Mezi těmi komisaři v kraji slánském a litoměřickém byl Jiřík Michna,
kterýž s houfem rejtharů po městech jezdil. Ten do Slaného přijev na
den sv. Kateřiny, všel do kostela a tam děkana jich, M. Jana
Koupilia, muže učeného a v duchu horlivého, před oltářem když
evanjelium četl, uzřev, skrze jednoho z svých aby mlčel, poroučel.
Když pak on přece
četl, přistoupiv sám s dobytým kordem vzkřikl: "Ničemný predikante,
přestaň žváti," a při tom mocí týmž kordem biblí mu z rukou vyrazil.
Tu kněz očí, rukou i hlasu pozdvih "Běda, běda vám!" opětoval,
kteříž do království Božího nevcházíte, běda běda, běda vám!" Ale z
toho se jen smáli a naň sáhše, jej chytili, sem i tam jím strkajíce.
Když on zase hlasem volal řka: "Jat pro jméno Ježíše Krista, Pána
mého, všecko to, i cokoli jiného trpěti hotov jsem," tedy někdo z nich
ta slova na lehkost a posměch opětoval: "Pána Ježíše, Pána Ježíše, -
my pána máme císaře." Mezi tím lid zděšený plakal. Přednější pak z
rady přimlouvali se k tomu komisaři, slibujíce, že kněz jejich se
postaví, kdekoli poručeno bude, jen aby mu násilí činěno nebylo. Ale
on že ho do vězení dá, a odtud do Prahy odešle, hrozil; potom však
prosbami některých pobožných matron pohnouti se dal a s takovou
výminkou ho propustil, aby do třetího dne města prázden byl.
Takž od stáda svého věrný pastýř do vyhnanství odeslán a ve třech
potom letech na morní bolest umřel. Vypravoval před smrtí svou
přátelům sen svůj, v němž se mu zdálo, že byl v nějaké znamenité
bibliotéce, kterouž přehlédaje, našel knížku, jejíž titul latinskými
zlatými literami byl takový: "Spravedlivé jest, aby spravedliví byli
mordováni, potom korunováni." Kteroužto knížku když zamilovav, aby v
příhodném času čísti mohl, pod levé paždí sobě ji vložil, procítiv
hned, pod týmž paždím místo knihy hlízu našel, od kteréž na čtvrtý den
umřel. Sepsal v těch letech knihu
De apostasia, item
Modlu světa,
item
O pravém poznání Ukřižovaného; kteréž k vytisknutí přišedše,
mnohým lidem k stálosti a při pravdě Boží horlivosti velmi nápomocny byly.