Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA XLVI.

O nemírném všech všudy obloupení

  1. Hned brzo, jakž se Praha vzdala, povoleno bylo soldatům domy panské i bohatších měsťanů vybíjeti a vydírati, avšak v jisté toliko dny a na větším díle v noci, s užíváním k tomu rozličných zrad a svých v mumraje oblečených hejtmanů. Kterýmž spůsobem, jakž sami se pochloubali, několikráte sto tisíc (a jest k pravdě podobné) podobojím pobrali; nebo před tím ze všeho království všickni poklady, klenoty, a nejlepší nábytky své před vojnou tam, jakožto na nejbezpečnější místo byli svezli, a žádný toho, jakou tu Pán Bůh na hřbety naše připravoval metlu, neuvažoval. Ale tyto mezi zdmi pražskými nashromážděné loupeže samým toliko přednějším z nepřátel se dostávaly.

    Jiných dráčů nenasycené hltavosti všecka vůkol a vůkol země zanechána byla, kdež Němec, Vlach, Španěl, Francouz, Chorvát, Polák (nebo takovou z mnohých národů pod jmenem císařským za Antikrista bojujících zběří přikvačeni jsme byli), plnou svobodu měl, po vsech, městečkách, městech, farách a kostelích i zámcích šťárajíc, všecko bráti a loupiti, ne bez pálení při tom a mordů mnohých.

  2. Rozloženi za tím po krajích a městech byli vojáci, kterýmž měšťané v domích svých netoliko hojně jísti a píti, ale také peníze dávati musili. Ani k stolu na mnoha místech sedati nechtěli, leč prvé pod talíř tolar (aneb jakž potom zlé peníze bity byly, groš tolaru podobný) položen byl.
  3. Hned potom do měst a k vyšším stavům, od císaře na milost přijatým, komisaři byli vysíláni, aby jim jmenem císařským bezpečnost slibovali, však s takovou výminkou, aby každý z nich, páni, rytíři i obce, ba i faráři na zaplacení lidu vojenskému velikou sumu peněz ne dali, ale toliko půjčili, s tím doložením, že kteří by se v tom ochotně a štědře ukázali, ti obzvláštní J. M. C. Milosti ubezpečeni býti mohou; jiní pak že se nebudou čeho jiného míti nadáti, než že žoldnéře chovati a své věci rozchvátané spatřovati musejí. Aniž na tom přestávali, co by kdo z dobré vůle a podle možnosti přinesl, než tržili se o to až na jistou summu, kteráž v krátkých dnech složena a do jistých k tomu připravených kněh vepsána býti musela, na sta, na tisíce, na 2000, na 6000 atd. kop. A že, když to odvedeno bude, vojska vyzdvižena budou, zaslíbeno měvše, tím ochotněji to, co na koho uloženo bylo, skládali, a peněz neměvše, stříbro, zlato a klenoty přinášeli.
  4. Brzy za tím vysláni jiní komisaři, kteří by od stavů toho vyhledávali, aby, poněvadž větší díl vojska císařského do Moravy a do Uher jest vyveden, na vychování toho toliko lidu, který pro obranu země i jest zanechán, jistá města, v nichž by obilnice se vyzdvihly a profianty chovány byly (v počtu 20), obrána byla a berně, z nichž by to vše opatřeno bylo, se nařídily. Na kteroužto věc opět veliký náklad s velikou prací jest vynaložen.
  5. Mezi tím obyvatelé země daremnou nadějí den po dni, že vojska vyvedena budou, krmeni byvše, toho se však dočekati nemohli, nýbrž vždycky jiná a jiná vojska se verbovala a nových těžkostí až nad možnost přibývalo, i v těch také místech, kde lidé již náboženství proměnivše, přestoupili byli.

    A když sobě někteří stýskali, jak jim slibováno, budou-li katolíci, že vojáků chovati ani berní dávati nebudou, však tomu že se dosti nečiní: odpovídali jezuiti, aby se nedivili, že takové s nimi postupování jim spasitelné jest. Nebo prý s kacíři jako s dětmi aneb nerozumnými lidmi zacházeti se musí, jimž chce-li kdo nůž neb kord z rukou vzíti, musí co jiného slibovati, byť mu pak toho dáti nemyslil. Protož aby na tom, že dušem jejich pomoženo jest, přestávali, na znamení vděčnosti tím ochotněji dáváním berní a vychováváním vojáků J. M. C. sloužili.

zpět na obsah - Další: O hanebně škodlivém mince zlehčení