Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA L.

Jak zacházeli s kněžími, a jaká proti nim po místech od vojáků provozována ukrutnost.

  1. Ukázalo se to ještě před vítězstvím císařským, jak (se) vojsko jeho tyransky s kněžími pod obojí zacházeti strojí, a to při těch, kteří se v ruce jejich dostali.

    Mezi těmi, kteříž takové barbarské ukrutnosti pokusili, můž připomenut býti Václav Votický, v Bystřici pod Hostýnem na Moravě správce, kteréhož vojsko polské, když tudy do Rakous bylo vedeno, nemocného na loži ležícího starce nalezše, ani starosti ani nemoci nepolitovavše, netoliko zloupili, ale i kulkou prostřelili, 5. dne Febr. roku 1620.

    Jako i na druhý den Pavla Kapitu, správce v Městečku Napajedlách, několika ranami zbodeného ukrutně zamordovali.

  2. Tak podobně po opanování Prahy nejprvé kněží toho vůkolí, jaká jest Antikristovy zvěři šílenost, zakusili, jako potom i jiní. Nebo když vojskům loupeže byly povoleny, nejináč se domnívali, než že s kacířskými kněžími tak jim volno zacházeti, jak sami chtějí. Vzpomeneme toho některé příklady.
  3. Pavel Moller, správce církevní ve Zruči, když svým posluchačům kázaní měl, císařští vpád učinivše, v kostele ho zastřelili, tak že hned umřel.
  4. Martina Marše, správce ve vsi Křesíně, odvedl s sebou na bezpečnější místo kollator jeho pan Smil Lukavecký, pro strach Antikristových těch holomků, loupežně všudy vůkol hubící. Oni pak tu přijevše, školního správce Fridricha Damborského jali, provazy svázali, na pána i na kněze, kde jsou peníze aneb kde peníze schovali, se ptali; on, že o ničem neví. Oni tíže nastupovali; nejprv pohlavky, potom kyjmi bili; až i boky obnaživše a oheň přiloživše, pálili. On bolesti strpěti nemoha, slíbil o penězích povědět. I ukázal jim jámu kamením zasypanou, kterouž oni zlata žádostivi jsouce, hned vybrali, a žádného pokladu nenalezše, naň tak zbědovaného i křikem i bitím se obořili. Na to on, že o žádném pokladu neví, ale co mluvil že velikou bolestí mluvil. Střelivše tedy v něj několika kulkami, do té jámy ho vhodili a tím kamením přiházevše, pohřbili.

    Třetího dne napadli na samého kněze ve vsi Popovicích, a po mnohém s ním se katování i mučení na polo živého nechali. Přišel pak potom sám k sobě a živ byl ještě pět let, ale svých dvou dcer, kterýchž zlí ti lidé zle užívavše, s sebou zavedli, nikdy více nespatřil .

  5. Václava Jakše, kněze kounického (čtyry míle od Prahy), javše a do Kostelce nad Labem přivedše, za celý měsíc divně vymyšlenými útržkami trápili, na tvář plili, pohlavky dávali, ledakomu ho bíti veleli, uzlovatým provazem hlavu obtočivše a knytlem kroutivše, tak svírali, až oči ven lezly. Pustili též naň na dvůr šáleného koně, kterýž však k němu se přiblíživ, přeskočil ho a bez úrazu zanechal. Potom teprv pěti sty kop vyplacen jest.

    Byl s ním též zajat čelakovský správce Pavel Velvarský, kteréhož že měli za bohatšího, více ještě trápili; tu na uhlí, tu zas na led kladouce, dotud, dokudž patnácte set kop nesložil. Po málo kolikas však dnech bolestmi těmi utrápen byv, umřel.

