Takž korunování došed, ihned do Moravy, do Slezska, do Lužice odjel, a aby i od nich za krále přijat byl, obdržel.

  3. A od toho času nepřátelé pravdy Boží směleji sobě počínati začali. Aniž se zdržeti mohli, aby podobojím zjevně i utrhati i pohrožovati neměli. Nýbrž hned když Ferdinand do Moravy přijel, jezuité jemu ku poctivosti bránu vítěznou v Olomouci na ryňku postavivše, mezi jinými ozdobami k erbu rakouskému lva českého, a po druhé straně moravskou orlici, na řetězu přivázané namalovati dali, pod nimi pak s otevřenýma očima spícího zajíce položili, připsavše nad ním pohádku "ADSVEVI", přivykl jsem, totiž otevřenýma očima spáti; zjevně skrze to stavům se posmívajíce, že zaspali a tak se podmaniti dali.

    Následujícího pak za tím roku vyšla u nové jezuitské akademie v Moltzheimu, zemi elsaské, knížka, v jejíž předmluvě Leopolda, též akademie fundatora, k horlivosti probuzují příkladem nejjasnějšího bratra jeho, kterýž prý ačkoli kacířům v Čechách po čas korunování svého dle obyčeje přísahu učinil prvé však v kapli kostelní se zavázal, že kacířům nikdy ničehož, co by církvi na škodu býti mělo, nepovolí.

  4. Jakož pak že stavům ústy, papeži pak svému srdcem přísahal Ferdinand, hned se to brzo znáti dalo. Od toho zajisté času nic nebylo, oč by se na těžkost podobojím nepokoušeli: buď lstmi rozličnými, práva a spravedlnosti jejich vyvracejíce, aneb zjevnými křivdami k netrpělivosti popouzejíce, aby pak od nich samých příčin ku pozdvižení se proti nim dostali. Nebo hned po Ferdinandovu odjezdu počali to nejen arcibiskup a duchovníci, ale i politici, Slavata a Smečanský i jiní, a na Moravě biskup olomoucký a hejtman markrabství Moravského Ladislav z Lobkovic na Holešově, proti zjevnému v majestátu opatření, poddaným svým v náboženství překážku činiti, chrámy odjímati aneb zavírati, i v samé Praze a jiných královských svobodných městech rozličně se o to pokoušejíce. Jezuité také na kázáních svobodně haněti se osmělili nejen stranu pod obojí; ale i samého již v Pánu odpočívajícího císaře Rudolfa a tu od něho stavům danou v náboženství svobodu, a to s častými pohrůžkami a s častým, že to dlouho státi nebude, předpovídáním.
  5. Obzvláštním též mandátem zapovědíno bylo impressorům, aby žádných kněh, které by na kanceláři přehlédnuté a povolené nebyly, tisknouti se nepokoušeli; svým mezi tím všelijaké paškville a nepravé proti podobojím spisy vydávati dopouštěli. Vydáno též z kanceláře pražské hejtmanům měst pražských i rychtářům císařským (kteříž papeženci bývali) nové nařízení, kterýmž sobě rozkázáno měli, aby všech kostelů založení a nadání vyhledali i je v každé osadě od osadních vyzdvihovali; schůzek jim žádných leč při své přítomnosti nedopouštěli, mezi starší kostelní papeženské osoby sázeli (jakož to i při některých kostelích učinili), naposledy defensorům ani konsistoriánům jich výpovědí k cíli přivozovati nedopouštěli.
  6. Nad to výše s některými kněžími, o nichž že by k prvním kališným obyčejům navrátiti se dali, rozuměti mohli, tajně jednali a jim radili, aby spíšíce k novému králi suplikaci, žádali sobě nové konsistoře pod obojí, kteráž by od nich podle prvního spůsobu pod poslušenstvím pana arcibiskupa řízena byla, povolení. Jakýchž kněží již byli 12 na svou stranu přivedli, ale že nejpřednější z nich, Matouš Pačuda, jehož nadějí administrátorství kojili, v nemoc upadna a že z té nemoci nepovstane, vida, k sobě sám přišel, zpronevěření svého litoval, tovaryšstvo od té bezbožnosti odvozoval, přišlo zlé to jich usilování na nic.
  7. To když jim nešlo, o jiné se pokusili. Betlémská kaple, hned od začátku založení svého akademii odevzdaná, byla v létu 1609. při obnovení konsistoře Bratřím k užívání propůjčena. Tu po smrti seniora jejich, K. Matěje Cýra, r. 1617. akademikům z moci vzíti a sobě přivlastniti pokusili se. Ale profesoři akademie práva svého užívajíce tomu zbránili a nového seniora, Jana Cyrilla, obvyklým obyčejem tam uvedli. O jiné podobné věci tytýž se pokoušeli, ale nikdež se jim nedařilo.
  8. Kromě že hraběti z Thurnu purkrabství karlšteinské, jenž jest stráž koruny a svobod království českého, odjali, a to proti právům království bez všelijakého provinění, leč snad že se na předešlém sněmě svobodného krále volení ujímal. To pak odjaté purkrabství s klíčem od zámku Karlšteina podáno nejúhlavnějšímu podobojích nepříteli, Smečanskému; snad proto, aby on svobodu náboženství majestátem stvrzenou, kteréž prvé překaziti nemohl, obmyslem nějakým odjíti mohl. Ten tedy hned poddaným panství Karlšteinského s strany křtů a pohřbů rozmanité překážky činiti počal.
  9. To též i jiní nepřátelé činili, až i arcibiskup a opat broumovský, z nichž tento v městě Broumově dle moci majestátem dané v nově postavený evanjelický kostel zavříti, onen pak v městečku Hrob řečeném dokonce rozbořiti dal. Tak na panství krumlovském a jinde veliké protivenství poddaným vymýšleli.

zpět na obsah - Další: Čechové mnohotvárně popouzeni byvše, zbraně se chopili