|
- Komenský | - Historie perzekucí | - |
Potom pak, když již na Pražanech a za těmi i na pánech a rytířstvu štěstí koštovati chtěli, vydáni jsou mandátové vypovídací a nařízení nad reformací náboženství za plnomocné komisaře (léta 1627.) arcibiskup pražský kardinál z Harrachu, opat strahovský, Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, jinak Smečanský, Fridrich z Talmberka a Krištof Vratislav z Mitrovic. Těm správcům ta loď veřejného od víry odpadání v království našem byla poručena, čehož však oni (na radu Smečanského) přijíti na se nechtěli, leč s výminkou dokonalé moci, aby cokoli oni proti komu koli usoudí a vyřknou, toho ani císař měniti nemohl, ani žádný k císaři apellovati práva neměl. Tak místo senátu inquisicí španělská, tento reformátorů nejvyšší soud, Čechům věrným na hlavu jest vsazen.
Od těch, kdo z země vyjeti chtěli, svědectví žádati museli, byvše prvé rozličnými namlouváními a osvědčováními, jezuitskými pokušeními, až i šacuňky nazbyt utrápeni. Bránil-li se kdo svědomím, a že náboženství, kterému se neučil, nerozumí, tázán býval, chtěl-li by se aspoň učiti? Povolil-li kdo, tomu aneb sami termin jmenovali, aneb aby sobě sám termin vzal, dopouštěli. Ale takový termin kdokoli přijal, již po něm bylo. Nebo hned mu kněze dali, kterýž ho každodenně navštěvaval a trápil. Mnozí jen tím úmyslem, aby své věci lépe uspořádati mohli termin přijavše na krátký čas, veliké na se svalili těžkosti. Nebo když se termin přiblížil a oni že v svědomí svém nic jiného než co prvé najíti nemohou, mluvili, tedy nová podnikali, jakožto z Jeho císařské Milosti posměchy sobě strojící, nebezpečenství. Ale o tom, jak ti milí reformátorové sobě postupovali, níže na svém místě se připomene.
zpět na obsah 
Další: Jak zacházeli s kněžími, a jaká proti nim po místech od vojáků provozována ukrutnost.