O hanebně škodlivém mince zlehčení

KAPITOLA XLVII.

A když tak celé království z zlata a stříbra dokonce bylo obloupeno, rozkázal císař peníze bíti měděné, v stříbře (aneb raději v pěně stříbra) trochu omočené. A to peníze rozličné v takovém množství, že lid obecný, té lsti nesrozumívaje, mněl, že velmi bohatnou, ačkoli vojákům staré peníze (berte je kde berte) dávati musili. Skrze což cena zlata a stříbra tak byla zvýšena, že dobrý tolar 10 tehdáž běžných kop, dukát pak 18 platil. Ale nenadále císař tu minci zlehčil, nařídiv, aby každý peníz, který byl v 10 krejcařích, toliko za jeden krejcar brán byl, odkudž k víře nepodobné škody a těžkosti lidé trpěti musili.
Povídáno, že Pavel Michna, těch praktik strůjce, říkával, že jsou tak lépe Čechové znuzeni, než aby celých deset let chováním vojáků byli sužováni. A téhož smýšlení mnozí zkušení lidé byli, že se tím spůsobem větší škoda stala, než kdyby polovice Českého království popelem byla lehla.
Naposledy vyprázdnivše tak měšce, nařízení učinili o dluzích: kdokoli, komukoli, jakoukoli peněz summu v čas té rebelie půjčil, ten aby tu summu všecku ztratil; kdo před rebelií, aby ourok a z summy jistou částku odpustil, ostatní summa aby za deset let proti novému neobyčejnému zjištění čekána byla. Vydáno to na patentě císařském léta 1628. dne 18. srpna.