  6. Ondřej Štemberk budyňský od patnácti rejtharů z fary své do Kostelce přinešen byl, a tu hlavu provazem a knytlem sevřeli a těžce trápili. Když pak ruce mu za hřbet řemením a nohy pevným provazem svázavše, na zem znak povrhli, k mučení ho přistoupiti chtíce ráno, on o půlnoci zázračnou Boží mocí vysvobozen byl. Nebo když se modlil a mezi jinými ta slova z žalmu: "V tě Hospodine doufal jsem" říkal, ucítil, že se mu ruce i nohy odvazují. A poznav, že v pravdě toho svazku zproštěn jest, vstal, ke dveřím šel a skrze strážné (z nichž jeden rukověť u dveří v rukou držel, všickni však jako zdřevěnělí byli, buď proto že rozespalí, buď že pro zvuk větru hrozného, kterýž se nenadále strhl, šustu neslyšeli), prošel a teprv u brány od vartujícího mušketýra poznán byl. Ale ten že Čech byl, dal se naprositi, že netoliko ho propustil, ale také přes most až na druhou řeky stranu doprovodil.
  7. Jan Mojžíš, správce v Králové Městci, spolu s manželkou jat a ukrutným ohněm až na smrt upálen jest.
  8. Šimon Antecoenius, v městysi Hořicích chycen, k sloupu byl přivěšen a ohněm pálen dotud, až o všech, které měl, penězích oznámil.
  9. V Bakově kněz (jehož jméno mi se ztratilo) tím spůsobem ve světnici na bidle (na němž podle obyčeje země šaty i jiné rozličné věci bývají věšeny) pověšen a podloženým ohněm až do usmrcení pečen byl.
  10. V Mimoni církevní správce od Poláků, když tam z příčiny loupeží vpadli, na drobné kusy rozsekán.
  11. V Ouřiňovsi (po utečení správce, kněze Ondřeje Jakobidesa) prchlivost svou na důchodního písaře mládence vylili a při něm pěkný příklad katolické pobožnosti ukázali. Položili nebohého na zem, roztáhli na znak a rozevřevši mu ústa, naplnili prachem ručničným; pak zapálili, dásně potrhali takovým ďábelským divadlem se utěšivše, hanebně zamordovali.
  12. Adam Písecký, správce v Byteši na Moravě, na panství Karla z Žerotína, neobávaje se ničeho zlého (poněvadž jmenovaný kollator jeho od císaře F . za věrného a milého byl jmín), přicházející k sobě do domu, císařské vojáky vlídně i slovy i ruky podáním přivítal a všelikou k nim jako k hostem přívětivost prokázal. Ale oni jakž jen, že kněz jest, poznali, jako by se vztekli, nejprv velice zbili, potom když do chrámu utíkal, v samé síňce sťali, z šatů svlékli, dům celý zloupili. A když někteří pobožní pohřeb mu činiti chtíce, v sukni ho oblékli, přiběhše totiž vojáci, i tu svlékli a roztrhali, a znovu rozlíceni jsouce, knihy jeho, kteréž na třech místech rozloženy byly, na hromadu snosili a oheň podloživše, popálili. A že pokudž tam ta nešlechetná sběř trvala, žádný více k němu přistoupiti nesměl, po pěti teprv nedělích mučedlník ten od některých žáků pohřben jest.
  13. Téhož roku Netínský správce Vavřinec Kurcius, muž v letech šedesáti, i s manželkou svou od vojáků, vztekle peníze na nich míti chtících, oba až do smrti upáleni.
  14. Kněz v městečku Bohdálově Matěj Pšenička, mající nedaleko 70 let od bezbožných vojáků oběšen a podloženými i podpálenými vlastními knihami pálen. Ten když v takových bolestech za milosrdenství prosil, od jednoho z nich kulkou prostřelen byv, tak tím milosrdenstvím i bolesti i života pozbyl.
  15. Bartoloměj Javorský, muž pobožný a příkladný, farář krhovský, od týchž ukrutníků přepadnut byv, nejprv jim 700 kop dáti, hned všecky své věci rozchvátané viděti, naposledy když mu k hrdlu saháno, vyskočiti a tak před honícími sebe utíkati, až v sobě vnitřnosti potrhal, musil.
  16. Neušel také nešlechetných rukou jejich Eliáš Severin, správce v Příbicích, kterémuž mnoho ran učinivše a krk víc než do polovice přeťavše, za mrtvého zanechali. Ale někteří nad ním se slitovavše, k barvíři novokřtěnci ho donesli, tak že povyhojiv se, nedaleko dvou let ještě živ byl, velikými však bolestmi vždycky trápený.
  17. Jan Beránek, více než sedmdesátiletý stařec, v Ždánicích na Moravě správce pobožný, když naň ti nešlechetní dráči trefili, nejprvé zbit, potom na učiněný uprostřed ryňku oheň vložen a upálen, léta 1622. dne 17. března.
  18. V těch tolikéž dnech Havel Čelech, v Četechovicích na Moravě správce, tak od vojáků ukrutně zbit, že od toho ve třech dnech život dokonal.
  19. Kněz Cyprian Pešín, člověk hodný a učený, u Hory Kutny církevním byl správcem. Tomu jezuiti dlouho zálohy činivše, naposledy naň jednoho zemana převrhlce Buriana Chuchelského, nastrojili že ho vojákům vyzradil a jejich vůli vydal. Nebo když Pešín od služeb Božích v jistém místě konaných se vraceje, s panem Kašparem z Žerotína v komorném voze seděl, od 10 rejtharů přepadnut, pánu od boku vzat a na Choltice zanešen byl. Ale pán a s ním mnozí jiní hned o propuštění jeho jednali, až to i obdrželi, čtyřmi tisíci kop ho vyplativše. Kterýž potom v exilium život dokonal v slezském městě Hiršperku.
  20. Jan Buffler, farář výprachtický, od vojáků ven vyveden a k stromu přivázán byl. Tu k němu vojáci jako k cíli směřujíce, ručnice vystřelovali, tak snad, aby ho netrefili, ale toliko přestrašili, on však strachem poděšený na třetí den potom umřel.
  21. Václav Kučera potkal se u vsi Libkova s Vilímem Lukavským, zemanem papežským, kterýž k němu: "Tu-liž tě šelmo nacházím?" promluvě, kulkou ho prostřelil. Ale o tom a podobných věcech mohlo by se říci, že se skrze vojáků svévolnost přihodily: přistoupíme tedy k těm věcem, kteréž se pořádkem práva dály.

zpět na obsah - Další: První při kněžích pražských, aby přestupovali, vyhledávání