Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XLIII.

Čechové mnohotvárně popouzeni byvše, zbraně se chopili

  1. O těch a k tomu podobných věcech, kteréž v "Apologii stavů" vypsány jsou, doslýchajíce páni defensorové akademie a konsistoře pražské, sjeli se do Prahy v počátku roku 1618., a podle moci sobě ode všech stavů království českého dané a majestátem od císaře Rudolfa daným stvrzené, z každého kraje 6 osob, dvě z pánů, dvě z rytířů, dvě z měst obeslali, pro vzetí o to rady, co by v takovém od protivníků postupování před se bráno býti mělo. Ale ihned přinešena z Vídně císařská zápověď, aby defensorové žádného obsílati, a žádný obeslaný se stavěti nesměl; jinak že v vinu uražené velebnosti a v nemilost upadnouti musí, když císař žádného kromě samého sebe za defensora království svého neuznává.
  2. Nic méně však shromáždili se stavové v velikém počtu. A když týž i týž nové přicházely zápovědi i pohrůžky, a stavové dostatečně to sobě ukázané měli, že ne z Vídně od císaře, ale z zámku pražského od místodržících ukované přicházejí a od nich ta hromobití původ mají: tedy hned jejich tak často raněná trpělivost obrátila se v prchlivost, že houfně a v brnění na zámek jeli a nejpřednější těch bouřek původy,, Smečanského a Slavatu s jedním sekretářem, týchž praktik pomocníkem Filipem Fabriciem (davše jim napřed výš dotčenou v letu P. 1609. učiněnou protestací přečísti, i oustně to co od nich proti porovnání stran obou dvou mezi tím jest přečiněno, stížiti) z oken vyházeli.

    Za div to měli nepřátelé, že žádný z těch vyházených života nepozbyl; ale nebylo se tak hrubě čemu diviti, že na místo měkké a z oken kanceláře vyházenými papíry postlané vyházeni živi zůstali: raději to znamení bylo, že je za biče na hřbety Čechům zachované chtěl míti Bůh.

  3. Když exekucí touto povstalá v městech pražských bouřka upokojena byla, stavové shromáždivše se zase a uradivše, jezuity jakožto všech bouřek původy, jejichž nástrojemi toliko ti vyházení byli, z království vypověděli, l. 1618. dne 23. máje. Kteráž věc k této pro náboženství vojně, kterouž do dnes celá Evropa hoří, žádostivé nepřátelům podala příležitosti.

    Nebo ačkoli Čechové ihned k císaři vyslali a že nic proti Jeho císařské Milosti před se neberou, ale toliko rušitele obecného pokoje podlé moci majestátem sobě dané, i v protestací císařskou přísahou stvrzené, trestané míti chtějí, v tom se osvědčovali, i císaře, aby toho jináč nevykládal, poníženě prosili: císař však na Ferdinandovo a papežské ligy toho vyhledávání Čechy za rebellanty, kteříž vojnou strestáni býti mají, vyhlásil. Čechové naproti tomu vojnou se brániti uložili a na ten čas, když krále v zemi neměli, 30 direktorů zvolili, k nimž Slezáci a Moravané, vidouce, že o náboženství činiti jest tudíž přistoupili.

  4. Že pak to bylo, čehož nepřátelé dávno hledali a k tomu cíli rozmanitě Čechů poštívali, zřejmé bylo odtud že se z toho jezuiti radovali, že již příležitost k dokonalému národu českého podmanění dosáhli; Čechové což z převzatých jich listů v své "Apologii" stavové prokázali.
  5. Nýbrž i mezi radami císařskými, kteří mírnější rady dávali, slyšáni nebyli. Sám kardinál Klesl, vídeňský biskup, že od vojny odrazoval, jako by zrádce domu rakouského byl, před císařem od legáta španělského obžalován i od Ferdinanda do vězení dán. Praveno bylo, že když týž biskup před císařem o tom řeč měl, jak království České, tak nyní zkvetlé, k velikému přijde spuštění, jestliže Čechové k tomu přivedeni btzdou, aby s opovážením sebe svých svobod hájiti musili, císař odpověděl: "Wir wollen lieber ein verwüstetes, als ein verdammtes Königreich haben" (Raději (prý) chceme míti království spuštěné než zatracené). Posláno tedy do Čech vojsko nejprv císařské pod Dampierrem, potom ihned španělské pod Buquoiem.
  6. Mezi tím umřel Matiáš, a Čechové s Moravany, Slezáky, Lužičany radu měli, zdali by měl Ferdinand, náboženství a svobod zemských tak zjevný nepřítel a kterýž ne podle jich dobré vůle vyvolen, ale lstivě a chytře spůsobem přinuceným jim vstrčen byl, nad to kterýž již proti reversu svému ještě za živobytí Matiášova v české věci se vkládal a proti nim vojnu vedl, králem jich býti? I zavříno na tom, aby ho za krále nepoznávali. O čemž hned skrze posly do Frankfurtu vypravené kurfirstům, k volení nového císaře shromážděným, věděti dali, a aby Ferdinanda za krále Českého neměli, když oni ho za krále nepoznávají, žádali.

    Ale nadarmo, nebo dle nasnovaných praktik to šlo, že i připuštěn i císařem učiněn jest. Čechové mezi tím za krále sobě volili Fridricha falckrabě, kurfirsta při Rýnu.

zpět na obsah - Další: Čechové přemoženi byvše, hrozné podnikli vichřice.