KAPITOLA LXI.
Joachim Ondřej Šlik z Holejče, hrabě z Pasounu a z Lokte na Svijanech.
-
Pán to byl více než v 50 letech, jakož rodem velmi starožitným a
vzácným, tak i znamenitými ctnostmi a dary od Pána Boha zvýšený. Nebo
při něm právě
panská udatná mysl s znamenitou při tom tichostí a ke všechněm věcem
spůsobnost s velikou při tom pobožností náramně pěkně stemperovaná se
skvěla. Slušně tedy od stavů za direktora zvolen a od krále
Fridricha nejvyšším sudím i hejtmanem markrabství Horních Lužic
učiněn byl.
- Ucházeje před rukou vítěze Ferdinanda, ustoupil do Lužic, ale ho tam
kurfirst saský, ač v mladosti svého dobře zasloužilého hofmistra, k
radě nějakého Antikristova pochlebníka D. Hoë jal a nepřátel
vzteklosti v meč vydal. Jak udatně ostydlým inkvisitorům odpovídal,
připomenuto jest výše. O smrti pak své ohavný ortel slyše, že
čtvrcen a na rozcestích vystaven býti má, odpověděl: "Levis est
jactura sepulcri (Ne velká prý škoda bez hrobu býti)." A když na druhý
den kněz Rosacius k němu přišed, Božího mu vinšoval potěšení a
posilnění; odpověděl: "Děkuji vám, můj milý pane otče, z tak
pobožného a svatého vinše. Dá mi to Pán Bůh, že se nic té smrti
nebojím; nebo když jsem se směl jednou opříti Antikristu a slávy
Boží a čistého náboženství zastávati, v smím také svou smrtí té
stálosti při pravdě Boží dokázati. Já nyní jsem na soudu světa,
čekaje smrti časné, ale ti, kteříž nás soudili, musejí státi na
hroznějším soudu Toho, kterýž bude spravedlivěji souditi."
- Když v pondělí po 5. ranní hodině slyšeli, že z děla vystřeleno,
řekl: "To jest heslo smrti naší, na mně první pořádka. A ty, Pane
Ježíši Kriste, smiluj se nad námi." Když naň jezuiti nacházeli,
jakž před tím statečně jim odporoval, tak, když již na popravním
theatrum jeden z nich, Sedecius, s druhým tu stoje, řekl: "Pane
hrabě, rozpomeň se ještě!" odpověděl: "Již mi dej pokoj."
- Přišed na popravní theatrum a viděv jasné
slunce, řekl: "Slunce spravedlnosti, Kriste sprav to, skrz temnosti
smrti projdu k věčnému světlu tvému." V tom trochu se procházel jako v
myšlení; obličej na sobě ukázav vážný, že i ti z paustva dívající se
od pláče se zdržeti nemohli. Pomodliv se, vstoupil na rozprostřené
sukno, a na kolena klek, ránu meče podnikl. A hned za tím ruka mu
uťata, aby spolu s hlavou na mostecké věži na železné mísce vystrčena
byla. Tělo obaleno v sukno a od černě oděných zanešeno do skrýše,
nové pak sukno rozprostříno; což i po jiných potom se vykonávalo, aby
žádný z poslednějších žádného, který před ním sťat byl, ani těla ani
krve nespatřil.
zpět na obsah 
Další: Václav z Budova, pán na Hradišti, Klášteře a Zásadce.
