Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXVII.

Jindřich Otta z Losu na Komárově

  1. Muž byl bystrého vtipu a velikého soudu. Protož hned za Rudolfa mezi defensory náboženství, potom mezi direktory království počten byv, za Fridricha radou komorním a s hrabětem z Thurnu purkrabím karlšteinským učiněn.
  2. Ten porozuměv orteli své smrti, řekl: "Nu, milý císaři, utvrdiž trůn svůj krví naší; než jak z toho budeš Pánu Bohu odpovídati v den soudný, to ty zvíš. Býval jsem mezi barbary, a takového tyranství jsem neviděl, ani o něm neslyšel, co o nás čteno bylo: aby nás čtvrtili, hlavu jinam, čtvrti jinam vystrčili. Ach, jaké to ukrutenství! Ale nechať pošle částku těla mého do Říma, jinou do Hišpanie, jinou do Turek, jinou za moře, a kamkoli se jim líbí: věřím já mému milému Spasiteli, že on to všecko v den soudný shledá a mne zase obleče koží mou, abych jej těmato očima viděl, těmato ušima slyšel, těmito ústy chválil a tímto srdcem plesal na věky."
  3. Když se pak vracoval od vyprovázení pana Dvořeckého kněz Rosacius (a mezi tím pána z Bílé němečtí kněží vyprovázeli k smrti), tu pan Otta, jak jsme vešli do pokoje, jako vytržený z mysli skočil se stolice, na níž seděl, a řekl:

    "O jak vás rád vidím, muži Boží, abych vám s velikým potěšením pověděl, co mi se stalo. Sedl jsem na tu stoličku a počal jsem tesklivě na to mysliti, že jsem žádného z svých správců míti nemohl, který mi svátostí velebnou posloužil. A litoval jsem toho i lituji, že jsem vás k sobě nepovolal. A v tom přemyšlování zdřímnul jsem, a aj, ukázal se Spasitel můj, kterýž řekl: Dosti máš na mé milosti; nebo já tebe krví svou očisťuji! Tu pak na mé srdce krůpěji krve pustil, a já v tom procítil a vzchytil jsem se. A věřte mi, že mne čistě na srdci chladí a občerstvuje, cítím to patrně."

    Dále s pozdvižením rukou řekl: "Děkuju tobě, milý Spasiteli, že jsi mne tak potěšiti a o tvé milosti i odpuštění mých hříchů ujistiti ráčil! Nyní již vím a poznal jsem, co je to: Crede et manducasti (Věř a požíval jsi). Ej již se nic nestrachuji té smrti, s radostí umru."

  4. A hned zavolán jsa od rychtáře prosil kněze Rosacia, aby jej vyprovodil, kterýž přivoliv, řekl: "Nedávno ukázal se vám milý Spasitel ve snách, již ukáže se tak, jakž jest v své slávě. a jasnosti."

    "Jist jsem tím," odpověděl on, "že nyní vychází s anjely svými vstříc duši mé, aby ji vzal na svatbu věčnou, kdež s ním budu ten kalich nový radosti a potěšení píti až na věky. Ach vím, že mne ani ta smrt neodloučí od něho."

  5. I šel s modlitbami až na popravní theatrum, kdež pozdvihna očí k nebi, zvolal: "Aj vidím nebe otevřené!" A zdvihna ruku, ukazoval a řekl: "Pohleďte tamto!"

    I viděli jsme mezi pošmurnými oblaky velmi jasný kus nebe jako slunce, právě nad hlavami, kde slunce o polednách bývá; tehdáž pak sotva dvě neb tři hodiny na den byly.

    A jakž k místu popravnímu přišel, padl na tvář a tak leže, tiše se modlil; potom vstal, kabát svlékl, na kolena klekl a zvolal: "V ruce tvé, Pane Bože, poroučím duši mou; pro Ježíše Krista smiluj se nade mnou a přijmi mne k věčnému oslavení." To pověděv, sťat jest.

zpět na obsah - Další: Diviš Černín z Chudenic.