Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA LXX.

Bohuslav z Michalovic a na Rvenicích

  1. Byl člověk velikými dary od Boha poctěný a znamenitě horlivý, při králích i království Českém dobře zasloužilý.
  2. Když k smrti odsouzen byl, řekl, že mu to vděčnější věcí jest, než kdy by mu císař život daroval, statky navrátil, i jiných přidal. Nebo že ví jejich tajnosti a vidí, co za tím půjde: "Strach a bolest smrti" (řekl) "na krátko trvá, ale za tím jde žádostivé odpočinutí."

    Byv od služebníka Božího spolu s jinými na to tázán: znají-li, že jsou k té smrti spravedlivě odsouzeni? odpověděl on: "Kdy bychom příčinu těch zlých věcí v sobě nacházeli, vyznati a odprositi bychom se nestyděli. Ale nechceme se klaněti a za milost prositi, abychom povinné Bohu cti na lidi nepřenášeli a neviny své sami v podezření nedávali. Neboť Bůh ví, že jednušky dávno to lstivě obmýšleli, což se již děje. Dávno nás dráždili a poštívali, abychom se zbraně chopili; a nyní mnoho nám utrhavě přičítají, což nám ani na mysl nevstoupilo. Svědkem jest nám Bůh, že jsme mimo svobody náboženství ničeho jiného nehledali. Ale že jsme přemoženi a na smrt odsouzeni, poznáváme, že Bůh ne mečem naším ale krví naší na ten čas pravdy své zastávati chce. Pomřeme tedy, v jisté naději, že smrt naše bude před očima Božíma mučedlnictvím; anobrž k smrti té pospícháme, abychom tím dříve v kůr mučedlníků svatých byli přijati."

  3. Kteréž po mučedlnictví dychtění i v hodinu smrti znáti se dalo. Nebo když pán z Bílé od rychtářů volán byl, on, jako by tu čas byl o přednost se hádati, řekl: "Proč má z Bílé na smrt přede mnou jíti? poněvadž jsem já v tomto životě před ním chodíval?"

    Avšak vstav, objal se s ním a políbiv ho, řekl: "Jdi, bratře milý, napřed, když tak Bůh chce; já půjdu za tebou."

    A že mezi tím páni Otta, Černín, Konecchlumský pořád voláni byli, on jako by se bál, že ho pominou, smutným hlasem řekl: "Což to jest, můj Bože? však víš, že jsem se tobě cele oddal. Ach, nepohrdej služebníkem svým, pospěš, a vytrhni mne."

    Když se rychtář vracel, a kněz ho uzřev, řekl: "K které tak pospícháte slávě, již tu bude; nebo již jdou volati vás," on s radostí: "Chvála tobě, můj Bože, že již z světa vzat býti mám, abych byl s Kristem. A šel proti nim.

  4. Když kněz slova Kristova: "Nenechám vás sirotků" připomínal, on spěšně přidal: "Takť zaslíbil Spasitel, ale také doložil: Otče, chci, kde jsem já, aby tu byl i můj služebník, aby viděl slávu, kterouž jsi mi dal. Poněvadž tedy Otec nebeský jedné a též vůle jest s Synem svým, vím, že to neomýlí; protož pospíchám umříti, abych s Kristem byl a viděl slávu jeho." A tak s dobrou myslí mučedlnictví podnikl.

zpět na obsah - Další: Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu