Výpověď na vyhnání kněží ze všeho království

KAPITOLA LVI.

Potom v létu 1624. měsíce srpna vydán jest císařský mandát, kterýmž všichni do jednoho kněží pod obojí (s připomenutím prvních nářků, že jsou buřiči a svůdcové lidu) z celého království na věčnost vypovědíni, a termin bez dalšího odkladu jim dán. Ale i v tom užili lsti; nebo ten mandát skoro za celý od dátum jeho měsíc ukryli, tak že do rukou mnohých se nedostal, leč až v ten den, když vyjíti měli, ba i posléze, když již termin minul. A tuť se již teprv dokonale stalo rozptýlení, když někteří po krajinách pomezních, někteří po skrýších a jeskyních se rozběhli.
Mnozí však z nich na svou pamatujíce povinnost, aneb se tajně vraceli a posluchačů navštěvovali, aneb jich k sobě do hor a lesů i jakýchkoli skrýší povolávali, a potěšováním, napomínáním i svátostmi sloužením posilňovali.
Čehož jak se nepřátelé dověděli, nový císařský mandát v roku 1625. měsíce července vydali, v kterémž i pokuta na ty, kteří by kněží tajně přechovávali, i náhrada těm, kteří by o nich oznámili, jmenována byla. Ta na dobré vůli vrchnosti záležela a zjevně vypsána nebyla; líbilo se však některým při poddaných svých pokutu zostřiti a ji až na ztracení hrdla vztáhnouti, zrádcům pak mzdu padesát stříbrných slibovati, aby větší mzdu brali za vyzrazení svého mistra.