Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LIII.

Kněží z jiných měst vypovědíni

  1. Hned za tím následovalo, že i z jiných měst svobodných kněží musili odbyti býti, což téhož roku počavše, skrze komisaře vykonávali, mnohých se při tom nešlechetností a bezbožností dopouštěvše; čehož některý toliko příklad se připomene.
  2. Mezi těmi komisaři v kraji slánském a litoměřickém byl Jiřík Michna, kterýž s houfem rejtharů po městech jezdil. Ten do Slaného přijev na den sv. Kateřiny, všel do kostela a tam děkana jich, M. Jana Koupilia, muže učeného a v duchu horlivého, před oltářem když evanjelium četl, uzřev, skrze jednoho z svých aby mlčel, poroučel. Když pak on přece četl, přistoupiv sám s dobytým kordem vzkřikl: "Ničemný predikante, přestaň žváti," a při tom mocí týmž kordem biblí mu z rukou vyrazil. Tu kněz očí, rukou i hlasu pozdvih "Běda, běda vám!" opětoval, kteříž do království Božího nevcházíte, běda běda, běda vám!" Ale z toho se jen smáli a naň sáhše, jej chytili, sem i tam jím strkajíce. Když on zase hlasem volal řka: "Jat pro jméno Ježíše Krista, Pána mého, všecko to, i cokoli jiného trpěti hotov jsem," tedy někdo z nich ta slova na lehkost a posměch opětoval: "Pána Ježíše, Pána Ježíše, - my pána máme císaře." Mezi tím lid zděšený plakal. Přednější pak z rady přimlouvali se k tomu komisaři, slibujíce, že kněz jejich se postaví, kdekoli poručeno bude, jen aby mu násilí činěno nebylo. Ale on že ho do vězení dá, a odtud do Prahy odešle, hrozil; potom však prosbami některých pobožných matron pohnouti se dal a s takovou výminkou ho propustil, aby do třetího dne města prázden byl.

    Takž od stáda svého věrný pastýř do vyhnanství odeslán a ve třech potom letech na morní bolest umřel. Vypravoval před smrtí svou přátelům sen svůj, v němž se mu zdálo, že byl v nějaké znamenité bibliotéce, kterouž přehlédaje, našel knížku, jejíž titul latinskými zlatými literami byl takový: "Spravedlivé jest, aby spravedliví byli mordováni, potom korunováni." Kteroužto knížku když zamilovav, aby v příhodném času čísti mohl, pod levé paždí sobě ji vložil, procítiv hned, pod týmž paždím místo knihy hlízu našel, od kteréž na čtvrtý den umřel. Sepsal v těch letech knihu De apostasia, item Modlu světa, item O pravém poznání Ukřižovaného; kteréž k vytisknutí přišedše, mnohým lidem k stálosti a při pravdě Boží horlivosti velmi nápomocny byly.

  3. V nedalekém odtud městě Lounech, když kněz jejich časně ráno pro bázeň takového tyranského s kněžími zacházení ustoupil, pokuta veliká suma peněz na tu církev byla uložena, že bez poručení císařského takového člověka propustili. Nepřítomného však přece vypověděli.
  4. Do Žatce titíž se dostavše, děkanovi jejich Janovi Regiusovi v domě purkmistrově se postavili, do kostela více nevstupovati, z fary v třech dnech, z města v osmi ustoupiti rozkázali. On když se pokorně na příčinu tak prudkého s ním sobě postupování vzeptal, odpovědíno, že císař vítězství obdržev, všecky všudy fary sobě podmanil. Protož kazatelů, těch, které posavad trpěl, více míti nechce, než jiné, kteříž mu se líbí, na jejich místo uvésti. Tak místo příčiny vůle byla, a kněží pod obojí všudy z měst puzeni.

zpět na obsah - Další: Na místo kněží pod obojí leda lidé dosazováni