KAPITOLA LII.
První proti kněžím pražským vůbec vydaná výpověď.
- Po spořádání jakžkolivěk politických věcí a prvním žízně babylonské
nevěstky krví přednějších lidí (kterýchž 21. června v roku 1621.
utraceno bylo 27,
jakž hned ta historie vypsána bude) uhašení či raději více
rozpálení, ihned na církev násilně nastoupili. Nebo když se
slavnost Božího narození v témž dobíhajícím 1621. roku přibližovala,
vyšel jmenem knížete z Lichtenšteina, země České gubernatora,
mandát, v kterémž celé té předešlé rebelie příčina farářům pražským
se přičítala; že prý svárlivými a lživými řečmi a spisy tak obecného
jako i předního lidu proti císaři popouzeli; že nových jedovatých
konfederací a nového krále volení původové byli; a že posavad
jakožto lidé nepokojní, všeteční a bouřliví všecko zjevně i tajně
bouřiti a nové v lidech proti císaři nenávisti rozněcovati
nepřestávají. Protož že se za příčinou obecného pokoje do třetího dne
z Prahy, do osmi pak dnů ze všeho království a k němu přivtělených
zemí, a to na věčnost vypovídají. A jestli by kdo z nich
jakýmkoli spůsobem buď v království se zdržovati neb kdykoli do něho
se vrátiti, aneb kdokoli je přijímati a přechovávati se pokusil,
obojí jednostejným právem že na hrdle trestáni býti mají. Datum v
Praze 13. Decemb. 1621.
- Tak tedy kněží čeští (nebo německých ještě pro kurfirsta saského
ušetřeno) z Prahy vyhnáni, kostelové jezuitům oddáni. A jaké tu
pobožných lidí předěšení, jaké v svědomích svírání bylo, když
své správce vyprovázeli a s nimi se žehnali, těžce se perem
vypsati může.
- Byli pak v ten čas faráři pražskými tyto osoby:
- Z Starého města:
- Jiří Dikastus, u matky Boží před Týnem správce a konsistoře
podobojích administrator, se dvěma kaplany, totiž
Václavem
Vittaciusem a
M. Janem Lansmanem.
- M. Viktorin Vrbenský od sv. Mikuláše.
- M. Samuel Martinius od sv. Haštala.
- Jakub Jakobides od sv. Martina.
- Vít Jakeš od sv. Havla.
- Jan Lunacius od sv. Jiljí (brzo po smrti
Havla Žalanského, muže v
psaních vznešeného), i s kaplanem
Janem Vršovským.
- M. Jakub Jacobeus od sv. Michala.
- Z Nového města:
- Vít Flagellus od sv. Jindřicha.
- Tobiáš Adalbertus od sv. Jindřicha.
- Matěj Etesius od sv. Vojtěcha většího.
- Matěj Janda od sv. Klimenta.
- Mikuláš Mařík od sv. Vojtěcha menšího.
- Jan Hertvicius od sv. Štěpána.
- Adam Klemens od sv. Václava.
- Jan Rosacius od sv. Mikuláše z Malé strany.
-
- Bratrští správcové,
Jan Cyrillus konsistoře senior, a
Jan Korvín a
Pavel Fabricius, z částky již prvé ustoupili, z částky tajně v Praze
zůstávali. Nebo posluchačů svých pospolu při osadě jednoho některého
kostela neměli; ale ti rozdílně po celé Praze bydleli. Kteříž
vidouce, že jak jim kaple Betlémská byla půjčena, tak někdy bude
museti býti vrácená, vlastní kostel sobě na Starém městě u sv. Simona
a Judy stavěti počali. Mezi tím pak jezuitského kostela, kterýž po
vypovědění jich prázdný byl, užívati jim dovoleno, jehož po vzetí
Prahy jezuiti hned se ujali. A když prvním strachem těch vojsk všecko
naplněno bylo, i Betlém vyšturmován a zloupen, sami jich posluchači
prosili, aby jich do Betléma nesvolávali, že se sotva kdo postaví,
dokud ty bouřky nepominou; ale bouřky nepominuly,
raději den po dni se množily; a tak kázání poodložená potom zase před
se vzata býti nemohla.
-
Že pak lid český svých kněží zbavený, kteříkoli německy rozuměli, k
Němcům (kteříž ještě v svých nově za Rudolfa vystavených kostelích v
Starém Městě u Salvatora a na malé straně u sv. Trojice svobodně kázali),
se obracel: jezuiti za to majíce, že již i kurfista
lépe rozdrážditi než to déle trpěti, naléhali na to, až i obdrželi,
aby němečtí také kněží hned druhého roku 29. října ne (prý)
vypovědíni ale milostivě (proti čemuž daremně doktor Hoë i sám
kurfirst protestovali) propuštěni byli. I ustoupili němečtí
také kněží z Prahy, M. Kašpar Wagner, M. David Lippach,
Zikmund Šerercius, M. Fabián Nátus, vyprovázeni byvše z Prahy
velikými houfy lidu, kterýmž potom na poli rozžehnávající kázání
učinili, tak že od naříkání a pláče všudy se rozléhalo.
zpět na obsah 
Další: Kněží z jiných měst vypovědíni
