Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXI.

Joachim Ondřej Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte na Svijanech.

  1. Pán to byl více než v 50 letech, jakož rodem velmi starožitným a vzácným, tak i znamenitými ctnostmi a dary od Pána Boha zvýšený. Nebo při něm právě panská udatná mysl s znamenitou při tom tichostí a ke všechněm věcem spůsobnost s velikou při tom pobožností náramně pěkně stemperovaná se skvěla. Slušně tedy od stavů za direktora zvolen a od krále Fridricha nejvyšším sudím i hejtmanem markrabství Horních Lužic učiněn byl.
  2. Ucházeje před rukou vítěze Ferdinanda, ustoupil do Lužic, ale ho tam kurfirst saský, ač v mladosti svého dobře zasloužilého hofmistra, k radě nějakého Antikristova pochlebníka D. Hoë jal a nepřátel vzteklosti v meč vydal. Jak udatně ostydlým inkvisitorům odpovídal, připomenuto jest výše. O smrti pak své ohavný ortel slyše, že čtvrcen a na rozcestích vystaven býti má, odpověděl: "Levis est jactura sepulcri (Ne velká prý škoda bez hrobu býti)." A když na druhý den kněz Rosacius k němu přišed, Božího mu vinšoval potěšení a posilnění; odpověděl: "Děkuji vám, můj milý pane otče, z tak pobožného a svatého vinše. Dá mi to Pán Bůh, že se nic té smrti nebojím; nebo když jsem se směl jednou opříti Antikristu a slávy Boží a čistého náboženství zastávati, v smím také svou smrtí té stálosti při pravdě Boží dokázati. Já nyní jsem na soudu světa, čekaje smrti časné, ale ti, kteříž nás soudili, musejí státi na hroznějším soudu Toho, kterýž bude spravedlivěji souditi."
  3. Když v pondělí po 5. ranní hodině slyšeli, že z děla vystřeleno, řekl: "To jest heslo smrti naší, na mně první pořádka. A ty, Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi." Když naň jezuiti nacházeli, jakž před tím statečně jim odporoval, tak, když již na popravním theatrum jeden z nich, Sedecius, s druhým tu stoje, řekl: "Pane hrabě, rozpomeň se ještě!" odpověděl: "Již mi dej pokoj."
  4. Přišed na popravní theatrum a viděv jasné slunce, řekl: "Slunce spravedlnosti, Kriste sprav to, skrz temnosti smrti projdu k věčnému světlu tvému." V tom trochu se procházel jako v myšlení; obličej na sobě ukázav vážný, že i ti z paustva dívající se od pláče se zdržeti nemohli. Pomodliv se, vstoupil na rozprostřené sukno, a na kolena klek, ránu meče podnikl. A hned za tím ruka mu uťata, aby spolu s hlavou na mostecké věži na železné mísce vystrčena byla. Tělo obaleno v sukno a od černě oděných zanešeno do skrýše, nové pak sukno rozprostříno; což i po jiných potom se vykonávalo, aby žádný z poslednějších žádného, který před ním sťat byl, ani těla ani krve nespatřil.

zpět na obsah - Další: Václav z Budova, pán na Hradišti, Klášteře a Zásadce.